Výlet na Ještěd

31. března 2014 v 17:52 | Scriptie |  Deník
Ahojte, lidi. Jsem tu zase po... pěti dnech? Jo, asi jo. Nechci to počítat. Každopádně, jednak chci poděkovat za komenty a jednak jsem se rozhodla, že když jsme teda včera byly (jo, bylY - já, máma, babička, ségra a kamarádka mamky) na Ještědu, mohla bych vám publikovat celou naši cestu. Která mimochodem trvala skoro dvanáct hodin a jen co jsem dosedla v osm na jídlení židli, začal Pán Prstenů, takže jsem večeři zhltala jako pes a pádila se dívat. A dívala jsem se dokonce. Ano, i přes nedostatek spánku, jenž se mi dostávalo přes celý týden, jsem se rozhodla, že se na Prsten prostě dodívám. A ani toho nelituju. Jo, ve škole jsem zívala, ale mou dobrou náladu to nezkazilo. :D Někteří lidi říkají, že jsem divná, protože mám furt úsměv na tváři. Třeba i dneska o výtvarce, kdy mě můj soused (Michal) plácal po hlavě plastovou paletou, cpal mi voskovky do kapuci a šťouchal mě tužkou do hlavy. Je sním těžké sedět, ale za to je to hrozná sranda. xD
No, já už přestanu příliš kecat (stejnak to dělám jen proto, aby ta fotka vlevo nevyšla moc velká), takže dám oddělovač a začnu vám vyprávět moji (naši) cestu až na Ještěd... :) A připravte se na DLOUHÝ článek.


Vstávala jsem asi v osm. A že se mi vůbec nechtělo. Vždyť byl víkend, propánakrále! O víkendech spávám až do jedenácti. Ale dnešek byl určen na cestu, takže jsem byla protivná a myslela, že si to snad ani neužiju, jak jsem pořád zívala. Autobusem a tramvají jsme se dostaly na Černý most. Dorazily jsme sem asi... v 10:15? Každopádně, měly jsme ještě čas,
takže jsme se podívaly do toho Obchodního centra, které tam hned u východu z metra měli. A tam jsme si (já a ségra) daly druhou snídani: džus z Frutisima. Přemýšlela jsem o jednom, ale pak jsem si vzala jiný (mix jablka, mrkve, máty a ještě něčeho, ale už si nepamatuju čeho) jen abych si to pak nechtěně vyměnila s Adri. Ta měla mango a něco. Takže jsem z toho její vypila půlku, než jí došlo, že já mám ten její a pak chtěla výměnu. Tu jsem jí dopřála, ale abych jí něco nechala ze svého, kvůli tomu, že já toho příliš vypila z toho jejího, jsem zamítla. Byla to její chyba, že si myslela, že můj džusík je její. Chvíli před odjezdem mamka skočila do nějaké pekárny či co a koupila čtyři croissanty se šunkou.
V jedenáct jsme seděly v autobuse. Hezky žlutém, autobuse. Jen co jsme dosedly, vybalila jsem si svůj "croissant" a zdlábla ho během chvíle. Příjemně překvapená jsem zjišťovala, že vůz je
modernější, než jsem myslela a asi i doufala. Na každé zadní straně sedadla byl vestavěný takový... "monitor," na kterém bylo docela dost interakcí.
Každopádně, já se dívala na film (Cesta do středu země) a pila horkou čokoládu, kterou nám nabídli. No fakt. A grátis! Aspoň prý.
Bylo mi trochu líto, když mě mamka vyrušila s tím, že už tam jsme a já se nestihla dodívat. Cesta do Liberce nám totiž trvala přibližně hodinu. Slíbila jsem si ale, že se na něj dodívám cestou zpět.
Upřímně, při občasném kouknutí z okna jsem si všímala, že povrch se docela rychle mění. Z Pražské roviny jsme se pomalu ocitávali v zakopceném kraji. Kolem byla i spousta lesů a co víc, sluníčko krásně hřálo a počasí celkově nám prostě přálo. Mamka si snad ani nemohla vybrat lepší den.
Když jsme vystoupily, na zastávce už nás čekala mámina kamarádka (a taky místní) a ani jsme neměly moc času se rozkoukat, a už jsme nasedaly na
tramvaj. Zjistila jsem, že tady je mají zelené a od osmi hodin večer se nastupuje pouze předními. A za celou cestu jsem objevila, že tramvaje mají pouze jeden vagon. Aspoň, mně se to tak zdálo. Každopádně, zbožňuju zelenou, takže tohle mi udělalo docela radost (i když uznávám, že to byl trochu nezvyk oproti našim červeným). Jely jsme asi deset minut, než jsme vystoupily na... snad Horním Hanychově? Nebo že by to byl Dolní? Už si nepamatuju, ale před námi byly krásně zalesněné kopce. A za námi výhled na trochu města. Putovaly jsme
dál a došly k lanové dráze. Byla asi nějaká sezóna cyklistů či co, protože tam pořád dokola nastupovaly lidi s koly. Brzy jsem zjistila proč a dokonce je viděla i v akci. Sjížděli ten obrovský kopec, který my jsme vyjížděly po lanovce.
Asi vám vadí, že jsou ty obrázky tak maličké. Myslím, že kdybyste na ně klikli pravým tlačítkem a dali "Otevřít obrázek na nové kartě," měly by být větší. Ale jistá si nejsem. Slibuji ale, že až dojde na obrázky krajinky, Ještědu a tak, budou větší. :)
Cesta lanovkou byla úžasná. Bylo tam ticho, pofukoval větřík a příjemně do toho svítilo slunce. Čím výše jsme byly, tím více jsem se otáčela dozadu a zírala na ten krásný (sice trochu zamlžený) výhled na město. Máma říkala, že normálně je prý vidět i na Jablonec nad Nisou. No, nevím, ale rozhodně to byla krása.

Nesouhlasíte? A to se těšte na fotky ze samotného Ještědu! To bylo panečku něco!

Když jsme byly skoro na konci, máma zjistila, že jedeme špatně. Dívala jsem se na ní, jako by si zrovna vypíchla oko a vesele si s ním házelo o zem jako s hopíkem. Uh, no, to je jedno. Šlo o to, že jsem byla docela zmatená. Když jsme se ale zeptaly pánů, co tam dávali pozor na bezpečný chod lanovky, zjistily jsme, že Ještěd je asi 2,5 km odsud. Ségra skučela,
ale já nasadila úsměv a šla. Víte, mám totiž hrozně ráda dlouhé procházky takovou tou zelenou, krásnou přírodou. Zvlášť někde v kopcích či horách. Sice to bylo do kopce a občas jsem se zadýchala, ale mou náladu to nezkazilo.
Co mě však překvapilo, bylo, že tam stále ležel sníh! Musela jsem si na něj šáhnout, abych uvěřila, že je skutečný. Byl. Studený a mokrý. V teplém a slunečném počasí.
Kdo by to byl řekl?
Každopádně, při pohledu trochu výš jsme mezi stromy viděly náš cíl. A já se nemohla dočkat, až vylezu nahoru. Protože jsem veděla, že ten výhled bude něco krutýho. A i když jsem se trochu obávala těch výšek, věděla jsem, že pokud se nepodívám kolmo dolů, nezatočí se mi hlava a
neskutálím se dolů jako pytel brambor.
Šly jsme asi půl hoďky, než jsme se dostaly na ten kopec. Nebo snad horu? Na tom mi ani tak nesejde, důležité bylo, že na jejím vrchodu bylo to, kvůli čemu jsme se trmácely celou cestu.
Výšlap byl sice trochu pomalý, ale zato jsem si to užívala a fotila z růných pohledů, abych si to pak někde ve stínu mohla promazat. A ty fotky, které uspěly při mém rvrdém hodnocení, vám sem ukážu. Budu je vkládat jednotlivě a budu doufat, že se vám budou líbit stejně, jako mně.
Ale ještě než to udělám, musím vám říct, že jsem v dáli viděla horu, co mi hrozně připomínala Osamělou horu z Hobita. Hrozně jsem se při jejím focení navztekala, protože byla příliš daleko a byla příliš zamlžená. Každopádně, vylezlo pár fotek, ne kterých je slabě vidět. Uvidíte jí na konci a jsem docela zvědavá, jestli ji jednak uvidíte a když jo, jestli vám ji taky připomíná.

***
***
To je z výšlapu všechno

Jak jsme postupovaly dál, fotila jsem víc a víc. Až na úplně u té budovy jsem si to obešla ze všech stran a pokusila se nafotit co nejvíc. A nakonec jsme došly nahoru. Jako tak nahoru, že víc už to nešlo (nebo možná šlo, ale nezjistila jsem to). Nezapomněla jsem samozřejmě vyfotit ukazatel, jenž můžete vidět vlevlo.
Nejdřív jsme se ale najedly, samozřejmě. Snědla jsem tři párky v rohlíku. Není to tím, že jsem nenažraná, ale tím, že jeden mi byl málo, dva ušly a ten třetí ségra nechtěla a tak jsem se dobrovolně nabídla, že ho dojím. No, někdo to udělat musel, ne? Většina z nás už byla totiž přejedená, tak jsem se toho
úkolu chopila.
Málem bycA pak jsem se vydala na oblídku. Vyfotila jsem si sochu mimozemšťana, kterého se neobtěžovali zakrýt, takže byl všem vystaven na parádu. Aspoň že měl masku a tak se nemusí bát, že ho někdo potká.
No a teď budou následovat fotky krajiny. Myslím, že se docela povedly, ne?



***
***
***

A pak jsme pomalu vyrazily zpět. Cestou jsme se koulovaly a já ještě několikrát zkusila vyfotit "Osamělou horu," než jsem to vzdala a šla se koulovat taky. Ani jednou jsem nedostala. Cha cha.
Lanovka byla další dobrou zprávou. Těšila jsem se na to. Bylo to totiž hrozně fajn. Ale to už jsem asi říkala, takže to nebudu příliš rozebírat. Kili už měl slabou baterku, takže jsem ho nemučila, nefotila s ním a nechala ho být. Za to Fili, toho jsem párkrát využila, i když už nevím na co. Když nepočítám volání.
Co mě ale naštvalo byl fakt, že náš autobus byl nějakou... přípojnou dopravou nebo co, takže jsme jely tím druhým, kde nám nedaly ani čokoládnu a ani jsem se nemohla dívat na film. Ale upřímně, nasadila jsem si sluchátka a během chvíle usnula. Takže mi to ani tak nevadilo.
No, a cesta domů byla stejná. Akorát asi trochu víc náročná, protože brašna s knížkou se mi zařezávala do ramen, chtělo se mi spát a těšila jsem se domů. Ale jak jsem řekla. Místo, abych šla spát, jsem se dívala na Pána Prstenů a druhý den nadávala, že jsem šla spát tak pozdě.
To je všechno. Snad jsem to neudělala příliš dlouhé a bude se vám to líbit. Netuším, jestli v nejbližší době přidám nějakou kapitolu čehokoli, protože teď hlavně musím hodně číst. V knihovničce mi ještě vězí ten Eldest, navíc jsem v sobotu byla v Ústřední knihovně, takže dalších jedenáct knih na krku. Uh... Mám co dělat. Ale to je moje břemeno. xD Takže že zatím mějte krásně!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Milenne Milenne | Web | 31. března 2014 v 20:55 | Reagovat

Ahoj, mohla bych tě poprosit o hlas pro Claru? :D
Když tak díky! :D
http://blog.blog.cz/1403/vyberte-blogera-pro-rozhovor#komentare

2 Clara Black Clara Black | E-mail | Web | 1. dubna 2014 v 14:49 | Reagovat

Na Ještědu je krásně. Byla jsem tam dvakrát, naposledy minulý rok se školou a chytli jsme parádní počasí :) Je odtamtud úžasný výhled :3

3 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 1. dubna 2014 v 16:39 | Reagovat

Játam nebyla, ale děda jo a vždycky mi o tom vyprávěl. Je tam vážně super výhled (taky nějaké fotky máme, někde...) :D
Masózní článek Script xD

4 blogctvrteholky blogctvrteholky | 1. dubna 2014 v 20:08 | Reagovat

Na ještědu jsem taky byla dokonce 2x a moc se mi tam líbilo. Taky mám ráda takový ty výšlapy v krajině mezi kopci. Je to krásné být na čerstvém vzduchu a kochat se krajinou :-) A ty zelený šaliny jsou zajímavý. My máme taky jen červený-.- (Ano možná jsi podle šaliny poznala, že jsem brňačka) :D

5 Katerííína Katerííína | Web | 3. dubna 2014 v 17:58 | Reagovat

pěkný blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama