Svět za zrcadly - 8.kapitola

20. července 2013 v 23:09 | Scriptie*13* |  Svět za zrcadly
Nevím, připadám si za TBN 25 trošku trapně. Heh... :D Možná za Matta, možná za to, o čem se tam baví... No jo, měla jsem asi nějakou puberťáckou náladu. xP
A chtěla bych se omluvit za tu dlouhou neaktivnost - odpojili nám internet, a já se k němu dostala až teď.


"Co si myslíš o Patrikovi?" prolomila ticho Kass, aniž by odtrhla pohled od silnice.
"Že je divnej."
"He?" povytáhla Kass obočí. To bylo zvláštní. O někoho, jako je on, by se měla víc zajímat.
"No co. Možná je hezkej, ale mám z něj divnej pocit." Kass periferně zaznamenala, že její kamarádka pokrčila rameny.
"A co je to za pocit?" zajímala se černovláska.
"Nevím. Ale nějak se mi nezdá," odpověděla Kim.
"Aha," přikývla nakonec Kassandra. Vypadalo to, že víc toho z Kim nedostane.
Chvilku jely v absolutním tichu.
"No a... hm, díky, že jsi mě tam vzala," řekla nakonec Kim.
"Není zač," pousmála se Kass.

Kass vysadila svou kamarádku před domem, a pak odjela domů.
Kim vyběhla ke dveřím, které následně odemkla a jakmile byla uvnitř, tak taky zamkla. Sundala si bundu, v patře se osprchovala a nakonec hupsla do svého pokoje.
Patrik... Hm, co na něm Kassandra vidí? pomyslela si Kim. Vždyť má vlasy jako vrabčí hnízdo, a to skoro i barvou, a divný, tyrkysový oči.
Zavrtěla se a zahleděla se ven z okna. Viděla měsíc v obráceném céčku. Dorůstal. Ale i přesto vypadal nádherně.
Nakonec zavřela oči a pokusila se usnout.

***
Další den, ve středu, se Kim probudila dřív, než zazvonil budík. Chvíli dezorientovaně hleděla na bílý strop, než se vyšvihla do sedu a začala se připravovat do školy.
Sbalila si tašku, nasnídala se, a pak vyběhla ze dveří. Zamkla za sebou. Pak se vydala známou cestou na rozcestí. Potichu si pobrukovala melodii písně, kterou měla nastavenou na budíček. Občas si poskočila do rytmu.
"Nějaká veselá, ne?" usmála se Kass, jakmile ji zahlédla.
"No jo," zasmála se Kim, a obě pak vyrazily do školy.
"Už zítra je ta soutěž," připomněla Kass, když už byly na pozemku školy.
Kim se kysele ušklíbla. "Já vim. Ale snažím se na to nemyslet."
Kass vesele zavrtěla hlavou stylem 'ach ta dnešní mládež.'
"Nevrť tou hlavou tímhle způsobem," napomenula ji Kim.
"A pročpak ne?" zeptala se Kass nevinně.
"Víš, že mi to vadí," odvětila blondýnka.
"Fakt?" hrála Kass nechápavou.
Kim se na svou kamarádku podívala, jestli to myslí vážně, ale pak se jen shovívavě usmála a přidala do kroku. Nechtěla přijít pozdě. Zvlášť, když jim tento nádherný den začínal dějepisem.
"No jo. Tak promiň," srovnala černovláska s Kim krok.
"V pohodě," pokývla hlavou.
"Co myslíš - měla bych v pátek udělat nějaký večírek?" zeptala se po chvilce Kim tiše své kamarádky. Ta se na chvíli zamyslela.
"Proč ne," pokrčila nakonec rameny, i když si nebyla úplně jistá, jestli se rozhodla správně.
"Skvěle. To abych napsala pozvánky," kývla si pro sebe Kim. Její oblíbený způsob vytváření pozvánek byl, že ji udělala na počítači, přidala obrázek, a pak si to zveřejnila na Facebooku. Samozřejmě, že na něm měla účet, který měl v přátelích snad celou školu. S výjimkou učitelů, pochopitelně.
"Ale nebojíš se, že ti na něj zase přijdou nějací úchyláci?" dodala po krátkém zamyšlení Kass.
Její kamarádka se zarazila. "Hm... dám si pozor. Kdyžtak je pak vyhodím," řekla nakonec.
"Aha," přikývla Kassandra poněkud váhavě. Víte, posledně, když Kim pořádala takovouhle párty, zapomněla to označit za "Zobrazit jen přátelům" *, takže to viděli i ti, které Kim v životě neviděla, a ti se pak shromáždili před jejím domem, kde nadělali pořádnou paseku.
"Jak myslíš," řekla ještě Kass.
Obě už došly na pozemek školy, a brzy na to i do dveří. Bohužel, tentokráte měly každou hodinu jinde. Kim měla již zmíněný dějepis, a Kass musela jít na hodinu matematiky. Rozdělily se už v přízemí, jelikož matika byla v tomhle patře, zato dějepis byl v prvním patře.
"Pozor, ať tě nesežere," varovala svou kamarádku Kass, než se objaly, a hned na to běžely do svých učeben.
Kim se najednou cítila podivně sama. Kromě toho, že se kolem ní valily proudy studentů, spěchající na poslední chvíli do tříd, a kteří o ní věděly asi tolik, co vědělo prase o romantice. Totiž, nic. Snad jen to, že byla pořadatelou skvělých věčírků, a vždy chodila pěkně oblečena.
"Budete tu stát ještě dlouho, slečo Jonesová?" zavrčel na ni učitel Parker. Taky utíkal - tedy v rámci možností - do své třídy. Kim si ani neuvědomila, že zastavila.
Spěšně se omluvila, a rozeběhla se po schodech do patra a následně vběhla do třídy. Přesně šest vteřin na to zazvonilo.
A samozřejmě, se zvoněním přišel i pan učitel Prskavka či jinak přezdíván Slinta. Ani jedno nebylo jeho pravé jméno, ale kromě toho, že Kassandru a Kim neměl zrovna v lásce - ne, že by vůbec někoho rád měl - tak taky pořád prskal. Ať už obrazně, nebo vážně. Byl celkem nepříjemný, a pokud chtěl, uměla prsknout i do druhé lavice. A to neuměl nikdo.
"Nazdar! Posaďte se. Napíšeme si test," řekl stroze. Třídou propluly vzdechy a kňučení.
"Vídím, jakou máte radost," poznamenal jízlivě.
"Jo, úplně nejvíc," zamumlala si pro sebe neslyšně Kim.
"Tákže! Shoďte si učení z lavic, ale bez-" nedokončil to, jelikož ho přerušilo hromadné ŘACH, když žáci vystrčily svoje učebnice ze stolů.
"Žádných hlasitých zvuků," dokončil nakonec poměrně naštvaně.
"A jak bys chtěl shodit věci z lavice bez zvuku, co, ty trotle?" mumlala si pro sebe Kim. Ani si to neuvědomovala, ale neměla ho ráda už odjakživa, a tak si s ním prostě potichu povídala. Sice si toho občas všiml, a donutil ji to říct před celou třídou, ale ona nikdy niky neřekla to, co si opravdu šeptala.
"No dobře. Vemte si tužky a jde se psát!" pronesl to s jistou dávkou škodolibosti a radosti.

Další hodiny měla naštěstí obě děvčata dohromady. A, díkybohu, už žádný dějepis.
Oběd byl úplně normální, jako každý jiný. Kim a Kass si sedly do rohu, kde si tiše povídaly o hodinách. Kim se Kassandře svěřila, že strašně nenávidí Prskavku, na což jí Kass odpověděla, že toho nenávidí všichni.
A po obědě měly ještě jednu hodinu - fyziku. Díky panu učiteli Gypsonovi, to byl jejich oblíbený předmět. Ale to už jsem nejspíš říkala.
Skvělě se pobavili, jak učitel, tak spolužáci, a hodina utekla neuvěřitelně rychle.
"Takže, lidi. Buďte připravení na zítřejší laborky," připomněl jim učitel, asi po sto padesáté.
"Ano, pane učiteli," zahučelo několik studentů, kteří měli ještě tu trpělivost mu odpovídat.
"No a co teď?" zeptala se Kass kamarádky, když vyšly ze třídy.
"Nevím," odpověděla Kim.
"Aha. Super," ušklíbla se černovláska.
"Božíčku. Mohly bychom jet k tobě, třeba," navrhla bez ostychu Kim. Kass byla vždycky trochu zmatená, jak se dokáže vlísat někomu na návštěvu, aniž by ji to trápilo.
"Třeba. Ale mám tam bráchu. Přijel na týden, aby se podzravil s rodinou a tak," připomenula jen.
"Jo, v pohodě. Vždyť je fajn," usmála se lišácky Kim.
"Na něj, to prosímtě nezkoušej. Měla jsi včera, a navíc je na tebe moc starej. Vždyť je mu dvacet jedna a tobě teprv šestnáct," klidnila ji Kass.
Kim lehce zrula vzteky, a černovláska si uvěomila svůj přešlap. Kim byla totiž vždycky háklivá na svůj věk.
"V dubnu mi bude sedmnáct!" ohradila se.
"Jo, vždyť jo. Promiň," omlouvala se hned Kass.
"Ale nemusíš na mě hned vyjíždět. Chápu, že je to tvůj brácha, ale neměla jsem na něj nikdy zálusk. Čestný skautský!"
"Nejsi skaut," utrousila Kass.
"No jo. Ale neboj se," usmála se nakonec Kim a chlácholivě poplácala svoji kamarádku po rameni. "Jedem?" zeptala se pak.
"Co? Jo, jasně. Spíš jdem," poopravila ji Kass, a vydala se ven ze školy. Kim ji následovala.
Prošly přes parkoviště, a vydaly se ke Kassandřinýmu domu. Nebyl moc velký, bydlelo tam všeho všudy jen tři, občas čtyři lidi. Měli vlastní garáž, a větší část domu byla ze dřeva.
"Tak jsme tu," ohlásila Kass, jakmile odemkla a vpustila Kim dovnitř.
"Nezměnilo se tu," konstatovala blondýnka, když se rozhlédla. Kass na ni nevěřícně pohlédla.
"My to tu neměníme každý týden," řekla trošku uraženě.
"Promiň," pokrčila rameny Kim. "Co budeme dělat?" zajímala se pak.
"Co já vim," ušklíbla se Kass.
Kim se zamyslela. Mohly se dívat na televizi, povídat si, nebo udělat obyčejný dámsky večer/odpoledne se vším všudy.
"Zahrajem si Člověče nezlob se!" zajásala po chvíli Kassandra.
"To jako vážně?" opáčila Kim nevěřícně.
"No a proč ne," usmála se nadšeně černovláska.
"Pff," odfrkla si Kim. "No tak jo," souhlasila ale nakonec.
"Super!"
"Sandro? Ty už jsi doma?" ozvalo se ze shora, a po chvíli vešel do chodby vysoký, černovlasý mladík, který měl stejně stříbrné oči jako Kass.
I když si tenkrát v klubu Kass stěžovala na oslovení 'Sandra', od bráchy jí to nevadilo. Přišlo jí to tak nějak správné.
"Ne asi," řekla sarkasticky oslovená, ale pak přiběhla k bratrovi a nadšeně ho objala.
"Jako bychom se neviděli rok, viď?" usmál se na ni a pohladil ji po vlasech.
Kim to pozorovala trošku zjihle. Vždycky chtěla sourozence, ale její rodiče neměly čas jí ho pořídit.
"Kohopak sis to přivedla s sebou?" zajímal se Felix, totiž, Kassiin bratr.
"To je Kim. Pamatuješ si na ní, ne?" ujišťovala se černovláska.
"Jasně že jo! Zas tak blbej nejsem," zasmál se Felix a rozcuchal svojí sestře vlasy. Kass se zakabonila a urovnávala si pačesy zase zpátky.
"Nazdárek," zahlaholila Kim s úsměvem.
"Co budete dělat?" zajímal se Kassandřin brácha.
"Chtěly jsme si zahrát Člověče nezlob se," odpověděla Kass.
"Opravdu? Hraju s váma," zazubil se Felix, a rozešel se k obývaku.
"Jdem," kývla na Kim černovláska, a vydala se za svým bratrem. Blondýnka je poněkud váhavě následovala.
"Mám modrý!" hlásal hned Felix.
"Ne! To v žádným případě! Já chci modrý! Ty si vezmi ty zelený," prskala Kass.
Ach ty sourozenci, pomyslela si s úšklebkem Kim. Přestože bylo Felixovi jedna dvacet, choval se jako malý pubeťák.
"V žádném případě! Modrý mám já, ty si vezmi zelený," odporoval Felix.
"Uděláme kompromis. Modrý si beru já," vložila se do toho Kim s úsměvem.
Oba dva ji pozorovali trochu zaskočeně, ale pak se zamračili.
"Tak to teda prr! Vem si červený, nebo třeba žlutý, ale na modrý mi nesahej!" řekla načuřeně Kass.
"Moudřejší ustoupí, takže si nech ty podělaný modrý... stejně jsem je posledně oblizoval, jelikož jsem věděl, že je budeš chtít," dodal Felix, když si Kass nadšeně vzala figurky do ruky. Když ale zaslechla tu větu po kratším odmlčení, zhnuseně ji odhodila.
"Tak si je nech," zavrčela černovláska na bratra, a popadla zelený.
"Bezva. Konečně jste se dohodli. Beru si červený," ozvala se Kim a rozmístila své čtyři červené figurky na hrací pole.
Celou hru si užívali. Samozřejmě, že se to neobešlo bez sourozeneckých hádek, a uplácení. Třeba když na políčko, kde měla figurku Kass, vešla Felixova figurka, tak Felix zapřísáhl, se pokud ho nevyhodí, on pak nevyhodí ji. Plácli si, ale stejně to pak Felix porušil, a Kass na něj byla dokonce hry naštvaná.
Kim si to užívala, a nepletla se do jejich handrkování. Občas se sice neudržela, a sem tam něco utrousila.
Celkově byl celý den fajn, vlastně dost fajn. Všichni tři si ho užili.
"Tak se měj," rozloučila se večer Kim.
"Ahoj!" zakřičel na ni někde z domu Felix.
"Jo jo, čauky," usmála se na svou kamarádku Kass.
Kim jí ještě zamávala, ale pak se otočila a rozešla se domů.
Bylo nádherně příjemně, pofukoval větřík, ale bylo zvláštně ticho.
Domů došla během chvilky. Osprchovala si, a rovnou zalehla do postele. Večeřela u Kassandry, takže si s jídlem nemusela dělat starosti.
Usnula za pár minut.
* Facebook nemám, takže nemám nejmenší tušení, jestli tam něco takového vůbec je. :D
Jo, tenhle díl je trochu sušší. Jen nevím, kdy to mám rozjet. xDD
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Clarush* Clarush* | Web | 21. července 2013 v 5:22 | Reagovat

Konečně delší kapitolka nějaké z mých oblíbených povídek! :D Aneb - jsou má záchrana ^^ Jak v noci nemůžu spát a píšu, tak mě to psaní vždycky na nějakou dobu omrzí a musím se zabavit čtením... a proto máš moje velké DÍKY :D

2 Milča Milča | Web | 21. července 2013 v 11:23 | Reagovat

Hádka o figurky do člověče :D Výborný nápad!!
Kdy bude další O:)

3 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | Web | 21. července 2013 v 15:37 | Reagovat

Prskať do druhej lavice? :DDDDD Naozaj? :DDD Hádka o figurky? :DD Ale náhodou, aj my sa niekedy hádame pre také blbosti :D No nič, som zvedavá na ďalšiu časť :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama