22. Průvodce

26. února 2014 v 13:13 | Scriptie |  Trnitá cesta
Zdá se mi to, nebo tady TC nebyla už dva týdny? o.O Jinak, potřebovala bych, abyste hlásli v anketě pod článkem. Danke! A taky merci za komentáře! :3




Strom. Strom. Jedle. Buk? Strom. Strom.
Snažila jsem se myslet na cokoli, co nezahrnovalo slova zodpovědnost, neuposlechnutí, sobectví, tvrdohlavost, Elijah a tak.
Měla jsem z toho velmi, velmi zlý pocit. Nejen kvůli tomu, že jsem Elijahovi dala slib, u kterého jsem věděla předem, že ho stejně poruším, dokonce jsem šla za Finem i přes to, že jsem věděla, že je to hodně nebezpečné.
Ale celý život jsem si dělala, co jsem chtěla, nikdo mi v ničem nebránil a když jo, stejně jsem ho neposlechla a dělala si všechno, co jsem chtěla.
Tedy… skoro všechno.
Ale to je teď jedno. Důležité je, že mě cosi tížilo a já měla tušení, co by to mohlo být, ale nechtěla jsem nad tím přemýšlet. Ne teď. Ne tady.
Zhluboka jsem dýchala a snažila se sbírat pachové informace, abych zjistila eventuelního nepřítele. A abych zjistila, jestli jdu správně, jestli jdu po své stopě.
Zatím jsem šla dobře.
A s každým kilometrem, který uběhl jako nic, se to břemeno na mých zádech po kousíčku zvětšovalo.
Začínala jsem být ostražitější. Pozorně jsem sledovala své okolí a dbala na to, abych si všimla každé drobnosti. I ten nejmenší detail mi - se zmenšující se vzdáleností - my mohl zachránit život. Byla jsem si toho moc dobře vědoma.
Zaslechla jsem zašustění. Ztuhla jsem v půlce kroku a instinktivně zadržela dech. Očima jsem bloumala sem a tam a snažila se najít původce zvuku.
Zaznamenala jsem pohyb. Rychle jsem cukla hlavou a všimla si, že se větev křoví ještě pohupuje, jako by kolem ní někdo velmi rychle prošel a nechtěně o ní zavadil. Zamračeně jsem ten kus klacku s listím pozorovala a přemýšlela, jestli jsem se oficiálně nezbláznila.
Mohl to být zajíc, že? I když… zvířata by měla být schopna vycítit nebezpečí a já jsem pro ně nebezpečí, ne?
Ještě jednou - pro jistotu - jsem se obezřetně rozhlédla. Nikde nikdo.
Nadechla jsem se a prohrábla si vlasy. Pokračovala jsem v chůzi, přestože nyní pomaleji a tišeji. Nenápadně jsem očima šilhala všude kolem a snažila se zároveň nenarazit do stromu, kterých tu bylo jak… no, uhm, hodně jich tu bylo. A byly vedle sebe velmi natěsnané, ještě ke všemu jejich z hlíny vystupující kořeny… Měla jsem co dělat, abych nezakopla a neskončila na zadnici.
Znovu pohyb. Znovu jsem se otočila. Znovu nic. A znovu mě to začalo štvát.
Jestli si někdo myslí, že je to vtipné, tak ho ujišťuju, že tohle vůbec, ale vůbec vtipný není. Byla jsem z toho nervózní a měla jsem strach, že mě někdo pronásleduje a já nevím kdo. Co když je to jeden ze strážnejch? Ti by nemuseli být moc laskaví.
Opět jsem pokračovala v cestě. Stromy začínaly řídnout a v dálce se nejasně rýsoval hrad. V duchu jsem si radostně poskočila. Už jsem skoro tam!
Teď mi zbývalo jen doufat, že tu nebude žádný upír, který by mi mohl v cestě zabránit. Určitě by to pro mě neskončilo moc dobře.
Několik desítek metrů před koncem lesa jsem se zastavila a začala hrad pomalu, tiše a opatrně obcházet. Hledala jsem nějaké dveře, okno, cokoli. Nikdy jsem totiž do hradu hlavními dveřmi nešla a ani jimi nevycházela. Což pro mě byla tak trochu nevýhoda.
Za mnou se ozval hlas. Něco řekl, ale já mu nerozuměla, protože mluvil jiným jazykem. Asi rumunštinou. Ale mně ani tak nešlo o to, jakou řečí mluví, spíš jako o to, že někdo mluví. Za mnou. Na mé nebezpečné výpravě.
Bože, všechno, co se může pokazit, se pokazí, viď? Ty nevděčněj hajzlíku tam nahoře! Až umřu, tak si to s tebou pěkně vyříkám!
Povšimla jsem si, že vystřídal ještě několik jiných jazyků, než se trefil.
"Ohó, kohopak to tu máme?" řekl s nepatrným přízvukem. Stále jsem se neměla k tomu, se otočit, přestože jsem moc dobře znala to přísloví "neotáčej se k nepříteli zády."
"Hej, holko, slyšíš mě?" zvolal znova.
Zhluboka jsem se nadechla a pomalu se otočila. A zalapala po dechu. Ten upír byl… krásný. Nikdy by mě nenapadlo, že to o někom řeknu, ale bylo to tak. Byl prostě nádherný a já s tím nemohla co dělat. Rozbušilo se mi srdce, ale doufala jsem, že upír to pochopí tak, že se jej bojím.
Měl lesklé, černé, havraní, kudrnaté vlasy, které měl trochu delší a padaly mu do rudých očí, takže si je každou chvíli musel odhrnovat. Ony oči byly lesklé, ale jako u mrtvoly - pravděpodobně skrýval své pocity a nechtěl, aby je někdo, kord já, viděl. Ale tak nějak jsem věděla, že by v nich jinak poskakovaly jiskřičky a zářily by jako hvězdy.
Zmateně jsem potřásla hlavou a zanadávala si. Proboha, co to dělám? Vážně jsem se teď rozplývala nad nějakým slizkým upírem? Kristepane, jde to se mnou vážně z kopce. Za chvíli už si budu pouštět Titanic a brečet jak želva.
"Co je, kluku?" oplatila jsem tu ledově, tím víc, že bortil moji kontrolu.
Chlácholivě zvedl obě ruce a jedno obočí. "Klídek, jen jsem se zeptal."
"Ahá, tak ses zeptal. Můžu pokračovat v cestě?" štěkla jsem.
Jeho ruce klesly a volně visely podél těla. Ale jeho obočí zůstávalo ve stejné výšině a mě to iritovalo.
"Zajímalo by mě, co tu děláš. Víš, správně bych tě měl bez keců kolem omráčit a dovézt novému vládci, ale přeci jen, jsi holka, navíc upír původního typu. Vypadáš, jako bys k tomu přišla jak slepý k houslím."
Oh? Vážně? No, to mě sice opravdu těší, že si to myslí, ale já nemám čas. Ale rozhodla jsem se hrát blbou - jednou mi někdo řekl, že hrát blbou mi vážně jde.
"Nový vládce?" zopakovala jsem zmateně a jemně naklonila hlavu k jedné straně.
"Ty o tom nevíš? To jsem si mohl myslet. Však jsi původního typu. No, původní vládce rezignoval a tak jsme se místa ujali my."
Měla jsem co dělat, abych překvapeně nevykulila oči a nezačala se chechtat. Takže Serafín, Tabita a Theodor rezignovali, jo?! Lháři jedni! Špinaví jak Peterovy ponožky!
"Rezignoval?" zeptala jsem se znovu.
"Víš, byl už příliš starý a chtěl se taky podívat do světa. Tak si to představ - sedět několik set let na trůně a zírat do blba."
Tenhle pacholek mi neskutečně lezl na nervy. Buď byl extrémně blbej, nebo měl za úkol tuhle pohádku vykládat každému na potkání. Měl smůlu, že zrovna já jsem se s původními vládci znala.
"Aha. A mohla bych se podívat dovnitř?" nadhodila jsem opatrně a doufala, že bude souhlasit. Pak se nenápadně vytratím a půjdu za Finem!
"A co bys tam chtěla dělat?" založil si ruce na hrudi a vyčkávavě se na mě zahleděl.
"No, nikdy jsem v tom hradě nebyla, tak mě napadlo, že bych se možná mohla podívat, jak to uvnitř vypadá…?"
"Dobrá tedy. Ale budu tvůj průvodce a ani na okamžik se mi neztratíš z dohledu, slibuješ?" Proč po mně každej chce slib, kterej stejně dřív nebo později poruším?!
"Slibuju," přikývla jsem ochotně.

Pokýval hlavou a vydal se podél hradu. Následovala jsem ho.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | Web | 26. února 2014 v 18:38 | Reagovat

Hustě! Neskutečně moc jsem se na tuhle kapitolu těšila! Strašně moc! :D A to čekání se vyplatilo. Opět a zase si mě strašně rozesmála. :D

2 LussyNda LussyNda | Web | 27. února 2014 v 15:54 | Reagovat

nadhera :-) už se moc těším na další moc pěkně píšeš

3 catopris catopris | Web | 28. února 2014 v 15:42 | Reagovat

Zaujímavý diel, musím si to začať čítať od začiatku aby som pochopila o co go :D
P.S, rada by som sa spriatelila :D

4 Accio team Accio team | 1. března 2014 v 16:30 | Reagovat

Chceš se stát Nositelem hůlky? Setkat se s jednorožcem? Plavat v jezeře s olihní? Utkat se se spolužáky v hůlkovém souboji? Hledat Tajemnou komnatu? Navštiv naši stránku, prozkoumej ji a registruj se..! Vytvoř si postavu, najdi si přátele a veď svou postavu cestou jejího života! Je už jen na tobě, jestli bude vysypaná květy, nebo lemována trnitými keři...

Pokud tě zajímá RPG a především svět Harryho Pottera, navštiv naši stránku a třeba si ji zamiluješ. S případnými dotazy se obrať na náš mail. ;) Zkus to prosím brát spíše než reklamu, jako pozvání na stránku: accio-team.blog.cz ;)

5 Milenne Milenne | Web | 1. března 2014 v 17:05 | Reagovat

Kapitola je úúúúúžasná, moc se mi líbila! :D
Ten průvodce se mi zamlouvá...mno jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne! :D
Šup sem další! :D

6 Xanya Xanya | Web | 1. března 2014 v 18:21 | Reagovat

Tak ten průvodce je celkem sympaťák a k Noemi se hodí takže jsem v anketě hlasovala pro první možnost. Petera bych jí nevnutila. :D
Kapitola je luxusní a nový dess též. :3

7 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 2. března 2014 v 13:43 | Reagovat

Zlaté :333333333333333333333
Naprosto! :D A kdo je ten kluk?? Vážně jí to chce napovídat, nebo tomu sám věří a neví co se stalo?? :D
Rychle další Scriptie! Je to boží :333333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama