Can you forgive me? - 17. kapitola

21. července 2013 v 21:03 | Scriptie*13* |  Can you forgive me?
Ano, ano, po nekonečně dlouhé době (může být doba nekonečná?) se opět hlásím s další kapitolka CYFM. Teď už to bude mít rychly spád. Mělo by. Doufám. Prosím.

EDWARD

Přiběhl jsem domů, když mě zničehonic něco objímalo. Trošku v šoku jsem se podíval na to stvoření, které mě přepadlo, a pak se hořce ušklíbl. Alice. Jak jinak.
Ale přemožen radostí jsem jí objetí opětoval.
"Já jsem za tebe tak šťastná!" kvičela Alice, než se ode mě odtáhla. Její tvář zářila štěstím, nechtěl jsem vidět sebe. Určitě musím být jak slunce.
"Tak co, Ede? Koukám, že budu mít novou ségru," ozval se Emmett, a když jsem vzhlédl, všiml jsem si, že sedí v gauči, napůl otočený k televizi, kde právě běžel baseballový zápas.
"Pravděpodobně," přikývl jsem s úsměvem.
"Konečně se nebudeš užírat a bude tu klid," zasmál se Jasper, který popadl Alici kolem pasu a nepatrně se s ní od mě odtáhl.
Nic ve zlém, Edwarde. Jen cítím, že ti narušování tvého osobního prostoru vadí, omlouval se ke mně Jazz.
Kývl jsem na náznak "v pohodě."
"Edwarde? Takže dostanu další dceru?" rozzářila se Esme, který vylezla z kuchyně a hned nato mě též objímala. Opětoval jsem jí to.
"Nejspíš," přikývl jsem znovu. "Kde je Carlisle?" zeptal jsem se zvědavě, jakmile jsem si uvědomil, že tu není.
"V nemocnici," odpověděla máma.
"Kdy bude svatba?" zeptal se naprosto nezúčastněně Emmett. Jenže já tak trochu ztuhnul.
Kruci, on má pravdu. Neměl bych ji požádat o ruku? Nebo je ještě moc brzo?
Jo, hned zítra ji někam pozvu a zeptám se jí, jestli si mě nechce vzít.
V žádném přípradě. Sotva jsme se usmířili.
Ale nemůžu čekat dlouho!
Jsi upír, máš před sebou celou věčnost.
"Argh, Edwarde! Přestaň tak rychle měnit rozhodnutí!" zahučela podrážděně Alice a rukou si promnula kamenné čelo. "Budu z tebe mít migrénu," dodala.
Měla pravdu.
"Ano, správně. A teď si vyber nějakou možnost a vydrž u ní co nejdéle," radila mi, když jsem se uklidnil.
Rozhodl jsem se, že popadnu svůj prsten po mé opravdové, lidské matce, a hned potom k nim zajdu a pozvu ji na večeři, a když budeme v dobré náladě, pokleknu na jedno koleno-
"Ne, rozhodně počkej," zarazila mě a já si přehrál její vizi. Bella by se vymluvila, že na to není připravená a pak by mi zdrhla.
Chápal jsem to, ale ranilo mě to.
"No tak, Ede. Nedělej z toho vědu. To je jako kdyby tě oslovila Tanya s žádostí o ruku," namlouval mi Jasper, který pocítil mé pocity.
"To není to samé," zakroutil jsem hlavou. Tanayu jsem prakticky nemohl vystát. Našla ve mě zalíbení, ale já v ní ne. A to ji vybičovalo k tomu, aby o mě usilovala.
"Chvilku ještě panicem zůstaneš," poškleboval se Emm a já na něj zavrčel. Jen se zazubil.
"Emmette!" okřikla ho Rose, která se vynořila ze dveří. Emmett okamžitě zmlknul a raději se šel dívat na televizi. Provázely ho myšlenky typu: Je tak krásná, když se zlobí, a to já opravdu slyšet nemusím. Pak se Rosalie otočila ke mně a váhavě se usmála. Nebyla si jistá, jestli má být ráda, nebo zhnusena.
"Takže... jste spolu?"
Usmál jsem se a hrdě přikývnul. Zase.

BELLA

Druhý den ráno, jsem se do školy těšila jako nikdy. No dobře, uznávám. Nebyla v tom škola, ale Edward. Bylo to zvláštní, že jsem se tak strašně těšila na někoho, koho jsem dřív nenáviděla.
"Neboj Bí, kdyžtak tě ochráním," poplácal mě po rameni SíDžej. Stáli jsme na parkovišti, na které jsme, díky mé nedočkavosti a otravnosti, dojeli už časně. A tak se samozřejmě La Pusháci rozhodli, že mě v tom nemůžou nechat samotnou, a tak přijeli chvilku po nás.
"Jo? A před čím?" zašklebila jsem se na něj.
"Aby sis neudělala ostudu. Moc dobře vím, že jakmile přijede, vyrveš dveře od auta a přivítáš ho tak, že ho div nespolkneš."
Zhnuseně jsem se na něj podívala. "A na to jsi přišel jak?"
"Dlouhým pozorováním tebe. A nemůžu nedodat, že to prostě vím," zazubil se.
"Když ti dám pěstí, zlomím si ruku?" zajímala jsem se po chvilce.
"Nevím, ale zkoušej si to na někom jiném. Třeba tady na Danovi," přitáhl ho k sobě.
"To si piš. Za věci, které si provedl, bude pykat Daniel. Tos' uhád," utrousila jsem ironicky.
"Ale no tak, Bí-"
"Ty taky?!" vyjekla jsem, když mě i Dan oslovil tou hroznou zkratkou. Jeden z mála, který mi donedávna říkal Bella, taky začal s "Bí."
Omluvně se usmál. " Promiň. Pořád to slyším, takže..." nechal větu vyznít.
Nejraději bych jim oběma plivla do obličeje, ale udržela jsem se. Třeba by jim můj jed - nebo to, co ve mně koluje - rozežral obličej.
"Hele už jedou," upozornil mě Chris, který se zjevil vedle mě, a díval se kamsi kousek za mě.
"Fakt?" vypískla jsem a otočila se. Nikdo tam nepřijížděl, za to Chris, Sam (SíDžej), Dan a zbytek kluků se rozřehtalo.
Zlostně jsem se na ně podívala. Tak oni si ze mě budou dělat blázna, jo? To jim nepřeju. Teď by si ten rozežranej obličej zasloužili. Všichni do jednoho. Tedy, samozřejmě kromě Beth.
"Jsou to blbci," otitulovala je Eliz, a pak se na mě usmála.
"Víc než to. Víte co? Odcházím. Nebudu tu s vámi meškat svůj drahocený čas. Pojď Beth," oznámila jsem pak a vykročila směrem ke škole.
"Ale Bí, počkej! Už fakt jedou!" ozvalo se za mnou.
"Pf. Na to vám tak skočím," utrousila jsem a dál bez přestávky kráčila ke dveřím.
Z ničehonic mě zezadu objaly dvě studené paže. Na chvíli jsem ztuhla.
"Ty jsi ale nedůveřivá," zašeptal mi u ucha Edwardův hlas. Po tváři se mi rozlil upřímny, šťastný úsměv.
"No jo," připustila jsem.
"A proč?"
"Protože si ze mě Christopher udělal srandu, že přijíždíte, a pak se mi vysmál," žalovala jsem fňukavým hlasem.
"Ti jsou zlí," zavrtěl hlavou nevěřícně Edward.
"Že jim vynadáš?" zašeptala jsem.
"To snad nebude třeba," zamumlal.
"Tak fajn. Budu je ignorovat," souhlasila jsem, přestože nic nenavrhoval.
"Jak myslíš," usmál se, a pustil mě. "Pojď. I když máme spoustu času, je lepší být na hodině v čas," napomenul mě, a vzal mě za ruku.¨
"Hele, počkej na mě, Bí!" zakřičel za mnou Chris.
"I ty, Brute?" zamrmlala jsem si pro sebe, ale neodpověděla jsem mu. Šla jsem dál po boku Edwarda, a po cestě mě provázely pichlavé pohledy, které byly zamířené na naše spojené ruce.
"Přece by s ní doopravdy nechodil!"
"Nenáviděli se před tím?"
"Co na ní vidí?"
Tak takovéhle řečičky mě pronásledovaly až do naší učebny biologie. Nic příjemného. Snad to nějak přežiju.
"Vadí ti to?" zeptal se Edward.
"Ani ne," zalhala jsem a pokrčila rameny. Ve skutečnosti mi to celkem vadilo. Odjakživa jsem neměla ráda pozornost, proto mi byly tyto šeptačky nepříjemné.
"Lžeš. Vidím to. Neboj, to zvládnem," stiskl mi povzbudivě ruku. Váhavě jsem se pousmála.
"To si děláš srandu, ne?! Vždyť jsme na tebe řvali, ať na nás počkáš," prsknul na mě Rick, který vedle mě najednou kráčel.
Okázale jsem ho ignorovala, a posadila se na volnou židli ve Edwarda.
Richard na mě chvíli nevěřícně civěl. "Takže takhle je to? Vyměníš mě, svého milovaného bratra, za pijavici?" ptal se ublíženě. Nedělala jsem si starosti s tím, že Edwarda oslovil pijavicí. Studentům nemohlo dojít, jak je to myšleno.
Neodolala jsem ale jedné ironické poznámce: "Ty jsi spoustu věcí, jen ne milovaný," zašklebila jsem se na něj.
Rick se na mě zamračil, ale pak se posadil o lavici za nás.
"To bude ještě zajímavé," uchichtla jsem se.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 21. července 2013 v 21:37 | Reagovat

To teda bude zajímavé :D Ty jo Script je to úžasný!! Jak už jsem to dlouho nečetla... je super, že jsou zase zpátky ;)
A mimochodem... jo ta s tím zipem jsem já ;) Jenom opravdu hodně zmalovaná :D Ani Mili mě prej málem nepoznala ;)Těším se na další :)

2 Milča Milča | Web | 22. července 2013 v 9:38 | Reagovat

[1]: Prosim te ja te nepoznam ani normalne :-P
Pani :-) rychly obrat :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama