Svět za zrcadly - 13. kapitola

17. února 2014 v 19:19 | Scriptie |  Svět za zrcadly
Ne, nešálí vás zrak. A ano, konečně jsem tu kapitolku napsala. A nakonec byla hotová asi za půl hoďky. A psalo se to skoro samo. Možná bych si měla máknout a obou povídek napsat dopředu pár kapitol. Taky budu muset dodělat CYFM, ať mám konečně klid a co bude s ATB? Netuším. Ale snad ji jednoho dne dopíšu. :)
No nic, užijte si kapču. Není moc dlouhá, jelikož musíme začít opartně. :D




Z minulé kapitolky:
Hnědovlásek se smutně pousmál. "Ve skutečnosti se jmenuji William Feller. Jsem přítel tvé matky, která před několika lety zemřela. Ty, Kim, jsi naprostý unikát. Vznikla jsi ze spojení démona a sukuby. Tvůj otec se o tobě před několika dny dozvěděl, a chce tě k sobě. A já tě musím chránit."

13. kapitola

Kim nevěděla, jestli se má smát, nebo brečet. Smát se té absurditě, či brečet kvůli jeho viditelné retardovanosti. Protože, to nemůže být prostě pravda! Sukuba? Démon? Pf… Co je to za pitomost? A tenhle… tahle bytost ji prý má chránit? To taky nemůže být pravda. A i kdyby náhodou byla, nemůže mu věřit. Jak má důvěřovat někomu, kdo jí lhal se svým jménem? Normálně byla velmi tolerantní, ale co opravdu nesnese, je lež. A ještě víc nesnáší, že musí lhát sama, jelikož si to některé situace vyžadují.
Ale co když si i jeho situace vyžádala lhaní?, zeptalo se chytře něco uvnitř ní.
Zarazila se. Na tohle nepomyslela. Ale stejně, jak může prostě někdo někoho unést jen kvůli tomu, že ji má chránit?!
"Proč jsi mě vůbec unesl?" zeptala se nakonec.
Patrik-William byl očividně zmaten náhlou změnou tématu, ale velice rychle se přizpůsobil. "Já ne. Ve skutečnosti tě chtěl unést démon. Já mu tě vyrval z rukou a donesl sem, abych tě mohl lépe střežit a také proto, že tu nejdou žádná zrcadla, takže o tomhle místě neví."
"Aha. Takže démon," hlesla Kim. "Zrcadla. Jasně."
Patrik-William si povzdychl a prohrábl si už tak rozcuchané vlasy. Na okamžik si obličej zakryl dlaněmi a lokty se opřel o kolena. Pak však odevzdaně vzhlédl.
"Co mám udělat pro to, abys mi věřila?"
Kim překvapeně zamrkala. On tomu doopravdy věří… To co si píchnul muselo být očividně velmi silné. Ale dokud nenajde telefon, musí spolupracovat.
"Nevím, něco," pousmála. Byl to vynucený úsměv.
"Dobrá. Tak až ti to teď předvedu, musíš mi slíbit, že neutečeš," řekl náhle naprosto vážně Patrik. Nebo William? Měla v tom guláš.
"Proč bych měla utéct?" udělala Kim blbou.
"Prostě to odpřísáhni na své jméno," zasyčel.
Kim sebou poplašeně cukla. Kruci, začíná jít do tuhého. Ale přísahala. Co jiného jí zbývalo?
"Jako že se Kimberly Jonesová jmenuju ti slibuju, že jen co mi to ukážeš, neuteču," pravila nahlas, ale trochu rozechvělým hlasem. Náhle ucítila, jak se kolem ní zavlnil a na vteřinu zhoustl vzduch a jakoby něco zajiskřilo. Když se na místo však podívala, nic tam nebylo.
Proboha, co jsem to zase provedla?, napadlo ji zoufale.
"Tak sleduj," promluvil potichu Patrik - respektive tedy William.
Postavil se a zavřel soustředěním oči. Zničehonic se jeho tělo začalo roztékat. Jako by nemělo pevnou formu. Začalo se třepotat. Jako by to celé byla jen výborná iluze. Ale jeho tělo se nerozpadlo nebo tak něco. Ne. Akorát začalo měnit tvar.
Jeho vlasy už nebyly hnědé a rozcuchané. Nyní získaly zlatistý odstín a byly mnohem delší. Jeho kůže byla opálená a trochu se zmenšil. Boky se zakulatěly a hruď nadula. Obličej získal jemnější rysy a celková postava nebyla tak chlapecká.
Byla… holčičí.
A v tu chvíli ta věc otevřela oči. Na Kim hleděl pár pomněnkově modrých očí. Dívaly se vážně a bystře. Naprosto nezvykle na sedmnáctiletou dívku, na kterou se Patrik-William přeměnil.
Přeměnil.
Přeměnil…!
Kim se okamžitě pokusila vstát a utéct, ale jakási neznámá síla jí v tom zabránila. Držela ji pevně na sedačce a odmítala pustit.
Kim panikařila a v jejím těle se hromadil strach. Strach, úzkost a zoufalost. Byla vyděšená jako myš z toho, co se právě stalo před jejíma očima.
Jak se právě… chlapec změnil v dívku. Nemožné. A i přesto se to právě před okamžikem stalo.
Opět se pokusila vstát a utéct od toho všeho. Zalézt si někam do kouta a nechat si tvář zmáčet slzami strachu, zmatenosti a zuřivosti. Ale něco jí stále drželo na křesle. Jako by to něco převzalo kontrolu na jejími nohami.
Pohled na blondýnku se jí zakalil a ona si uvědomila, že se jí v očích nahromadily slzy. Kdyby mrkla, pustila by je. Ale ony by si i tak našly cestičku po jejích lících. Tak proč dělat jeden zbytečný pohyb?
"Kim?" ozvalo se úzkostně dívčím hlasem. Oslovená sebou cukla a před zamlžené oči se pokusila vyhledat vetřelce.
Nelíbilo se jí to. Měla strach. Všechno to tu bylo nenormální. Nic nedávalo smysl. Bylo to tu zmatené. A temné. A něco ji stále drželo na místě a nemohla hýbat dolní částí těla. Děsilo jí to. Byla unavená.
To všechno zapříčinilo, že se jí po tvářích začaly slzy kutálet jako hrachy a vypadalo to, že nechtěly přestat.
"Kim," zaslechla ten hlas znovu, nyní konejšivý.
"Cos to se mnou provedl…a?" Její hlas byl chraptivý a divila se, že vůbec dokázala něco říct.
"Já s tebou nic neudělal. Za to může ta přísaha. Pokud v ní použiješ své jméno, má neuvěřitelnou moc. Tahle přísaha však ještě není tak silná, protože tohle jméno není tvé. Působí jenom proto, že jsi naprosto přesvědčená, že je to tvé jméno," vysvětlovala to jemně. Nebo on? Byla z toho všeho naprosto zmatená.
"Jak mám vědět, že mluvíš pravdu, když jsi mi lhal svým jménem a nyní i vzhledem? Jak mám důvěřovat někomu o kom nevím zhola nic?" ptala se znovu. Mluvila chladně, ale chraptivě. Vnitřnosti jí stále sužoval děs a bezmocnost, ale její tělo se automaticky začalo obrňovat před všemi vlivy vnějšího i vnitřního okolí. Začínala z něj být pouhá schránka, jež by se uchránila a mozek neutrpěl žádné poranění.
Bylo toho prostě moc. Nejdřív zjistí, že není člověk. Pak zjistí, že osoba, které sice nikdy nevěřila, ale přesto jí lhala taky není člověk. A nakonec ještě zjistí, že ani její jméno není její.
Kdo tedy vůbec je??
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 18. února 2014 v 17:08 | Reagovat

Hehe, hnusnej táta O.o :D :D :D
Přiznám se, že jsem se nemohla další kapitolky dočkat, i když jsem teď měla zažitou spíš cestu...
To s tím jménem je povedené, ale moc jsem to nepochopila :DD Neboj, dojde mi to za 3....2....

2 Camilla Camilla | E-mail | Web | 19. února 2014 v 19:53 | Reagovat

- Tak já jsem byla nominována ještě jednou do toho tagu, tak jsem tě nominovala. :D Promiň. :D Více na mém blogu. :)

3 Miti Miti | E-mail | Web | 2. srpna 2014 v 10:37 | Reagovat

Už se těším na další kapitolku, ale vzhledem k tomu, že tahle byla napsaná v únoru, kdy bude další? :)

4 Katrina Katrina | 31. října 2014 v 17:28 | Reagovat

Tuhle povídku jsem si už přečetla už po čtvrté (stejně jako ostatní :P). Stále, stále a STÁLE DOKONALÉ‼ Vím, že jsi tuto povídku dlouho nepsala, ale napiš další kapi. Moc ráda si ji přečtu :D
P.S. TC je velmi nepředvídatelná povídka a každou kapitolou lepší a lepší. Congratulations Scriptie

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama