32. Una - 2/2

10. října 2014 v 17:25 | Scriptie |  Trnitá cesta
Druhá polovina. A pokud by to někoho zajímalo, jsme už na sté stránce! :D



"Jsi totiž jedna z mála osob, která přežila hromadný útok na hrad a pamatuje si minulé vládce," usmála se do stropu. Vypadalo to, jako by si povídala sama se sebou, ale z nějakého důvodu jsem se i přesto cítila jako účastnice rozhovoru.
"Vlastně ne, nepamatuje," zahihňala se znovu. Pak se narovnala a znovu na mě pohlédla. Na tváři jí zářil drobný, trochu zákeřný úsměv. "Mohla by být celkem sranda ti to všechno říct. Zajímalo by mě, jak by na to reagovali."
Bylo vidět, že se úplně vyžívá jak v té představě, tak v mé zmatenosti. Vůbec jsem totiž nechápala, o čem to mluví, ale povzbudilo mě, že je tu i jiná verze toho, jak jsem se tady ocitla. A hrozně jsem ji chtěla slyšet.
"Nu dobrá! Jdi do svého pokoje, zaručuji ti, že si na vše vzpomeneš. Jen o tom trochu přemýšlej," sdělila mi a protáhla se. Při tom mi neunikl kratičký moment, při kterém pohlédla na jednu z poliček. Vyjímala se na ní nádherná váza s pokličkou. Byla krásně zbarvená a měla na sobě neuvěřitelné vzory. Přišlo mi, že je na ní něco napsaného, ale bylo to nějakým naprosto neznámým jazykem. Vypadalo to jako nějaké černé klikyháky, které v ornamentech skoro zanikaly.
Vyskočila na nohy a dopajdala do jedněch dveří. Zaslechla jsem zacinkání skla a porcelánu, cvaknutí a hučení. Tiché šumění, když tekutina s pěnou dopadala na dno porcelánu.
Pravděpodobně si dělala kávu. Utvrdila mě v tom vůně, která se sem přenesla.
Když vešla zpět do místnosti, kde jsem byla já - nebyla jsem si úplně jistá, jestli je to obývák, nebo ložnice - a překvapeně zvedla obočí.
"Ty tu pořád jsi?"
Zrudla jsem a zvedla se.
"Před tím, než půjdeš spát o tom přemýšlej, o své minulosti. Pokus se na to přijít. Věř mi, že si na to pak vzpomeneš. Ale doporučuji ti, abys hned po tom, co ti vše dojde, odešla. Což ty stejně neuděláš, protože se pokusíš někoho zachránit," protočila oči. "Tak až to uděláš, popros jednoho z nich, ať udělá díru na konci té chodby. Pak rychle utíkej," říkala mi. Vypadala tak vážně. Zněla, že se mi opravdu pokouší pomoct.
Došla až zpět ke mně a položila si kafe na stůl. Z kapsy u kalhot vytáhla dotykový mobil a když udělala pohyb prsty, zpod displeje vyjela klávesnice.
"A já si zatím budu muset zajistit odvoz. Tobě taky, ostatně," zamumlala pro sebe, ale poslední věta mě ujistila v tom, že věděla, že to uslyším.
Pokojem se rozneslo klikání, když psala zprávu.
Seděla jsem v obytných prostorách Uny, se kterou jsem se nikdy pořádně nebavila. Nakonec si k ní zajdu pro jednu odpověď a dozvím se i tucet jiných věcí. A to, o co mi šlo ze začátku, dostanu až později.
Byla jsem trochu zmatená. Tahle černovlasá a nepřístupně vypadající holka mi pomáhá úplně se vším. V podstatě jsem pro to nemusela hnout ani prstem. Z nějakého důvodu všechno plánuje jak pro sebe, tak i pro mě. Jako by jen čekala na to, až si k ní zajdu.
Rozešla jsem se ke dveřím.
Na okamžik jsem se zastavila a čekala, jestli se se mnou rozloučí. Když se nic, kromě nepřestávajícího cvakání a klikání, neozvalo, tiše jsem opustila místnost.

Najednou jsem se cítila, jako bych mohla mnohem lépe dýchat. Ani mi nedošlo, že jsem měla zalehlý krk. Asi to bylo kvůli té divné vůni. Smradu. Ahn.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliza Eliza | Web | 18. října 2014 v 20:10 | Reagovat

Kratší, ale hezký dodatek kapitoly, či spíše pokračování ;) Tahle povídka se mi moc dobře čte a ty jsi skvěle píšeš ;)

2 Katrina Katrina | 21. října 2014 v 18:05 | Reagovat

Rychle další‼ Díky, Script! Myslela jsem, že už to nevydržím. Takže moc děkuju!
Píšeš úžasně! :D :D :D

3 Katerííína Katerííína | E-mail | Web | 9. prosince 2014 v 14:06 | Reagovat

moc pěkný! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama