To by nešlo - 28. kapitola

27. srpna 2013 v 12:18 | Scriptie*13* |  To by nešlo
Hehe. Jsem tu po dlouhé době zas. :D Když jsem listovala flashkou, našla jsem Word dokument "Konec TBN." Neuvěříte, jak to mělo předtím skončit. xD Angel od něj měla odejít, aby každý žil svůj život. Ale to, co jsem napsala, mi přijde koneckonců mnohem lepší, no ne?
Snad se bude líbit. :o)

V tom, že ten sen nebyl obyčejný sen, ale konverzace s Hyacintou, mě utvrdil Mattův zděšený pohled. Věnoval mi ho, jen co se probudil. Hned na to mě pevně přimáčknul k sobě.
"Najdeme jinou cestu, tohleto nejde," mumlal mi do vlasů. Ráda bych ho v tom podpořila, ale tohle byla naše jediná šance. Byla jsem tak nějak smířená. Je to jako když jdete na oběšení. Smířili jste se s tím, že váš život končí. Že není cesty zpět, a že už dál nebude pokračovat. Ani už nemáte sílu vzdorovat.
Ale my měli ještě naději, že se poktáme v příštím životě. To, že si na sebe nebudeme pamatovat v tom přeci vůbec nehraje roli. Důležité je, že se zase potkáme.
"Matte," špitla jsem, "moc dobře víš, že jinou šanci nemáme. Tohle je naše jediná šance. Musíme věřit, že to podaří. To zvládneme," zvedla jsem hlavu a zadívala se do jeho čených očí.
"Já tě nedokážu zabít!" zoufal si. Vypadal opravdu smutně.
"Představ si místo mě třeba Satana," poušklíbla jsem se.
Zamračil se. "To by z tebe zůstal jen mastný flek."
"Tak prostě věř, že když to uděláš, setkáme se v příštím životě," nabádala jsem ho.
Zmučeně zavřel oči. Zvedl pravou ruku, a promnul si kořen nosu. Pak na mě znovu pohlédl. "Ale co když se to nepodaří?"
"Pořád lepší, než být zabiti rukou někoho jiného, ne?"
"Hmpf. Asi...asi máš pravdu. A co Veverka?"
"Jaká veve-? Aha. No, budeme jí to muset říct," pokrčila jsem rameny.
"Tak jdeme," vzdychl, a pustil mě, načež jsem vstala a začala se oblékat. Matt ještě chvíli ležel, ale pak mě s dalším povzdychem napodobil.
"Říkáš jí to ty," upozornil mě.
Trhla jsem rameny. "Fajn."
Vyšli jsme z našeho pokoje a já zaklepala na dveře hned vedle nás. Za okamžik nám April otevřela.
"Co se děje?"
"My... chci říct, já ti musím něco říct," oznámila jsem jí váhavě. Vypadala, jakoby právě vstala z postele. Třeba to vezme dobře...
"Eh? Jo, dobře, pojďte," blekotala a ustoupila, abychom mohli projít, což jsme vzápětí provedli.
"Měla by sis sednout," navrhla jsem a sama se posadila na gauč. Matt si ke mně kecnul z pravé strany, a April na křeslo naproti.
"O co jde?" zmatkovala.
"Víš, zdál se nám opět sen. A mně Hyacinta řekla, že... že... že musíme vypít tu lahvičku, a pak se navzájem zabít těmi dýkami," poslední větu jsem řekla strašně rychle, a já doufala, že mi rozuměla.
Soudě podle jejího ohromeného, nevěřícného, a bolestného pohledu pravděpodobně ano.
"Ale to nejde!" vylítla jak čertík z krabičky. "Co já? Vždyť- jak můžete věřit svým snům? Co když vám to někdo nakecává, nějakej démon!" hustila do nás.
Posmutněla jsem se usmála. "Máme tak šanci, že se potkáme v příštím životě."
Zmlkla. "Vá-vážně?" ujišťovala se.
S Mattem jsme kývli ve stejný moment.
"Ale co když se to nepodaří!"
"Tak aspoň umřeme v rukách milované osoby," promluvil místo mě můj přítel, a vtiskl mi letmý polibek do vlasů.
April se zamračila, ale nakonec se jí v očích zaleskly slzy. "Kdy to chcete provést?" zeptala se rezignovaně.
"Co nejdřív," odpověděla jsem bez přemýšlení.
"Takže moje vize se splní," zašeptala nakonec, a vzhlédla. Tvářila se smířeně, a smutně.
"Pravděpodobně ano," kývla jsem znovu.
"Tak pojďme, sbalíme si," vydechla a zlomenně vstala.
Každý si uklidil své věci. Nálada byla taková... pohřební. Bylo ticho, a celkově to bylo takové strašidelné. Bolelo mě, když jsem viděla, jak se moji nejbližší trápí. Ale nic jsem s tim dělat nemohla.
Vyšli jsme z hotelu, a namířili si to k nejbližšímu parku. Přeci jen jsme nechtěli přitáhnout moc pozornosti.
Našli jsme si menší plácek, který byl dál od lidí.
Jestli doteď byla nálada pohřební, tak teď byla naprosto mrtvá. Pohybovali jsme se trhaně, zaslechla jsem i pár vzlyků ze strany April. Matt vytáhl lavičku, a já dýky.
Když jsem pohlédla na to krásné ostří, zamrazilo mě. S tímhletím musím zabít osobu, která je mi nejbližší, prolétlo mi hlavu, a já bolestivě polkla.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Milča Milča | Web | 28. srpna 2013 v 19:45 | Reagovat

Scriptie, opovaž se!!! :O :-D

2 Cursed Fields Cursed Fields | Web | 29. srpna 2013 v 16:01 | Reagovat

Srdečně tě zveme na nově otevřené RPG z prostředí Anglie roku 2080! Staň se Vyvoleným - lovcem či společníkem a objev tajemství, které možná ukrývá nově přestavěná akademie vybudovaná na bývalém hřbitově.
S pozdravem
CF

3 sarush ef sarush ef | Web | 2. září 2013 v 21:31 | Reagovat

Ten konec je perfektní.

4 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 8. září 2013 v 15:38 | Reagovat

Konečně jsem si udělala čas na přečtení další kapi :) a musím říct, že se vážně těším jak to dopadne. Když oba zemřou tak to bude tragický a všemi očekávaný konec, který já osobně podporuji :D (Smutné konce jsou prostě nejlepší :) )

5 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 13. září 2013 v 19:33 | Reagovat

Jak tě znám Scriptie... tak opravdu nevím, jestli se nade mnou (a třeba i ostatními) smiluješ a dáš tomu ten konec na který čakáme :D Mě osobně by se líbilo, kdyby zemřeli a potom by byl epilog s tím jak ta a ta holka přišla do třeba té a té kavárny a třeba ho tam uviděla a usmála se... A samozřejmě ještě třeba něco - ale já to nepíšu :D A taky si myslím, že už si to dokončila ale nevadí... to je detail :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama