23. A je to v háji

5. března 2014 v 20:43 | Scriptie |  Trnitá cesta
Takže, ahoj. :) Přináším další kapitolku TC. Upřímně, jsem zvědavá, jak budete na mého (našeho) průvodce reagovat teď. A taky bych vám hrozně moc chtěla poděkovat za všechny ty komentáře. Udělaly mi opravdovou radost. :3




Držela jsem se za jeho zády. A nechávala jsem si od něj odstup. Nepotřebovala jsem být v jeho fyzické blízkosti víc, než jsem nutně potřebovala.
Nevím proč, ale vypadalo to, že se ho drží nemoc stejná, jako Petera. Už jen z toho, že ho vidím, jsem měla vyrážku.
Taky mi došlo, že mám asi slabost pro černovlasé kluky, když jsem tak vzpomínala na Rafaela. Ani nevím proč jsem si na něj zničehonic vzpomněla. Určitě za to můžou ta proradná, černá čupřina!
Neušlo mi, jak má… tamten hlavu pořád neznatelně nakloněnou k rameni, jako by poslouchal, jestli za ním pořád jdu. Hm. Asi nebude tak jednoduchý se vypařit a vydat se hledat Fina. Jednak se tu nevyznám a jednak mě tenhleten pořád sleduje.
"Kam vůbec jdeme?" zeptala jsem se, když mi to ticho začínalo vadit.
"Myslel jsem, že bys ráda viděla trůní sál," nadhodil a ani se na mě neotočil. Pff…
"Tak to jsi myslel blbě," zamručela jsem. Jo, určitě měl to samé, co měl Peter a co mě nutilo na Petera štěkat už je z toho principu, že prostě existoval.
"Opravdu? A kam by ses tedy chtěla podívat?" otočil se ke mně konečně a já musela zastavit, abych ho nedostala do mého osobního prostoru.
"Co třeba… do sklepení?" zkusila jsem to. A doufala jsem, že nemá schopnost, kterou měl Elijah - poznat, kdy se snažím o nenápadnost.
Jeho oči se podezřívavě přimhouřily na tak kraťoučký okamžik, že jsem pochybovala, že se to vůbec stalo.
"Proč zrovna tam?"
"No, eh…," mysli mysli mysli! "protože bych chtěla vidět, kam bych se dostala, kdybych třeba náhodou zdrhla," vyhrkla jsem první, co mě napadlo.
Upřeně mě pozoroval. Znervózňovalo mě to, ale pohled jsem mu statečně oplácela.
"Tam nemůžeš," zamítl to. Vydechla jsem přebytečný vzduch a měla co dělat, abych po něm nemrskla ošklivý pohled.
"A proč?"
"Protože tam máme dva extrémně nebezpečné upíry, kteří by ti mohli ublížit," vysvětlil. Nestihla jsem ohlídat své obočí, které se vyhouplo nahoru v nevěřícné grimase.
Dva? To znamená… že tam mají i Tabitu? Nebo je to někdo jiný? Proboha, prosím, ať mají zamknutého někoho jiného! Nechci opět čelit namyšlené Blbitě!
Upír si mého zmatku všiml, protože jeho oči se opět přimhouřily a jemně naklonil hlavu k pravému rameni. Došlo mu, že asi nebudu jen tak obyčejná potulná upírka?
"Děje se něco?" zeptal se pomalu.
"Cože? Ne, samozřejmě ne! Co by se mělo dít?" zablekotala jsem a nehledíce na něj, jsem pokračovala dál v cestě a dělala, že mě strašně zajímají ty plískance barev na plátně v zlatém rámu.
"Přijdeš mi nějaká nervózní," promluvil znovu, když mě následoval.
Podělaný upír! Do háje s ním! Proč musí být tak všímavý?!
"Opravdu? To se ti jen něco zdá," mávla jsem rukou aniž bych se na něj podívala.
"Vypadá to, jako by jsi tu už byla," řekl.
Málem jsem ztuhla strachem. Kruci, snad na to nepřijde! Elijah by mě zabil, pokud bych tu umřela!
"Neřekl jsi mi svoje jméno," změnila jsem téma.
"A ty mně to svoje," opáčil.
Ohlédla jsem přes rameno jenom abych viděla, jak si mě pořád zkoumavě prohlíží. Zlostně jsem zafuněla.
"Až po tobě," zamumlala jsem.
"Dámy mají přednost," odpověděl. Zastavila jsem, zhluboka se nadechla a vydechla, než jsem se k němu opět otočila. Stál dobrý metr ode mě, takže jsem udělala několik kroků zpět.
"Jsem Noemi," představila jsem se a udělala posměšné pukrle.
"Já jsem Timotej," pokývl mi hlavou na oplátku a mé gesto ignoroval.
To je nějaká móda, ne? Takový starý jména. Css…
"Ale můžeš mi říkat Tim," nabídl mi.
"Když myslíš," pokrčila jsem rameny, ale v duchu jsem byla docela překvapená. Kdybych někoho potkala já, tak bych mu rozhodně okamžitě nenabídla, ať mi říká… co já vím, třeba Noe.
"Mám pocit, že by tě noví vládci rádi uviděli," prohodil zničehonic a já viditelně poklesla v kolenou a určitě musel slyšet, jak se mi rozbušilo srdce. Kurňa fix. Jsem já to ale v bryndě.
"Mám pocit, že by mohli explodovat vzteky, kdyby mě viděli," odsekla jsem mu. Zastírala jsem tak svůj strach. I idiot by si všiml, že se klepu jako ratlík.
"Proč si to myslíš?" zeptal se mě se zdviženým obočím.
"Protože… prostě si to myslím," zamluvila jsem to. "Stejně už bych měla jít. Rodina si už určitě bude dělat starosti."
"Je vás tu víc?" zaujatě udělal krok vpřed, na což jsem reagovala krokem vzad.
Kousla jsem se do rtu. To jsem tomu dala!
"Není. Nebo jako jo, ale ne tady. Daleko," pokoušela jsem se to nějak... dát na pravou míru. Aby po mně nechtěl, abych ho k nim dovedla.
"Jak daleko?" zajímal se.
"To není tvoje věc," štěkla jsem a zamračila se.
Překvapeně sebou cukl, ale okamžik na to byl zase vyrovnaný. Tentokrát mě ale výhružně pozoroval a stál uprostřed chodby. Buď jsem byla paranoidní, nebo takhle stál, aby mi zabránil v možném útěku. Proč nemůže bejt i stejně blbej jako Peter? Proč musí umět myslet dopředu?
"Už musím," prohlásila jsem a vydala se po levé straně chodby s tím, že ho prostě obejdu.
Jenže on mi zatarasil cestu. A přísahala bych, že na tváři mu jiskřil škodolibý úsměv.
"Nemyslím si. Řekl bych ale, že by tě Vládci moc rádi viděli," řekl.
A ve mně hrklo.
"Nemyslím si," zopakovala jsem po něm a zkusila to z druhé strany. Opět tam byl ve stejnou dobu jako já a znemožnil mi únik.
"Buď budeš hodná a půjdeš se mnou, nebo budeš zlobit a mně nezbude nic jiného, než tě omráčit," sdělil mi jen tak mimochodem.
Zamrazilo mě.
Byla jsem v bryndě? Teď jsem mnohem, mnohem, ale vážně mnohem dál.
"Ale no tak," zkusila jsem to ještě jednou a slyšela, jak se můj hlas nepatrně pro člověka, jasně pro upíra, chvěje. A pokoušela jsem se to ovládnout, ale ve mně začínala narůstat panika. Pokud mě tohle stvoření zajme a něco se mnou udělá, začne mít Elijah i zbytek strach, přijdou za mnou, a skončíme tu všichni. A pak nebude nikdo, kdo by věděl, co se stalo.
"Přestaň už si hrát. Vládci už se po ní shání. Ty vaše kecy se rozléhají široko daleko," přidal se další hlas, tentokrát ženský.
Nepodívala jsem se na ni. Byla jsem si jistá, že k tak povýšenému hlasu bude jistě patřit krásná bytost. Nechtěla jsem ztratit ještě víc hrdosti.
"No jo," zamumlal nakonec nespokojeně Timotej a nějakým chvatem, který jsem ani nepostřehla, mi zajal obě ruce do těch svých.
Bránit jsem se stihla až v okamžiku, kdy jsem měla zápěstí v pevném sevření.
"Pusť mě, ty pitomče. Takhle se k holkám nechová," syčela jsem a nepřestávala ve škubání s rukama.
Tichý smích. Za mými zády. Na hlavě mě zašimral jeho dech. Po zádech mi přejel mráz.
A pak jsem se vztekla. Silně. A jakýmsi způsobem, jenž překvapil mě i jeho, jsem při osvobozování utrhla Timotejovi nějaký prst a rázem jsem byla volná.
Dřív než jsem se stihla radovat a pak utéct, jsem uviděla záblesk vlasů barvy oříšku.
Pak osten bolesti. Nakonec tma. Hustá. Neproniknutelná. Prostě tma.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LussyNda LussyNda | Web | 6. března 2014 v 10:12 | Reagovat

Wau :-) krásná kapitola nemám k tomu nic jiného říct :-) prostě wau :D

2 Calla Calla | Web | 6. března 2014 v 16:40 | Reagovat

:OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO Jako první chci říct: JUPÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ! Konečně jsem se dočkala další kapitoly. :D Za další: Co ten konec dopr.... kýnka :D A za další: Ona mu vážně utrhla prst?! :D

3 Milenne Milenne | Web | 7. března 2014 v 12:23 | Reagovat

Páni, Scriptie, to je úúúúúúúúúúúžasný!!! !:D
Celou dobu jsem byla napnutá jako stuna, nu jsem zvědavá, jak se to vyvrbí! :D
Jinak, ty jména jsou fakt povedená! :D
Timotej. XD

4 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 7. března 2014 v 17:10 | Reagovat

Nenenenne!!! :O Oni jí omráčili!! :D A možná se zase vystresuju nad Blbitou - upřímně, chybí mi :D xD
Tim je hodně zlobivý klouček... a víš co ti taky ještě musím říct? V některých povídkách je jasné, kdo s kým bude tvořit dvojici. U tebe to na začátku vypadalo Noe + Raf (hezká zkratka,že? :D) a potom co se Rafí neukázal to vypadalo na Fina... A mě to šíleně deptá! :DDDD Jako ne, jsem ráda, že to není hned jasné, je to krutý xD :D
Hm... No, moc se těším na další!! :D :333333333333 Brzo? O:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama