17. Štěstí netrvá dlouho

27. prosince 2013 v 14:32 | Scriptie*13* |  Trnitá cesta
Za ten konec mě nejspíš zabijete. Ale já nutně potřebovala nějakou akci, navíc, tohle jsem měla vymyšlené tak nějak předem, jen jsem nevěděla, kdy to tam vložit. Napadlo mě, že tohle by mohl být dobrý moment. Ale stejně jsem si na sebe upletla bič.
Věnováno všem, kdo si TC přáli. :) Přestože je to v podstatě o ničem.
P.S. Koho máte (kromě Noemi) nejraději?




Po zbytek plesu jsem byla šťastná, jako ještě nikdy. Snažila jsem se nemyslet na okamžik, kdy budu muset poprosit Vládce, zda by tu mohla dvojčata zůstat. Bála jsem se, že to odmítnou, že by si mysleli, že mě budou rozptylovat. Nebo si vymyslí další takovou kravinu. Nebo že si to bráchové rozmyslí a odejdou a já pak budu ještě zlomenější, jelikož teď už budu vědět, že mám rodinu, která se na mě ale vykašlala.
Což jsem si sice myslela doteď, ale brala jsem to tak, jakoby ani neexistovali. Teď už jsem to popírat nemohla. Pokud si ovšem celou tuhle věc nevymysleli, ale musela jsem uznat, že jsou mi docela podobní.
Když se hosté začali trousit pryč; ať už domů, nebo do pokojů pro hosty, přišel k nám Serafin. Smích mě okamžitě přešel a já celá napnutá čekala, co z něj vyleze.
"Emmery a Gabriel mají povolení zde zůstat, jak dlouho jim to bude vyhovovat, nesmí však opustit hradby," oznámil nám. Netušila jsem, jak zareagovat. Ale bráškové to udělali za mě.
"Vidíš, a ty ses toho celý večer bála," usmál se na mě Emmery. Věděla jsem, že je to on, jelikož jsem si za tu chvíli dokázala určit rozdíly. Třeba Gabriel má nepatrně hlubší hlas než Emm.
"Jak víš-."
"-že ses toho bála?" dopověděl s úšklebkem Gabe. Od doby, kdy jsem je uznala za bratry, byl stejně čiperný jako jeho dvojče.
"Ono to není tak těžký, když pořád házíš pohledem po těch třech," dodal Emm.
Z tohohle jejich dopovídání mi jednou vážně rupne v bedně.
"Adamsová, lituju tě. Za těch několik hodin jich mám plné zuby a ty s nimi budeš muset bydlet na pokoji," usmál se na mě zeširoka Peter.
"Proč jí říkáš Adamsová?" zajímal se Gabe.
"Vždyť Noemi je pěkný jméno, ne?" přidal se Emm. Kruci, už s tím zase začínají!
Peter se zaksichtil. "Ani nevím. Jen mi to přijde… víc nervydrásající."
"Tak dík, no," ušklíbla jsem se kysele.
"Měli bychom jít spát."
"Aby byla naše sestřička vyspalá."
A s těmihle slovy jsme se vydali do hlubin hradu. Ano, i s Peterem. A ne, netuším proč.
"Kde máš pokoj?" zeptal se Gabriel.
Strnula jsem. A zrudla. "Nevím. Vždycky se tu ztratím."
Dvojčata si vyměnila udivený a pobavený pohled. "No, tak co s tím uděláme?" otázal se Emm.
"Budete spát v mém pokoji!" ozval se Peter.
"Cože?!" hekla jsem. Co je to za stupidní nápady?
"To on!" vyjekli bráškové naráz a synchronizovaně ukázali na Peta.
"No co! To chceš spát na koberci uprostřed chodby?" namítl logicky Peter.
"No, ne, ale tak snad se zeptám, ne?" argumentovala jsem.
"Jo? A koho?" opáčil posměšně a symbolicky se rozhídl. Napodobila jsem ho a neochotně musela uznat, že tu opravdu nikdo není.
"Takže, co bude?" ozvala se dvojčata.
"Dělejte jak myslíte," rezignovala jsem.
"Výborně! Takže jdeme ke mně," pokýval hlavou Peter a rozešel se napříč chodbou. Vyměnila jsem si s bráchy jeden pohled, než jsme se vydali za ním.
Za chvíli jsem zjistila, že jeho pokoj je někde v podzemí, či co, když jsem zaznamenala, že scházíme schody. Jestli nás zavede k nějaké hladomorně, nebo kobce s ohlodanou kostrou, tak mu dám tak silnou pěstí, že i buldok bude vypadat líp. A ty kosti mu pak narvu do všech otvorů v jeho těle. Ano, do všech.
"Na co myslíš? Tváříš se fakt luxusně," zasmál se Emmery. Švihla jsem po něm popuzeným pohledem. Ještě se mi směj. Jako vážně, mám sourozence sotva pár hodin a už si přeju, abych byla zase jedináček.
"To nechceš vědět," zamračila jsem se na něj. Zvlášť proto, že před námi jde Peter a já svou výhružku opravdu neplánuju říct nahlas. Ještě by ji uskutečnil. A já bych byla nucena to doopravdy udělat a při tom zjistit, jestli si dokážu zlomit ruku, když se pokusím mu přerazit nos.
Zničehonic jsme prudce zabočili a mně se trochu zamotaly nohy. Za ani ne vteřinu jsem ale byla zase v pohodě, dobře si vědoma, že oba bráchové potlačují smích. Pche, ať se klidně smějou. Až se dostaneme k nějaký kobce, oba vás tam strčím, zamknu a ještě se budu tlemit!
"Tak, vítejte v mém království!" usmál se Peter a otevřel několikáté dveře po levé straně. Když jsem vešla, byla jsem si stoprocentně jistá, že ten pořádek, co tu byl, neměl na svědomí on. Ale jinak byl pokoj vymalován do příjemné, modré barvy. A neměl tu okno. Překvapivě.
"Skvělý. A kde myslíš, že budeme všichni čtyři spát?" narážela jsem na jeho sice velkou, ale pouze pro dvě osoby velkou postel.
"No, víš… já spát nemusím, pokud jsi zapomněla," ušklíbl se a já jen varovně přimhouřila oči. "Ale mám tu ještě dva rozkládací křesla, takže…" nechal větu vyznít.
"Výborně. Kluci, vy dva spíte na posteli, já si vezmu křeslo," pokývala jsem hlavou.
"Zapomeň," vyprskl Emmery. "Ty si vem postel, my berem křesla."
Založila jsem si ruce v bok a zamračeně na něj pohlédla. "Jakej má smysl, abych spala na dvoulůžkové posteli?"
"Jsi naše právě-nalezená-mladší sestra. Měla bys nás poslouchat a neodmlouvat."
"Pokud nevíte, dožila jsem se svých osmnáctin bez zvláštní úhony. Takže mám snad právo vybrat si, kde budu spát, ne?"
"Ne," odpověděli jednoduše.
Naštvaně jsem vydechla. "Víte vy co? Já se teď půjdu s dovolením osprchovat, abych se mohla zase svobodně hýbat a nemusela se bát, že bych si tyhle šaty roztrhla. A vezmu si tvoje oblečení," houkla jsem nakonec na Petera, z jeho skříně popadla nějaký tričko a kalhoty a zapadla do koupelny.
S povzdechem jsem se opřela o umyvadlo a vzhlédla do zrcadla. Málem jsem se nepoznala. Nejenže jsem vypadala jinak kvůli tomu make-upu, ale i díky proměně jsem se změnila. Už jsem neměla tolik pih, oči jsem měla jaksi jasnější a jakoby se v nich cosi hýbalo.
Znovu jsem vzdychla a napadlo mě, že jsem v pořádný kaši, když jsem se ocitla v pokoji Petera, bez svého oblečení. Měla jsem zaběhnout zpátky do haly a zeptat se někoho na cestu, kruci písek.
Z vedlejšího pokoje se nic neozývalo, ale podle zvuků jsem jasně poznala, že někdo rozkládá ona křesla.
Napadlo mě, zda bych jim neměla oznámit, že jsem se rozmyslela a spát tu v žádném případě nebudu protože - přeci jenom je to Peter. Co kdybych se probudila s knírem namalovaným na obličeji? Nebo s něčím podobným?
"Víš, i jiní jedinci by si rádi dali sprchu," ozvalo se z pokoje.
Protočila jsem oči a zapadla do sprchovýho koutu. Ať ze z toho třeba podělá, mně je to fakt šumák. Jakože úplně.
Po dokončení večerní hygieny jsem hupsla do Peterova oblečení, které mi bylo trochu větší, a vylezla z koupelny. Bez jedinýho pohledu na společníky jsem vklouzla do peřin postele - protože, zkuste vyhrát hádku s dvojčaty, že - a snažila se usnout.
"Jestli se mi přes noc něco stane, pošlu na tebe bráchy," zamumlala jsem.
Dvojčata se zasmála. Peter se nejspíš ušklíbl, ale jelikož jsem měla zavřené oči, neviděla jsem to.
K mému štěstí jsem za pár minut usnula.
Nespala jsem dlouho. Probudil mě Peterův zoufalý hlas, a když jsem mu vzhlédla do obličeje, rázem mi došlo, že se stalo něco hrozného, protože takový strach jsem v jeho tváři ještě neviděla. Ale pak mi to došlo taky. Všude se rozléhal křik a já cítila zápach dýmu. Na chodbách vládla panika; někteří upíří se cpali ven, jiní pravděpodobně běželi za vládci, aby je chránili, další proskakovali okny, ale podle následného jekotu mi došlo, že skočili do ohně. A Emm spolu s Gabem stáli u dveří, s neutrálními výrazy a bezděčně mě popoháněli, ať sebou mrsknu. Ale já jsem byla ztuhlá šokem.
Někdo se pravděpodobně rozhodl podpálit naše ctěné vládce.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Milča Milča | Web | 27. prosince 2013 v 16:10 | Reagovat

Wuuuuuuuut?????? :OOOOOOO
Máš pravdu, jsi jasná! :D
Koupím ti i náhrobek! :D
To není možný, vždyť...kdo by chtěl ty..."ctěné" vlédce podpálit.
U té nány/krávy/magorky/debilky/blbky... Tabithy bych se tomu ani moc nedivila, ale u Fina? :D :P xD
No teda, Scriptie...Že se nestydíš! :D
Opovaž se, že se jim něco stane- podám si tě! :D
Přeju tobě i Naomi hodně štěstí :P :DDDD.
Jinak, kromě Naomi asi Serafín a tvz. nevlastní taťka. :DDD

2 Thea Thea | 27. prosince 2013 v 19:18 | Reagovat

Oheň! Oheň! Nech vypália Tabitu xD
Peckový diel :D dúfam že nezhorí niekto z obľúbených postáv :D
A na otázku koho mám radšej ako Noemi je odpoveď...
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Peter xD

3 Luri Luri | Web | 27. prosince 2013 v 19:31 | Reagovat

Tak to je jednoduše epické :D Ne, to je vážně moc povedená povídka, zbožňuju trnitou cestu :) Ale mám co dočítat...:D
A koho mám radši než Noemi...no, je to těžké asi...asi...Petera nebo Serafína :D
Jinak ti (DOST) opožděně přeju veselé vánoce a omlouvám se, že jsem tak dlouho chyběla na blogu.

4 Luri Luri | Web | 27. prosince 2013 v 19:31 | Reagovat

PS - jo a nádhernej design :)

5 Xanya Xanya | Web | 28. prosince 2013 v 11:11 | Reagovat

Cože?? Oni podpálili Fina? To snad ne! Tabita by mi nevadila ani trochu,ale Serafin né... No,jsem zvědavá jak se z toho dostanou,snad taky nechytnou nějakou tu popáleninu. :D
Tak nejradši krom Noemi mám asi Fina a Elijaha-jak Milča. :D
Ale to by mě fakt zajmalo koho napadlo podpálit vládce... Možná nějaký nevydařený silvestrovský ohňostroj. XD

6 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 28. prosince 2013 v 19:06 | Reagovat

Wau!! :D
Já bych tě teda nezabila, nepřijde mi to hrozný O.o :D Jako tady kolegyni/ím :D
Já sama bych je nejradši podpálila!! Tu blbou BLBITU!! Smazat jí ten ksicht a nadřazenost a pěkně jí rozmatlat vnitřnosti po zdi :D
Ne, sry to jsem neřekla O:)
Já mám ráda Fina xD :D Bez Blbity bych neměla koho hejtovat a ten... ježíš jak on se jmenuje O.o Pardon! Vypadlo mi jméno... Ježíš, já jsem blbá -_- No ten Elijahův "manžel" jak omráčil Noemi. Přišel mi teda hodně otravnej ale nějak jsem si ho oblíbila - i když tady docela dlouho nebyl :D

7 Calla Calla | 28. prosince 2013 v 22:24 | Reagovat

:OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO Úžasná kapitola! :D Ten konec! Masakr!!!! :D A koho mám ráda? Já mám ráda všechny, ale asi Petera, Elijaha a teďka ty dvojčata. :) :D

8 Xanya Xanya | Web | 28. prosince 2013 v 22:28 | Reagovat

[6]: Rafael. Já si to pamatuju! :D

9 stuprum stuprum | Web | 29. prosince 2013 v 20:30 | Reagovat

Skončit v ohni jak špekáček? Ani za nic! Pokus se příště vykoupit.

10 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 29. prosince 2013 v 21:13 | Reagovat

[8]: Děkuju, Vševědko :P :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama