To by nešlo - 26. kapitola

31. července 2013 v 21:12 | Scriptie*13* |  To by nešlo
Sice jste očekávali SZZ, ale teď je řada na TBN. :o) Slibuji vám, že už to brzy skončí, a já tak budu mít více času na SZZ. A hned, jak dopíšu i CYFM, pravděpodobně začnu přidávat tu novou. No, uvidí se. :)
Chtěla bych mít alespoň 30 kapitol, možná to vyjde. :D



Přistáli jsme kousek od náměstí, na které jsme následně vyšli. Všude se to hemžilo lidmi, a okolí bylo opravdu pěkné. Kdybych tu nebyla na důležité misi, strašně ráda bych prolezla všechny kulturní památky. Muselo by to bát nádherné. Podívat se do všech různých zámků, muzeí, a dalších památek. Ach jo.
"Tady to je," zašeptal mi do ucha Matt, a lehce pokývnul hlavou k tiché, tmavší uličce. Nervozitou se mi rozbušilo srdce. Ještě chvilka, ještě kousek.
"Jdem," rozkázala April, a aniž by počkala na reakci, vydala se tam.
"Jo," zamumlala jsem, vzala Matta za ruku a táhla ho pomalu za April. Po chvíli se rozešel sám a táhnul on mě.
Čím víc jsme se blížili, tím víc jsem byla nervóznější. Za pár okamžiků jsme vklouzli do uličky, a našli jsme i temný vchod do muzea, nad kterým bylo šedivým písmem napsáno Muzeum římské mytologie.
Chvíli jsem váhala, ale pak jsem se odhodlala a vstoupila dovnitř. Ovál mě starý, zatuchlý vzduch, který byl bůhvíproč příjemný. Bylo to takové... jako když na vás dýchne minulost. Takhle nějak voní třeba nábytek naší babičky. Staře. Moudře. Naplěno zkušenostmi.
Když jsem se rozhlédla, nikde jsem neviděla kasu, což mi připadalo strašně zvláštní. To je jako zadarmo?
"Je to bezplatné, protože sem nikdo nechodí, ale ta budova je tak stará, a pamatná, že jí nezbořili," vysvětlil mi Matt.
"Aha... No, musíme najít toho Spesa," řekla jsem a vydala se dovnitř. Ihned jsem uviděla spoustu jak kamenných, tak mramorových soch, které byly většinou nahé. Pod každou z nich bylo jméno boha, kterého socha představovala. Byly tu jak ženy, tak i muži.
Všichni tři jsme se rozlezli po celé ploše, ale když jsme se po půl hodině sešli, nikdo ho nenašel. Teď už vím, proč tvrdila, že o ní nikdo neví.
"Ale jak ji máme najít, když o ní nikdo, včetně nás, neví?" ptala jsem se zoufale sama sebe nahlas.
"To opravdu nevím," povzdychla si April.
"Já taky ne," přiznal náš děd Vševěd.
"Nemohla by nás zase ta Hyacinta navštívit, a něco nám poradit?" hledala jsem nějaké řešení.
"Pochybuji, že by to bylo tak jednoduché," zavrtěl hlavou Matt.
Povzdychla jsem si. To je marné.
"A... hledali jsme v... nějaké temné místnosti? Zavřené?" navrhla po chvíli April. "Myslím jako... no, víš, jak to bývá, že i v nejtemnější chvíli máš naději. Tak jako nějaká temná místnost, se zábleskem světla," vysvětlovala, čím dál, tím víc horlivěji, jistá si svou pravdou.
Ale když jsem se nad tím tak zamyslela, bylo to zcela logické. Jenže se vyskytl další problém. Kde tu místnost najít?
"Hm... To je možný. A kde ten pokoj najít? Pokud vím, nějaké dveře tu nejsou," namítl Matt to samé, o čem jsem přemýšlela já.
"To nevím," přiznala. "Pokud já vím, tak bychom se mohli porozhlédnout po nějaké tajné páce," zamrkala spiklenecky.
"To bychom možná mohli," přikývl poněkud váhavě můj přítel.
"Jde se na to!" zavelela April, a dala se dalšího hledání.
"Nemají tady nějakou knihovnu?" špitla jsem, když jsme osaměli. Trochu překvapeně na mě pohlédl, ale pak opět přikývl.
"A kde?" zajímala jsem se. Dostala jsem totiž neuvěřitelný nápad.
"Pojď," pobídl mě, a sám se vydal alejí tvořenou sochami. Za ani ne minutu jsme stáli před menší knihovnou, tvořenou asi z dvaceti knih.
Zamyšleně jsem k ní přistoupila a očima přejížděla po zaprášených názvech knih. Narazila jsem na knihu I zakázaná láska má svou naději. Trochu mě to překvapilo, jelikož to byl název jako pro nás stvořený.
Když jsem překonala počatečí šok, trošku váhavě jsem pozvedla ruku, přičemž jsem jasně cítila Mattův upřený pohled. Ruku jsem položila na hřbet té knihy a zatáhla. Nedala se vyndat, ale jemně naklonila směrem ke mně, jinak se ani nehnula.
Napravo ode mě, kde byla prázdná, kamenná stěna, cosi zašramotilo, a zeď se odsunula.
Naprosto konsternovaně jsem ten jev pozorovala, a myslela si, že se mi to jen zdá. To je jako ve filmech! Zatáhneš za tajnou knihu, a objeví se tajemný dveře.
Matt za mnou vyplašeně zalapal po dechu. "Téda," zašeptal.
"Co se to tady děje?" přihnala se April, a když si všimla nových dveří, nechápavě na to zůstala civět.
"Objevili jsme tajný dveře," oznámila jsem tiše.
"Angee je objevila," opravil mě, náhle pyšně a objal mě.
"Tak na co čekáte? Pojďme!" zahlaholila April a vydala se skrz tajemný dveře.
Zhluboka jsem se nadechla a váhavě pohlédla na Matta. Byla jsem nervózní, a měla jsem i trochu strach. Kdoví, co nás tam čeká.
Můj přítel se na mě jen povzbudivě usmál a stiskl mi ruku.
Pousmání jsem mu opětovala, a pak jsme oba vkročili do dveřích, které jsem sama našla.
Ovanul nás jemný, chladný větřík. Patrně z toho, že tu dlouho, velmi dlouho nikdo nebyl.
Chodba byla celá z kamene, a vůbec nic ji neosvětlovalo. Byla tu tma jak v ranci, přesto jsem ale viděla skoro stejně dobře jako ve dne. Uklidňující.
Neměla ani padesát metrů, a už jsme se blížili ke konci. Cítila jsem to, a taky jsem viděla sotva patrné světlo. Nejspíš okno, napadlo mě.
Jakmile jsme se dostali na konec, uviděla jsem pár soch. Byly menší, než ostatní, ale za to byly z nějakého barevného kamene - minerálu. Byly tu tři ženy a jeden muž.
April už u jedné stála, a nadšeně nám mávala. Překvapeně jsem si uvědomila, že je to žena. To je bohyně? Bohyně Spesa?
"Tady je!" výskala moje kamarádka.
Ale já jí nevěnovala pozornost, jelikož jsem se dívala na jména ostatních bohů. Clementia - bohyně vlídnosti a laskavosti. Sors - nižší bůh štěstí. Bona Dea - dobrá bohyně, ucítvána pouze ženami. Moneta - bohyně peněz. Spes - bohyně naděje.
Vzhlédla jsem, a prohlédla si ji. Byla ze žlutého kamene, z Jadeitu korejského, jak hlásal titulek z léve strany.
"Musíme najít tu dýku," připomenula jsem a začala se koukat kolem. Všimla jsem si, že ten podstavec, má nějakou zvláštní čtverhranou rytinu ze zadu. Poklekla jsem na obě kolena, a jemně do nich zatlačila. Nejdřív jsem cítila tlak, jak nechtěl povolit, ale nakonec ten čtyřhraný kryt propadl na druhou stranu. Vložila jsem dovnitř ruku, a destičku opatrně přenesla k sobě. Nechtěla jsem ji rozbít.
A když jsem uviděla, co leží uvnitř, zalapala jsem po dechu a vykulila oči.
"Co je? Co se děje?" ptala se naléhavě April, a ihned ke mně přiskočila, načež se mi zadívala přes rameno. Překvapeně vykulila oči.
"Co tam máte?" zajímal se Matt, a posadil se po mé levici. Když to uviděl, zmateně nakrčil obočí.
"Neměla tam být ta dýka jedna?" zeptal.
Měl pravdu. Pokud vím, Hyacinta říkala, že mám najít dýku-
"Jenže tobě to zase říkal Martin. Takže je to celkem logický. Já i ty jsme měli najít dýku," vysvětlila jsem, když mi to došlo.
V podstavci, na hedvábném světle žlutém šátku ležely dvě nádherné dýky, s lesklým, stříbrným ostřím. Na držadle měla pár nádherných, drahých kamenů. Jedna měla modré kameny, druhá červené.
Až teď jsem si všimla, že je na ostřích napsané cosi cizím, a pravděpodobně hodně starým jazykem.
Když jsem se pátravě zadívala na Matta, nejspíš vycítil moji otázku, ale on pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. Aha. Takže jsme namydlený. On tenhle jazyk nezná.
"A co teď s nimi?" pronesla jsem nejdůležitější otázku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Milča Milča | Web | 1. srpna 2013 v 7:19 | Reagovat

Zajímalo by mně jestli ta kniha opravdu existuje :D
Honem, další!!!
Potřebuju vědět co bude s těmi dýkami :D

2 Calla*=)*Blue Calla*=)*Blue | Web | 1. srpna 2013 v 8:22 | Reagovat

Krásně píšeš a máš skvělí blog. Sice jsem ho ještě moc neprozkoumala ale i tak. Nechceš spřátelit?

3 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 1. srpna 2013 v 21:21 | Reagovat

Mě by taky docela zajímalo co s nima budou dělat :D A upřímně... vážně jsem nevěděla, že takovýhle bohové existují/vali. Tý brďo!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama