16. Ples - 3/3

23. prosince 2013 v 18:03 | Scriptie*13* |  Trnitá cesta
Vždycky jsem chtěla mít za sourozence jednovaječná dvojčata!
Jinak, doufám, že se vám nový layout blogu líbí. Mně moc. Podle mě má moc příjemné barvy.




"Á! Tady jste!" zaslechla jsem něčí hlas, přehnaně sladký. Automaticky jsem se otočila a uviděla jsem Tabitu. A i když jsem jí nesnášela víc, než si kdo dokáže představit, musela jsem uznat, že vypadá fakt nádherně. Její šaty byly rudé, které silně ladily k jejím očím. Být chlapem, asi bych jí klečela u nohou. Ale jelikož jsem žena, která má navíc zdravý rozum, něco tak pošetilého neudělám.
"Naše hvězdy!" vrkala dál a usmívala se jak sluníčko. Brr. Nesnášim slunce.
"Pojďte se mnou," pobídla nás a s ladnou otočkou se rozešla ke třem trůnům, jež sídlily na vyvýšenině vzadu a přesto v čele haly.
Nebýt Petera, který za ní spěchal jak vosa na med, bych se z místa nejspíš nehla. Takto jsem však musela rozpohybovat své končetiny a následovat Blbitu.
Když jsme vystoupili na malé pódium - celou cestu samozřejmě pronásledováni zvědavými pohledy - kde nás přivítal Theodorik a Serafin, Blbita se otočila zpět k obecenstvu.
"Dovolte mi, abych vás přivítala na našem plese, kde se nachází skoro všichni upíři, jak původních, tak i vyvinutějších typů. Tato slavnost byla uskutečněna na počest prvního upíra původního typu, jenž k nám byl dobrovolně dovezen jako člověk a díky kterému máme možnost zjistit o tomto typu více. Ráda bych, kdybyste zatleskali Noemi Isabelle Adamsové!" dokončila slavnostně a zářivě se usmála. Přeběhl mi z toho mráz po zádech.
Všichni tleskali. Někteří se usmívali, jiní se mračili, další se netvářili nijak. Jak jsem tak očima přejížděla po tvářích, nalezla jsem asi pět upírů, kteří měli normální barvu očí. Zaradovala jsem se - aspoň tu nebudu sama!
"Děkujeme! Nyní, nechť započne tanec!" zvolala nadšeně a jednou hlasitě tleskla. Živý orchestr se opět dal do hrání a většina přítomných se dala opět do tance.
"Pojď," zamumlal Peter a stáhl mě po schodech dolů. Vyděšeně jsem vzhlédla do jeho obličeje. "Já neumím tančit!"
"Neboj, já taky ne. Budeme se jen tak pohybovat," usmál se a moje ruce dal kolem svého krku a svoje ruce obmotal kolem pasu. A přitáhl si mě blíž. Kruci, bylo to nepříjemné, jelikož narušoval můj osobní prostor. Chtěla jsem se odtrhnout, ale držel mě jak v ocelovém sevření.
"Nech toho. Dívají se na nás," zašeptal mi do ucha tak tiše, že ho nikdo před hukot v sále nemohl slyšet.
Ztuhla jsem. Blbita, Fenek a Theo se na nás dívají? Proč? Aby zjistili, jestli nevzdoruju? Jasně, že se budu bránit. Ale raději ne tady.
"Vím, že ti to není příjemné, ale zkus to nějak přetrpět. Uvidíš, za chvíli přijde další chlápek a mě se zbavíš." Zdálo se mi to, nebo jsem v jeho hlase zaslechla smutek. Chtěla jsem se odtáhnout a zadívat se mu do obličeje, ale nedovolil mi to.
Ozvalo se zakašlání. Takovýto, co má upoutat pozornost. Oba jsme vzhlédli. Před námi stál mužík, kterému mohlo být tak dvacet. Ale zkuste poznat pravý věk u upíra, že. Měl hnědé vlasy a černé, hypnotické oči. Byl jemně opálený. A musela jsem uznat, že mu to seklo.
"Můžu?" zeptal se.
"Jistě," zavrčel Peter a pustil mě. Odtáhl se a pak zmizel v davu.
Rozpačitě jsem se podívala na toho kluka. Zkoumavě si mě prohlížel, než se usmál. Přistoupil ke mně a dal mi ruce kolem pasu. Nervózně jsem se chytla jeho krku a stoupla si na špičky, jelikož byl vážně, vážně vysoký.
"Jsem Gabriel," představil se, než s námi otočil. V duchu jsem se zajíkla.
"Hm. Já jsem… ale to snad víš, Bl - chci říct Tabita mě jistě představila," zabručela jsem, snažíc se nedát najevo rozčarování z toho, že jsem málem řekla nahlas přezdívku, kterou jsem jí dala.
"Ani nevíš, jak jsem rád, že po osmnácti letech zase vidím svou sestru," zašeptal mi do ucha.
Strnula jsem. "C-cože?" hekla jsem a prudce se odtáhla. Na co si to ten týpek hraje?!
"Vím, že je to pro tebe šok, ale-…"
"Jo? Tak ty to víš? A proč si ze mě teda děláš prču?!" vyjela jsem na něj zostra. Nikdo, opakuju nikdo, si ze mě nebude dělat blázny.
"Ne! To není žádný vtip! Myslím to smrtelně vážně. Pojď, chci ti to převyprávět někde v soukromí," naléhal na mě.
"Co? Ne!! Nikam nejdu. Nedělej ze mě idiota a dej mi pokoj," zaprskala jsem a vyrazila pryč. Supěla jsem vztekem. Takovej blb! Kdo si myslí, že je?! Takhle ke mně přijít, a úplně v pohodě mi oznámit, že jsme sourozenci? Je na hlavu? Co bere? Může být upír opilej? Nebo zfetovanej?
"Co ti řekl?" napojil se na mě v okamžení Peter, až jsem se ho lekla. Vzápětí jsem se zamračila. Mám blbou náladu. Je na ráně. Proč si na něm nevybít vztek, že.
"Prej: 'ani nevíš, jak jsem rád, že zas vidím svoji sestru,'" parodovala jsem toho pitomce.
"Sestru?" vyjeknul.
"Jo," zabručela jsem. Nejsem tady ani deset minut a už toho mám plný kecky.
"No tak, Noemi. Nech mě, abych ti to prosím vysvětlil," objevil se přede mnou zčistajasna Gabriel. Vylekaně jsem odskočila, okamžik na to jsem však stáhla obočí a dívala se na něj pichlavým pohledem.
"Trhni si," zasyčela jsem.
"Noe? Jsi si jistá, že si ho nechceš vyslechnout? Třeba je to důležitý," ozval se Peter. Nevěřícně jsem na něj zazírala. On se vážně postavil na stranu toho tupce?!
"Tak dík za podporu," odsekla jsem a chtěla odejít, ale za každou ruku mě chytil jeden z nich. Zaznamenala jsem, že si vyměnili překvapené pohledy, než se podívali zpět na mě.
"Prosím, dej mi šanci," zaprosil Gabriel.
"Jo, dej mu šanci," přizvukoval se zvláštním nadšení v hlase Peter.
"Fajn. Ale mám právo okamžitě odejít," zadívala jsem se na něj výhružně.
"Jistě," přikývl. Hned na to mu černýma očima bleskla žlutá, a stejně rychle, jako se objevila, tak i zmizela. "Tak pojď, sednem si třeba na tamten gauč," mávl rukou Peter někam do prostoru a rozešel se. Zdráhavě jsem šla za ním, následována Gabrielem.
Cpali jsme se skrz upíry, kteří nám bez protestů šli z cesty, což bylo trochu nezvyklé, ale příjemné. Došli jsme k místu, kde k sobě stála čtyři křesla. Tři z nich jsme obsadili a já se s jasnou výzvou zadívala na Gabriela.
"Takže. O tvé existenci vím už osmnáct let. Jenže nikdy jsem nevěděl, kde tě najít," začal vyprávět. "Narodil jsem se v červnu roku 1965 Annabeth a Davidovi. Annabella byla člověk, David upír, takže šance, že i že mě bude upír, byla poloviční. A já se jím stal. Často jsme se stěhovali a nikde nezůstávali dlouho, jelikož jsem nevěděl, že David byl upír původního typu, a že ti jsou snadněji loveni. Když mi bylo osmnáct, prošel jsem proměnou a otec mi vše vysvětlit. Zůstal jsem s nimi další dva roky, než jsem se vydal po svých. Neslyšel jsem o nich nic asi deset let. Pak mi přišel dopis. Bylo v něm oznámení tvého narození a zároveň prosba o pomoc, jelikož i z matky se stal upír, poněvadž ji proměnil otec, protože by jinak nepřežila porod. Prosili, abych se tě ujal dřív, než je chytí lovci a zabijí je. V té době jsem byl až v Číně a neměl jsem tušení, kde jste. Tak jsem objel celé státy, a když jsem konečně zjistil, kde jste, dověděl jsem se, že váš dům byl vypálen a v televizi to odůvodnili jako vandalismus. Dalších pár let jsem se kojil nadějí, že jsi neumřela spolu s nimi, ale nemohl jsem tě najít a tak jsem se vzdal. Teprve po dalších několika letech celý státy obletěla novinka o holčičce, která ví o budoucích vraždách a kterou každý obvinil z toho, že si vymýšlí. A když jsem viděl tvůj obličej, došlo mi, že jsi to ty. Tak jsem tě jel hledat. Ale nevěděl jsem kde. Nebyla jsi v žádném dětském domově a psychiatrické léčebny neposkytovaly žádné informace. A tak jsem počkal dalších několik let. Ale zjistil jsem, že už je pozdě, jelikož jsi byla poslána do zase jiného státu. A pak jsem dostal pozvánku od Vládců. A narazil tu na tebe," skončil. S obavami se na mě díval, ale já stále nemohla zprovoznit mozek. Tenhle člověk, chci říct upír, je můj vlastní bratr? Ne, to si určitě jen něco vymyslel. Ale proč by si pak dal tolik práce s tolika detaily? Navíc, zněl naprosto upřímně.
Zkoumavě jsem se mu zadívala do obličeje. Musela jsem uznat, že v jeho rysech poznávám trochu sebe a třeba barva jeho vlasů byla skoro totožná s tou mou.
Pak se zhluboka nadechl, jako by mi chtěl říct ještě něco, ale bál se.
Zvedla jsem jedno obočí v tázacím gestu.
"Možná by bylo na místě ti říct, že mám dvojče. Jednovaječný," špitl. Dech se mi zadrhl v hrdle. Cože? Moji starší bráchové jsou jednovaječná dvojčata?
"A… je tady?" zeptal se Peter.
"Jo," kývl hlavou Gabe a zadíval se na nějaký bod za mnou. S obavou jsem se ohlédla. A opravdu, stála tam dokonalá kopie Gabriela. Vesele se zubila, a když si nás všimla, rozpustile na nás zamávala a začala se k nám blížit.
"A jak se jmenuje?" zeptala jsem se.
"Emmery, jméno mé," zazubil se dotyčný a posadil se na volný křeslo vedle Gabriela. Vypadali úplně stejně. Akorát Emmery se tvářil, jako že je všechno v naprostém pořádku, zatímco v Gabrielově tváři byly obavy z toho, jestli mu věřím.
"Páni! To je hustý. Nepletou si vás?" ozval se Peter se svou inteligencí. Kdyby tu nebylo tolik lidí, pravděpodobně bych udělala dokonalý facepalm.
"Samo. Mě a brášku si plete každej. Tak nějak doufám, že tady ségra si nás plíst nebude," zamrkal na mě Emmery, tuším.
"V to doufám taky," vydechla jsem a nevěřícně pozorovala ty dva. Já mám rodinu. Dva bratry. Vlastní. Dvojčata. Jednovaječný. Dva táty. Kteří se nesnášej. A jednoho adoptivního bráchu. Kterého přestávám nenávidět a začínám ho mít svým způsobem ráda. Musela jsem se zbláznit.
A co sestra? Nebo máma? Nebyla by?
Myslím, že jsem jednou chtěla rodinu. No, tohle setkání mě tohoto přání navždy zbavilo. Ale byla jsem šťastná. Konečně mám rodinu. Vlastní. Ano, Elijah se pro mě sice stal tátou, ale tihle dva byli vlastní. Opravdová rodina. A bylo vidět, že mají radost, že mě konečně vidí.
"Neděláte si ze mě srandu, že ne?" ujistila jsem se ještě jednou, raději.
"Ne!" vyhrkli oba najednou, což mě rozesmálo a očividně i Petera.
Měla jsem radost. Konečně už nebudu sama. Ale když mi oči přeskočily na trůny a já si všimla upřeného Serafinova pohledu, radost mě opustila. Nedovolí mi odejít s bráchy. A očividně by ani nepustili Elijaha, který pro mě za tu chvilku začal hodně znamenat.
Tázavě jsem pohlédla na dvojčata. Napadlo mě, jestli by byli ochotni tu kvůli mně zůstat.
"Věříš nám?" zeptal se ten nalevo - asi Gabriel.
"Jasně. Jsem moc ráda, že jsem našla někoho z rodiny," usmála jsem se. Nikdy jsem neuměla moc dobře projevit emoce. Doufala jsem však, že jim to bude stačit.
V tu ránu Gabe vyskočil a silně mě objal. Překvapeně jsem zamrkala a potlačila instinkt ho shodit. Z druhé strany se ke mně přimáčkl i Emmery.
"Jé, to je tak sladký," zaslechla jsem kdesi zezadu Peterův hlas. Rozpačitě jsem se pokusila jim to objetí oplatit. Během vteřiny pak slezli.
"A jestli přemýšlíš nad tím, jestli bychom tu kvůli tobě zůstali," mrkl na Gabriela Emmery.
"Tak ti oznamujeme…" pokračoval Gabe.
"Že pro tebe cokoliv, sestřičko," usmál se Emmery.
Šťastně jsem se usmála. Po dlouhé době jsem byla opravdu ráda, že mám tenhle život. A po dlouhé době jsem neměla nutkání zabít Boha.

CO BYSTE CHTĚLI NA VÁNOCE? DALŠÍ KAPITOLU TC? NEBO NĚCO EXTRA? PROSÍM, POTŘEBUJU TO VĚDĚT!!!
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 22:22 | Reagovat

Ej! Potěš-koště to je krásné! :D (lay :D) Moc se mi líbí ;) :D
Promiń, dokomentuju zítra :( Zase jsem nic nestihla :'(

2 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 16:31 | Reagovat

Kapi je úžasná - ale máš tam Adamsov-Ě a u toho, že neumí tančit, nemáš uvozovky O:) Ale nechci buzerovat, tak si toho nevšímej :D
Opravdu se omlouvám, že jsem ti to včera nenapsala, ale vůbec jsem si toho nevšimla a teď už máš pravděpodobně něco připravené - ale kdyby tě ještě pořád zajímal názor tak já bych brala Tc i Svět za zrcadly ;) A ten možná spíš, protože dlouho nebyl O:)

3 Calla Calla | 24. prosince 2013 v 22:32 | Reagovat

:DDDDDDDDD Tak teď jsi mě tak rozesmála! :DDD Ty tvoje hlášky. Prej Blbita. A nebo: Kdyby tady nebylo tolik lidí, udělala bych dokonalý facepalm :DDDDD Umírám. :DDD Ale vážně povedená kapitola :) A k Vánocům bych chtěla.. (I když je dneska Štědrý den ale nevadí xD) Další kapitolu TC. :DD Jo a dess je nádherný :)

4 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 25. prosince 2013 v 19:10 | Reagovat

Éej!! Díky klukům jsem zapomněla hejtovat Blbitu!! :D
No, já to napravím příště ;) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama