Svět za zrcadly - 11. kapitola

12. srpna 2013 v 17:49 | Scriptie*13* |  Svět za zrcadly
Omlouvám se (zase!), že to takhle dlouho trvalo. Hlavně protože jsem byla často pryč, a když už jsem psala, tak Noemi (vážně, já jsem na tom úplně závislá. :D) Už mám asi sedmnáct stránek, šest extrémně dlouhých kapitol (asi je budu muset krátit na poloviny) a asi třináct tisíc slov. xD


Uběhlo něco kolem měsíce od doby, kdy na jejich školu nastoupil Patrik. Kim stále lezl krkem, ale kvůli Kass se snažila ho akceptovat, přestože ještě úplně nezapomněla na to, co jí řekl tenkrát v restauraci. Máš stejné oči jako matka, řekl jí, a Kim z toho byla zmatená, protože by přísahala, že její máma je má hnědé.
Občas si všimla, že se na ni velmi zkoumavě dívá. Několikrát se nadechl, aby jí něco řekl, ale nakonec si to rozmyslel. A vůbec, celý byl takový zvláštní a povědomý.
Chtěla si na něj zvyknout, vážně chtěla, aby udělala své kamarádce radost. Ale nešlo to. V jeho přítomnosti se cítila nesvá.
Zrovna přišla domů. Jak bylo jejím zvykem, šla se osprchovat, protože po namáhavém školním dni, spočenosti Patrika a rozjařené Kass to bylo vážně potřeba.
Jenže v koupelně jí okamžitě zasáhl pocit toho, že ji někdo sleduje. Tenhle pocit už jednou měla, ale ne tak intenzivní. Teď jí někdo vyloženě vypaloval díru doprostřed čela svým pohledem, ale ať se snažila, jak chtěla, nemohla ve své koupelně nikoho najít. I tak to znělo absurdně. Někdo ji sleduje v její koupelně.
Zničehonic by přísahala, že v zrcadle se na vteřinu objevil mužský obličej.
Hlasitě vyjekla, okamžitě z koupelny vyběhla. Nejraději by za sebou zamkla, ale uvědomila si, že klíč je v zámku z druhé strany, a zrovna teď se tam Kim nechtělo.
Trochu roztřeseně si udělala úkoly, při kterých se přesvědčovala, že to byla práce její hlavy. Že se ve skutečnosti nic nestalo. Přesto raději do koupelny ani nevlezla, a po večeři se usídlila ke spánku, do kterého během pár minut upadla.

Teď měl šanci. Blonďák vyklouzl z koupelny a tiše přeběhl do jejího pokoje. Ani se nerozhlížel, a přešel k posteli. Na chvíli se zamyslel.
Mám, nemám, mám, nemám...? rozvažoval. Nakonec si přeci jen z náprsní kapsy vytáhl bílý plátěný kapesník, a z kapsy u kalhot lahvičku. Kapesník v tekutině trochu namočil, načež ho opatrně, přesto silně přitiskl dívce k nosu a ústům.
Blondýnka sebou cukla, prudce otevřela oči, a začala se bránit.
Muž to ale ustál, a dál nepřetržitě tiskl kapesník k obličeji děvčete. Za pár vteřin jí ochably končetiny, a ona znovu usnula.
Spokojeně ji vyzvedl do náručí, a vydal se do koupelny, kdyby se za ním neozval hlas:
"Pusť ji," zavrčel někdo za jeho zády. Pravděpodobně taky muž. Když se blonďák otočil, uviděl hnědovlasého, rozcuchaného, skoro chlapce. Ale on si byl okamžitě jist, kdo to to, takže se přikrčil v obranné pozici, omámenou dívku držel před sebou jako štít.
"Ale, copak? Co ty tady?" promluvil blonďák jízlivým hlasem.
"Dávám na ní pozor," odsekl mu hnědovlasý kluk.
"Proč?" zeptal se nepříjemným hlasem druhý.
"Proto. Do toho ti nic není, démone," zaprskal chlapec a přiblžil se o dva kroky. Jeho oči se nepochybně stáčely k dívce v jeho pažích.
"Je mi do toho až moc, víš," nenechal se vyvést z míry blonďatý muž, a nadhodil si Kim v rukách. Musel uznat, že je celkem lehká, ale když se nosí moc dlouho, prostě začne být těžká. Jenže si nemohl dovolit ji pustit.
"A to jako proč?" zasyčel hnědovlasý kluk a udělal další dva kroky blíž. Byli od sebe asi metr vzdálení. Ani jeden se neuvolnil z napjaté pozice.
"Protože mi to přikázal její otec," odvětil tázaný.
"Jo? A mně přikázala její matka, abych ji hlídal," řekl naštvaně rozuch.
"Hm... To máš ale smůlu, viď?" a otočil se k němu zády, aby se mohl vydat do koupelny. Zřejmě ale neznal přísloví: neobracej se k nepřítelům zády, a proto nepočítal s tím, že by na něj někdo mohl vyskočit.
A samozřejmě, že to se právě stalo. Dostal nějakou tyčí přes hlavou, takže se okamžitě, celý omráčený sesunul k zemi.
Hnědovlasý kluk byl rychlejší, takže stačil zachytit jeho, i ji. Dívku opatrně položil na zem, ale s omráčeným mužem vypochodoval do koupelny. Zrcadlo neodráželo je dva, ale vypadalo jako hranatý portál. Jako černá díra.
Bezeslova tam muže hodil, a zrcadlo ho pohltilo jako malinu. Několik vteřin na to ze zavlnilo, a zrcadlo vypadalo zase jako zrcadlo.
Rychle vběhl zpět do pokoje, a vzal Kim do náruče. Tady už nemůžou zůstat. Obzvlášť ne po tom, co její otec zjistil, že existuje.
Seběhl schody, ani se neobtěžoval se zamykáním či něčím takovým, a vydal se s ní ke svému domu.
Museli pryč. A hlavně někam, kde není zrcadlo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Milča Milča | Web | 13. srpna 2013 v 15:27 | Reagovat

No teda :-)
Teším se na kapitoly!!!
Btw začínám mít takový pocit...

2 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 14. srpna 2013 v 18:58 | Reagovat

Tak tohle se mi líbí Scriptie!! :D Musím uznat, že bylo docela vtipný, když si řekli "mě poslala její matka" a "mě její taťka" :D No každopádně se těším na další xD ;)

3 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | Web | 15. srpna 2013 v 20:49 | Reagovat

Oooo! Rýchlo potrebujem ďalšiu!! :D Začína to byť zaujímavé! :D :)

4 Calla Calla | Web | 16. srpna 2013 v 13:52 | Reagovat

Hm.. Tak já si jdu přečíst svět za zrcadli celý od začátku. :D abych měla přehled. :D

5 Mel Mel | Web | 17. srpna 2013 v 13:24 | Reagovat

Ahoj! Máš obrovský talent! Přihlaš se do naší  literární soutěže!! Kde si můžeš i zviditelnit svůj blog!!
MMD-úžasný blog!

6 Lili Marks Lili Marks | E-mail | Web | 19. srpna 2013 v 15:28 | Reagovat

Krásná povídka :) Moc mě zaujala! Musím si jí přečíst od začátku :D Ale píšeš moc hezky :)

7 Thea Thea | Web | 19. srpna 2013 v 16:04 | Reagovat

Už mám prečítané všetky kapitoly! :P

Som zvedavá kam ku odnesie...:DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama