Spoustu keců, kapitolky příště

27. září 2013 v 14:42 | Scriptie*13* |  Deník
Silný výlev emocí a spousta filozofických otázek. Raději nečíst.

Život je těžký. Je pln překážek, propastí a nerovností. Když člověk upadne, bývá často problém znovu vstát. Jenže co když zakopneš tak, že přepadneš přes okraj a všechno tě táhne dolů? Jak dlouho trvá, než dopadneš ke dnu? Je hodně těžké se odrazit?
Nejsem zoufalá. Jen bezradná. Jsem dítětem rodičů, kteří se nemají v lásce. Mám matku, kterou sice zbožňuji, ale čte mi deník. Mám otce, který mě často seřve za každou blbost. Nakonec, ještě ke všemu zjistím, že moje rodina není jediná, která ví o našem nejmenovaném problému. Je dobře, že jsem paní ředitelce všechno vyklopila, když si mě pozvala k sobě s tím, že o tom ví? Neměla jsem raději mlčet? Nehodila jsem na tátu špínu? Co když je to máma, která střádá různé intriky a hraje na city. Co když to není táta? Co mám dělat?
Proč jsem taková bezstarostná? Neměla bych být víc vedle z toho, co se u nás děje? Neměla bych být zamlklá? Jsem vůbec normální, když si myslím, že to co se tu děje, je lepší než předtím? Proč jen jsem tak bezcitná? Proč jsem tak ošklivá na sestru, která to odnáší mnohem víc, jelikož táta si na ní svý nálady mnohem více zkouší? Snažím se, ale pravděpodobně málo. Chci být pro sestru podpora; aby věděla, že já se jí vždycky zastanu. Ale nechovám se k ní tak. Často mi něco vypráví, ale já ji odpálkuju s tím, že mě to nezajímá. Vadí jí to?
Nejraději bych použila citoslovce: "Ach, jo." Jenže nemůžu. Musím se zuby nehty držet, abych vydržela. Stačí jen pár let. Pár let, a půjdu si po svých. Pár let, a třeba se vše změní. Zda to bude k lepšímu či horšímu, na tom záleží každé rozhodnutí.
Raději to po sobě nebudu číst. Ještě si řeknu, že toto ubohé tlachání a sebelitování je pro tento blog spíš přítěží. Ale já tak strašně chci, aby to tu žilo.
Jsem nenapravitelná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Livv Livv | Web | 28. září 2013 v 19:04 | Reagovat

Zdravíčko
Po hodně dlouhé době jsem získala trochu málo času a tak jsem se rozhodla nakouknout k tobě.
Tenhle článek... Znám ten pocit. A nejlepší je fakt se vypsat.

Jinak moc se omlouvám. Během prázdnin můj blog pomalu zanikal a když začala škola, je to masakr. Jde mi o tohle vysvědčení, protože se píše na přihlášky a já nezačala zrovna nejlépe :/ Nepíšu nic jiného než úlohy a poznámky a když mám pozdě večer čas, že bych si přečetla něco třeba u tebe, tak mi vypnou internet a mám po čtení. A na psaní nemám v tu chvíli náladu. Bohužel.
Doufám, že říjen bude pohodovější a já se vrhnu dočíst TBN a třeba zvládnu i sepsat nějakou kapitolu u mě. Ale nic neslibuju :)
Jinak pěknej des :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama