12. Stach a obavy

10. listopadu 2013 v 18:34 | Scriptie*13* |  Trnitá cesta
Ano, přes víkend jsem napsala dvě kapitoly, takže je vám v průběhu následujících dnů zveřejním. Zároveň se omlouvám za nekomentování, u táty nefunguje internet. Takže, letím na to.
Díky za komenty a doufám, že se vám následujícíh 1 854 slov bude líbit, jelikož mně se tahle kapitola moc nelíbí.



"To nemůžete myslet vážně!" vyjekla jsem a zděšeně pozorovala Petera, který si se zaujetím prohlížel místnost.
"Taky tě rád vidím!" usmál se na mě zářivě, jen co dokončil skenování pokoje.
"Není to hustý? Myslel jsem si, že upíří jsou jen v hororech a romantických slaďárnách a pak za mnou přijde Robertska s tím, že jsem adoptovaný. Teda, řekl jsem jí, že mě už nikdo adoptovat nemůže, jelikož jsem ten den slavil svý osmnáctiny, a tak odešla, ale po chvíli se vrátila, tvářila se hrozně naštvaně a děsivým hlasem mi oznámila, že pokud si okamžitě nesbalím svých pět švestek a nepůjdu se pozdravit se svou novou rodinou, stane se mi něco zlýho. Nechtěl jsem ji vydráždit, a tak jsem sbalil saky paky a šel se podívat, kdo si mě to bere. Byli tam dva chlapi s červenýma očima. Nejdřív jsem se vyděsil, že si mě berou nějaký buzny, ale když jsem viděl, jak naštvaně se tváří, raděj jsem se tím nezabýval. Jen co jsme vyšli z děcáku, ten černovlasý mě omráčil a probudil jsem se v letadle a -."
"Moment!" přerušila jsem jeho rozjařené povídání. Nevraživě se na mě podíval.
"Co je?"
"Ty-ty ses probudil v letadle? A… byl jsi tam se dvěma upíry, viď?" ujišťovala jsem se, a začínalo mi svítat.
"Jak to víš?" Byl zmatený.
"Jmenovali se Rafael a Arthur," pokračovala jsem.
"Jo! Jak to víš?" zopakoval.
"Jelikož jsem jela v tom samým letadle, ty blbe!" vykřikla jsem. Proč? Proč si ho vzali? Aby mě mučili? Aby mě Peter umořil svými dotazy?
"Takové šťastné shledání," vzdychla přehnaně šťastně vládkyně. Když se na ni Petr podíval, vypadal, jakoby sebou měl seknout. Pusa se mu pootevřela a jeho oči hltaly její křivky. Nepochybovala jsem, že zanedlouho mu po bradě bude stékat i slina.
Znechuceně jsem se ušklíbla a odvrátila pohled. Zaznamenala jsem, že jsem nebyla jediná, kdo to udělal.
"Odveďte ho," mávla rukou blondýna.
"Kam?" vyhrkla jsem a vzápětí sebou trhla, jen co jsem si uvědomila, co jsem řekla. Doufala jsem, že to zní spíš vyděšeně, než nadějně.
"Do tvého pokoje, kam jinam," řekla tónem, který říkal, že musím být úplně blbá, abych to nechápala. Zamračila jsem se. Tahle ženská uměla udělat idiota úplně z každýho.
"A proč?" hlesla jsem.
"Protože nikde jinde by moc dlouho nepřežil," odvětila. Vrhla jsem pohledem po Peterovi, ale ten nevypadal, že by nějak zaznamenal, že se bavíme o jeho možné smrti. Ignorant.
"Takže. Za prvý. Když se budu sprchovat, nebudeš, rozumíš, nebudeš mi lízt do koupelny. Za druhý. Když se budu převlíkat, nebudeš nahlížet klíčovou dírkou a ani nic podobného. Za třetí. Budeš spát na zemi. Pokud vůbec budeš spát. Vopovaž se lehnout si do mé postele. Jen co porušíš jakékoli ze tří pravidel, letíš ven a je mi úplně jedno, jestli tě někdo sežere," sdělovala jsem mu nemilosrdně, jen co jsme dorazili do mého pokoje a on se rozvalil na mé pelesti.
"To znamená, jestlis to nepochopil, že okamžitě slezeš z mojí postele," dodala jsem, když se stále k ničemu neměl.
"Ty seš tak upjatá," protočil oči a kecnul si do křesla, které tu ještě před mým odchodem nebylo.
"Já jsem upjatá? Jsem zvědavá, jak moc budu upjatá, až bude upgradeovaná a budu tě moct roztrhnout vejpůl," mumlala jsem si pro sebe naštvaně. Aniž bych na něj byť jen pohlédla, došla jsem ke své knihovničce a popadla něco, co mělo zajímavý hřbet. Vrátila jsem se zpět ke své posteli, lehla si na ni zády k Peterovi, zapla lampičku, a dala se do čtení.
Podobně probíhal dnešní den. Destiny s Elijahem mi, chci říct nám, přinášeli jídlo a neustále se starali, jestli máme všechno a jestli nám něco nechybí. Z části jsem Peterovi záviděla jeho bezstarostnost, jelikož já byla úplně na nervy, když jsem oknem zpozorovala, že se začíná stmívat.
S Peterem jsem neprohodila ani slovo. On se sice o konverzaci snažil, ale já urputně mlčela, takže si nakonec vytáhl nějakou knihu a četl si taky.
Když mi Elijah podával večeři, v jeho obličeji jsem zpozorovala obavy. O mě. Byl to nádherný pocit, vědět, že je tu někdo, komu na vás záleží a má o vás strach.
Povzbudivě jsem se usmál a stiskla Elijahovi ruku.
"Počkejte chvíli! Ona se-… Ona se právě usmála?" Ano, to by nemohl být Peter, aby mně a tátovi zkazil rodinou chvíli. Až opožděně jsem si uvědomila, že jsem na něj pomyslela jako na tátu. Uch.
"Ty jsi ji ještě nikdy neviděl se usmát?" divil se Elijah. Dík za podporu, no.
"Hm… většinou to byly škodolibé úsměvy, kyselé úsměvy, úšklebky a ironické úsměvy," odpověděl s uculením.
"Opravdu? Já ji viděl se smát celkem často," nepřestával se divit Elijah.
"Fakt? Adamsová, pověz mi, proč se směješ na našeho tátu a na mě ne!"
V ten moment jsem ztuhla. Zdálo se mi to, nebo právě opravdu řekl - našeho tátu?! Ale to by znamenalo… Ale to by pak znamenalo, že já a Peter jsme… sourozenci?! On? Je můj bratr? Ale-ale- jak to? Proč ho taky museli adoptovat? Jako, vím, že ve skutečnosti ani být rodinou nemusíme, ale úředně jsme jedna velká rodina.
O.
Můj.
Bože.
"Co s ní je?" obrátil se bratříček na tatínka.
"Mám takový pocit, že jí právě došel význam toho, co jsi právě vyslovil." Ještě ho v tom podporuj.
"A kdo obstarává roli matky?" zeptala jsem se poněkud prkenně.
"To je fakt. Kdo je máma, když ty jsi táta? Snad ne ten černovlasej!"
Podle nejistého výrazu na Elijahově tváři mi něco došlo.
"Rafael? Rafael je naše máma?" vyjekla jsem zděšeně.
V tu ránu se do mého pokoje vřítila výše zmiňovaná osoba, totiž, moje máma. Musela jsem uznat, že jsem ho už dost dlouho neviděla, ale vůbec se nezměnil.
Právě teď se s naprosto krvavě rudými oči vražedně díval na Elijahe. Jeho ruka se vztyčeným ukazováčkem vystřelila taťkovi před nos.
"Ty lháři proradnej! Jaks mohl? Vždyť jsi mi přísahal, že ze sebe jsi v jejich vzpomínkách udělal ženskou! Jak to, že teď tady slyším, že ty jsi ve skutečnosti otec? Jak mi to vysvětlíš, ty Edwarde!"
Na to konto se postavil Elijah. "Nazval jsi mě právě Edwardem? Cullenem? Jak se opovažuješ, ty pijavice jedna blyštící se jako…! Víš, proč jsem to udělal? Protože pro každýho chlapa je nepříjemný být v roli ženský! To, že mi zůstalo víc lidskosti, než tobě neznamená, že ze sebe budu dělat holku," odpověděl mu hlasem, ve kterém zněl potlačovaný hněv.
Zmateně jsem zírala na ten výjev. Edward Cullen je pro ně nadávka? A… Elijah právě lhal svému kolegovi, že udělal ženskou ze sebe, přestože jí vlastně udělal z Rafaela? A jak vůbec může být tak hloupej a neumět tak pořádné lhát?
"Hele, vampýři -,"
"Jsme upíři," opravil Petera s povzdechem Rafael. Neušlo mi, že se na mě ani nepodíval, zmetek jeden!
"To je fuk. Nechtěli byste zklidnit hormon? Přeci jen, jsou tady dva lidé a ani jednomu by pravděpodobně neprospěla bitka se supersílou a superrychlostí," zklidňoval je. Zaznamenala jsem, že Peter nazval i mě člověkem. Buď neměl absolutní tušení o tom, že se ze mě stane upír, nebo to byla pouze řečnická věta.
Zvědavě jsem pohlédla na Rafaela, ale když mi nevěnoval ani ždibek pozornosti, zadívala jsem se na Elijahe. Zachytil můj pohled a skoro neznatelně zavrtěl hlavou.
Takže on to neví. Tak to je skvělý. A neptejte se mě, jestli to bylo myšleno ironicky, nebo vážně. Ani já to totiž nevím.
"Jsi nechutnej lhář," prskl ještě Rafael zlostně, než zmizel. Přesně v tu chvíli se mi vybavily všechny mé nezodpovězené otázky. Vzpomínka na scénu, která se právě před chvílí stala, se stáhla do pozadí.
"Elijahu?" oslovila jsem ho. Stále vypadal dost nakrknutě. Nepochybovala jsem však, že ho moje otázka pobaví.
"Hm?"
"To chodíte tak rychle, nebo se umíte teleportovat?"
Zasmál se. "My tak rychle umíme běhat."
"Aha. A jak se jmenuje ten hnědovlasej vládce, kterej čte -," chtěla jsem říct myšlenky, ale Elijahovo jemné zamračení mě přinutilo okamžitě změnit úmysl. "Kterej pořád čte ty starý bichle, a kterej má díky tomu pavučiny svých skvěl - skvěle zaneřáděných vlasech?" Kruci, málem jsem řekla ve svých skvělých vlasech. To, že jsem zaslechla tlumený smích odněkud z hradu, mě utvrdilo v tom, že celej náš rozhovor je odposloucháván. No to mám radost. A ano, tohle bylo myšleno ironicky.
"Věz, že to jméno se dozvíš," usmál se. Tak dík.
"O čem se to tady vy dva bavíte?" vložil se do našeho rozhovoru Peter.
"Vlastně o ničem. Já se ho na něco ptám, a on mi stejně zase odpoví způsobem, ze kterýho vím úplný houby, takže…," ušklíbla jsem se.
Elijah nereagoval a podíval se z okna. Tváří mu přelétlo znepokojení, než se opět zaměřil na mě. Na jeho obličeji byl starostlivý výraz.
Zamrazilo mě. Tušila jsem, co to znamená. Že už brzy nastane noc, já si lehnu spát, a ve spánku budu přeměněna. Ani to, že se mnou brácha sdílí pokoj, mě moc neuklidnilo.
"Co se děje? Proč máte tyhle divný výrazy?" ptal se zase Peter.
"Měla bys jít spát. A ty, Petere, ty, když sebou začne Noemi házet či něco podobného, okamžitě křič. Neboj, neprobudí ji to." Táta měl kamennou tvář, ale já moc dobře věděla, že je to jen maska, pod kterou ukrývá spoustu emocí.
"Dobře. Co by se mělo dít?" Peter je tak nechutně zvědavý!
"Uvidíš," odpověděl Elijah. Měl neskutečný talent ignorovat nebo obcházet otázky.
"Tak hodně štěstí," pousmál se, pak na chvíli zaváhal, než mi vtiskl letmý polibek na čelo. Byla jsem tak překvapená, že jsem nestihla zareagovat a už byl pryč. Když jsem pohlédla na Petera, byl stejně udivený jako já. Aspoň, že nejsem sama.
Stále trochu ztuhle jsem popadla pyžamo zpod polštáře a vpochodovala do koupelny. Jakmile jsem se podívala do zrcadla, všechno příjemné překvapení ze mě vyprchalo. Ta žena, která na mě koukala z odrazu, jsem nemohla být já. Já měla pihy a další takový věci. Osoba v zrcadle byla hezčí, měla míň pih a byla bledší. Její vlasy se více leskly a oči jsem měla podivně zelené. Jakoby se v nich cosi mihotalo.
Vyděšeně jsem od toho výjevu odstoupila a raději si dala rychlou sprchu, při které jsem se snažila na nic nemyslet. Když jsem pak vylezla a vyšla z koupelny, naskytl se mi pohled na Petera, který usnul v tom novém křesle. Strašně ráda bych řekla, že vypadal úplně hrozně a slintal, ale ve skutečnosti vypadal tak nějak… klidně. Žádné blbé úsměvy či něco na ten způsob.
Zželelo se mně ho, takže jsem popadla druhý polštář na mé posteli a tak, aby se neprobudil, mu ho narvala za hlavu.
Když jsem pak spokojená sama se sebou ulehala do pelesti, opět do mě pronikaly všechny ty obavy a strach. Neskutečný, žíravý strach, který pronikal do každé buňky v mém těle. Bála jsem se. Nejen té přeměny, ale také mi došlo, že když můj dozorce spí, tak tady není nikdo, kdo by křičel, až se budu měnit. A co když si pak vydrbu srdce z těla?
Při tom pomyšlení jsem se otřásla. Křečovitě jsem sevřela víčka a snažila se usnout. Nechtěla jsem více myslet na něco takového, ale bylo to hrozně těžké. Myslí mi stále probíhaly děsivé myšlenky a strašidelné scény, které byly výplody mé postižené fantasie.

Po chvíli jsem skutečně usnula. Ale byl to spánek plný nočních můr.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | Web | 10. listopadu 2013 v 19:44 | Reagovat

:DDDDDDDD Já se vždycky tak strašlivě moc nasměju!! :DDD Prej ty Edwarde! :DD Nebo:
Vždyť jsi mi přísahal, že ze sebe jsi v jejich vzpomínkách udělal ženskou!

Já mám dost xDDDD Úžasná kapitolka a já jsem prostě hrozivě zvědavá a hrozivě natěšená na pokračování. :D
PS: Neuvažovala jsi o vydání nějaké knihy? :)

2 Xanya Xanya | Web | 10. listopadu 2013 v 20:57 | Reagovat

Ty Edawarde! :D Tak z toho jsem nemohla. Když o tom tak přemýšlím,nevadilo by mi mít Elijahe za tátu. :D Ale chudák Neomi,žít s Peterem v jednom pokoji... Brr.
Hrozně se těším na další. :3

3 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 11. listopadu 2013 v 16:25 | Reagovat

"On ze mě udělal ženskou!!" :-D Já z toho fakt nemůžu!!!!!!!
Ježíši Script!! Ty seš největší Mistr nejlepších vtipných povídek na světě!! :D
Pete nám usnul... :D To jí asi fakticky nezachrání před tím vydrápáním jejího srdíčka :( Ale počkej O_O Když letěl letadlem nevyklube se nám z chlapečka taky upírek?? :D :P Já jen, proč jinak by si dávali práci s tím, že ho omráčí a vezmou do letadla... Ale to jen tak okrajově ;) :D
Dej sem rychle další :3 Prosím!! :3 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama