26. První pokus

29. června 2014 v 11:03 | Scriptie |  Trnitá cesta
Vy všímavější jste už určitě viděli v novinkách, že mám předepsané tři kapitoly TC. Neměly by sice být moc dlouhé, ale určitě nejsou moc krátké. Jejich velikost se pohybuje kolem 1000 slov. Jinak, požádala jsem Dincie o nový lay, tak snad vám nebude vadit, že místo tmavě modré tu bude zanedlouho panovat tmavší zelená. :) Taky bych vám chtěla poděkovat za komenty. Moc mě potěšily. A já letím obletovat. Mějte se fanfárově! A užívejte si dvou měsíců prázdnin! :3



"Musíš se soustředit!" pokáral mě opět Tim. Mrskla jsem po něm zlým pohledem a naštvaně zafuněla. A co poslední dvě hodiny asi dělám?! Stojím na hlavě?!
"No netvař se tak na mě! Není to má vina!" bránil se.
"Kdybys mi do toho aspoň pořád nekecal!" našpulila jsem popudlivě rty. Upřímně, měla jsem toho za poslední týden celkem dost. Hustili do mě všechno možný, jen abych udělala nějaký kraviny. Třeba zrovna teď se mě pokoušel Tim přesvědčit, ať se proměním v netopýra. Pf. Jako by to snad mohlo být fyzicky možné.
Musela jsem se ale pochlubit, že jsem se dokázala napít krve, aniž bych se pozvracela. Ve skutečnosti to chutnalo strašně dobře a z nějakého důvodu mi to přišlo jako to nejlepší, co jsem kdy ochutnala.
"Nereptej a dělej," napomenul mě zas. I přesto, že mě pořád za všechno peskoval a byl příšerný puntičkář, nejlépe se s ním pracovalo. Dokázal být neuvěřitelně trpělivý a vše mi vysvětlil klidně třikrát, jen aby si byl jistý že všemu naprosto rozumím. Zato když mě převzal do "péče" třeba En - z nějakého důvodu se všem představoval písmenkem N, neboli "En" - na fyzickou zdatnost, kolikrát jsem myslela že mu normálně vyrvu tu jeho píšťalku a hodím ji do záchodu. Netuším proč si na ten prokletý, malý kovový přístrojek tak potrpěl. I kdyby třeba mluvil normálně, v pohodě bych ho uslyšela. Ale on ne! Vždycky "Aurélie! Špatně! Musíš se otočit po směru hodinových ručiček, ne proti! Znovu!"
Byl prostě na zabití a pokaždé jsem z jeho tréninku dorazila úplně zmožená a polomrtvá. Mám pocit, že jsem dokonce jednou usnula přede dveřmi do mého pokoje. Myslím, že jsem na zemi něco hledala, ale jaksi jsem se tam složila.
"Aurélie, posloucháš mě vůbec?" dožadoval se pozornosti Timotej. Otráveně jsem vzdychla a věnovala mu dostatečně naštvaný pohled, aby mu došlo, že se v netopýra prostě neproměním i kdybych vyskočila z okna.
"No tak. Naposledy. Zavři oči a zhluboka dýchej," začal znovu s tím postupem. Odříkával ho, jako by se ho učil nazpaměť - což bych se vsadila, že i dělal, protože jsem pochybovala, že s tím měl nějaké osobní zkušenosti.
"Rilu," pozvedl jedno obočí vyčkávavě. Zaprskala jsem. Zase ta jeho přezdívka!
"Naposledy," zopakovala jsem po něm, než jsem rezignovaně vzdychla a udělal to, co mi říkal.
"Hodná holka," pochválil mě. Potlačila jsem úšklebek. To bylo skoro jako na psa.
"Teď začni vizualizovat," nabádal mě. Nemusel ani víc říkat. Tohle slovo bylo probráno tak zeširoka, že už jsem to dokonce uměla slovo od slova.
Pokoušela jsem se uvnitř sebe najít něco, co mělo být - dle jeho slov - jako moje druhá duše. Sice to byla z mého amatérského hlediska blbost, ale nemínila jsem se s ním hádat.
Představovala jsem si, že se zmenšuji, ze zad mi rostou křídla. Snažila jsem se najít tu "druhou duši," ale po ní ani památky. Tak jsem zkusila hledat něco jiného, ve svém vědomí. Ale ani tehdy jsem neuspěla.
"To prostě nepůjde," zafňukala jsem.
"Ale neboj, jednoho dne se ti to podaří," usmál povzbudivě. Jeho úsměv se následně změnil na škodolibý. "Víš co tě teď čeká za hodinu?" zeptal se nevinně.
Zmateně jsem zamrkala a zamyslela se. Uvědomění mě dostihlo o necelou vteřinu později. Zasténala jsem jak raněné zvíře.
"Ne! Já tam nechci! Prosím! Zase umřu," naříkala jsem.
"Neboj, po posledním incidentu jsem Enovi říkal, aby byl trochu mírnější." Nikdo doteď netuší, jak se jméno En vlastně skloňuje. Proto si to každý přetvořil k obrazu svému.
"Hm. Už to vidím. Pokud udělám něco špatně, nebudu muset dělat padesát kliků, ale jen čtyřicet devět," zabrblala jsem.
Zasmál se. "Nehudruj pořád jak stará bába. Poběž, nebo ty kliky budeš muset dělat hned ze začátku a ještě ti přidá angličáky. Víš, jak nesnáší nedochvilnost," popichoval mě.
"Táhni," zabručela jsem a vydala se ke svému pokoji, abych se převlékla do něčeho sportovního. To jsem totiž nedávno přišla v džínech a on mě donutil dělat provaz!
Rozeběhla jsem se, co jen mi síly stačily a vyběhla po schodech do svého pokoje. Za těch sedm dní jsem se docela aklimatizovala. Věděla jsem, kde mám pokoj, kde je knihovna, kde je hala dokonce i kde je pokoj Timoteje. Ne, že bych tam byla, ale tak nějak jsem na to přišla náhodou, když jsem bloudila hradem.
Rychle jsem se převlékla a uháněla dolů až do míst, kde jsou sklepení a žaláře. Prý. Nikdy mi tam nedovolili jít. Že tam nemám co pohledávat. Divné je, že tam není stráž, ale přestože jsem se sebevíc snažila ty kovové dveře otevřít, ani se nehnuly. Jako by tam byly přilepené. Proto jsem se na to po pár dnech vykašlala.
Zatáčela jsem zrovna k hale, když kolem mě prošla trojice upírů. A mířila přímo ke kobkám.
Zastavila jsem se.
Zauvažovala jsem.
A otočila se na patě a jako myška je následovala.
Vedli mezi sebou hlasitou a soudě dle jejich smíchu i velmi vtipnou diskuzi. Přišli ke dveřím a jeden z nich na ně položil svoji široce rozevřenou dlaň. Chvíli bylo ticho a vzápětí cvakly a pootevřely se. Teď bylo na tom hloučku, aby je otevřeli úplně.
Sprintem jsem k nim doběhla a kdybych vyrazila o pár setin dříve, ještě bych stihla projít. Jenže při mé smůle se mi s tichým klapnutím uzavřely přímo před nosem.
Zamračila jsem se a zkusila přiložit svoji dlaň. Ani mě nepřekvapovalo, že se vůbec nic nestalo. Přesto mi v hlavě šrotovalo. Budu si muset vyhlédnout nějaké jiné. Kteří budou stejně neopatrní, jako tihle, abych pak mohla dovnitř proklouznout. Jo, byla jsem zvědavá až to bylo hnusné, ale já jsem prostě musela vědět, co nebo kdo je uvnitř. Proč jinak by mi tak strašně zapírali mi tam vejít? Copak si myslí, že jsem nějaké křehká krasotinka, co se sesype po jednom úderu? Přestože jsem za sebou měla týdenní výcvik s Enem, tak - !
En!
Do prkenný ohrady! Ten mi zas bude nadávat! Vyletěla jsem z chodby a jako velká voda se nahrnula do haly. V obvyklém rohu už se založenýma rukama stál En. Měl drsnou a neústupnou tvář, velké svaly a tmavě hnědé, krátce střižené vlasy. Na krku měl pověšenou tu zrádnou kovovou věc, kterou jsem mu tolik toužila nacpat do chřtánu a netrpělivě podupával nohou.
Jen co mě jeho oči spatřily, narovnal se a zamračil se. Pak se podíval na hodinky. Chvíli vypadal, že přemýšlí a zatímco jsem se k němu s obavami blížila, jeho obočí se stáhlo ještě víc.
"Zpozdila ses o sedmdesát vteřin. Kde se flákáš?" vyštěkl na mě.
Ani mi nedal prostor k odpovědi a už zase mluvil: "tímto dnem, se každých pět vteřin, o které přijdeš pozdě, vynahrazují třemi kliky a jedním sedem-lehem. Tak do práce," a pískl. Kdybych byla pes, určitě bych uši stáhla dozadu v náznaku nepohodlí. Ovšem já byla člověk - upír - před kterým stálo čtyřicet dva kliků a čtrnáct sedů-lehů. S povzdychem jsem se sesula na zem a začala vykonávat svůj trest.
Nepřestávala jsem však přemýšlet o tajemství dveřích do vězení. První pokus se mi jaksi nepodařil. Druhý bude lepší a promyšlenější. Když bych chtěla být hodně optimistická, řekla bych, že bude i úspěšnější. A na třetí pokus se tam definitivně dostanu. Pokud nějaký třetí pokus bude vůbec potřeba.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliza Eliza | Web | 29. června 2014 v 19:00 | Reagovat

Supr kapitola! :) Aurélii mám čím dál radši a líbí se mi její přístup :D Dost mi to připomíná...sebe xD
Těším se, jak se to všechno rozuzlí a jak to bude dál, máš moc příjemný styl psaní :)

2 Ewiline Ewiline | Web | 29. června 2014 v 20:49 | Reagovat

Nejdřív mi nedocházela za Aurélie -_- :D
Bože můj!! Už se tak těším, až se dostane do tho vězení! :D
Ale zatím je to opravdu chudák :( Tolik kliků a sedů-lehů :/ :D¨Snad to přežije xD

3 Callia Callia | 30. června 2014 v 15:14 | Reagovat

Skvělá kapitola. Dostalo mě: Hm. Už to vidím. Pokud udělám něco špatně, nebudu muset dělat padesát kliků, ale jen čtyřicet devět, :DDDD Jasně. :DD To ji strašně ulevil! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama