To by nešlo - 22. kapitola

30. června 2013 v 17:34 | Scriptie*13* |  To by nešlo
Tak jsem tu po dlouhé době. :) Na výzo jsem měla samý, táta mi za odměnu objednal mikroskop. :3 V sobotu mám narozeniny a mamka slíbila, že nás vezme do Metropole. Dneska jsem uklízela, díky čemuž mám zbytek dne volný. Yeah. ^^ :D
Blíží se konec. :o)


Vzal mě do kuchyně. Musela jsem uznat, že byla opravdu nádherná. Větší, prostorná, a v červených a bílých barvách. Byla to taková ta kuchyň, kterou byste označili za moderní, a připadala vám, že je jako vystřižená z nějakého časopisu o bydlení.
Jako další byl na programu obývák. Ráda bych mu něco vytkla, ale nebylo co. Také byl hodně moderní, ale přišlo mi, že je takový pustý. Sice to k modernosti patří, ale já vždy měla vzato, že obývák by měl být útulný, v teplých barvách a zarovnaný, jako důkaz, že tam někdo žije.
Jenže když jsem tak procházela i ostatní pokoje, došlo mi, že by se to asi moc nehodilo. Celý dům byl totiž z 99% prostorný, moderní až k pláči. Často byly použité barvy, které byly zářivé, ale i přesto se k sobě hodily.
Ano, hezký baráček, ale pro mě to bylo prostě moc velké a pusté. Některé místnosti mi přišly až chladné. I přesto jsem občas neudržela nějaký ten závistivý či překvapený vzdech.
"Líbí?" zeptal se tiše Matt.
"Máte to tu moc krásné," přikývla jsem s úsměvem. "Ale... ehm, no, kde budu mít pokoj?" zeptala jsem se po menším zaváhaní.
"Buď v pokoji pro hosty, nebo u mě," porkčil rameny.
"Aha. Mám si dojít domů a zabalit se?"
"Jasně. Odvezu tě."
Sešli jsme schody do přízemí, a vyšli ven. Až teď jsem si uvědomila, že jsem za celou dobu nepotkala žádného Mattova nevlastního sourozence. Přišlo mi to zvláštní, ale tak, aspoň byl klid. Jenže pak jsem si uvědomila něco hodně důležitého, a já prudce zastavila.
"Copak?" zeptal se starostlivě Matt.
"Ale co moji rodiče? Nenechají mě u vás bydlet, nejsem plnoletá, a tebe ani tvou rodinu neznají," řekla jsem.
Matt se zamračil. "Když teď jsou pryč... Kdy se vrátí?"
"Asi kolem šesté večer."
"Tak jim zatím řekni, že u nás přespíš jednu noc, pak je poprosíme, aby ses k nám přestěhovala," navrhl, jako by to bylo to nejjednoduší pod sluncem. Ale já věděla své. Kdo to kdy slyšel, aby se sedmnáctiletá holka přestěhovala ke svému klukovi a jeho rodině?
"Hm," zamručela jsem jako souhlas. Jedna noc ještě nikdy nikoho nezabila, no ne?
"To znamenalo ano?"
"Hm."
"Skvěle! Pojď, musíme ti zabalit pyžamo a kartáček," pobídl mě, opět celý rozzářený, a vykročil k autu. Chvíli jsem ho s jemným úsměvem pozorovala. Tolik stačí k mužské radosti. Konkrétně Mattovy.

Doma jsme byli ve tři, zabalila jsem si svoje pyžamo, kartáček na zuby, spodní prádlo a knížku. Jen tak, pro jistotu. Rodičům jsem napsala vzkaz, že přespím u Rogersů celý víkend. Trochu jsme pozměnili plán, no.
A pak jsme se zase odjeli a vraceli se k nim.
Byla jsem celkem nervózní. Věděla jsem, že Taylor bude mít nějaké poznámky, že Mike se na mě ani nepodívá, a Rocky bude sice milá, ale nebude se v mé přítomnosti zdržovat déle, než bude potřeba.
Když jsme dojeli, vystoupila jsem z auta a počkala, až vedle mě bude stát Matt. Pak jsme společně vykročili k jejich domu.
V kuchyni vařila Rachel, která mi věnovala lehce křečovitý úsměv, ale oceňovala jsem její snahu. Taylor dřepěl před televizí, a ani se na nás nepodíval. Byl zcela ponořen do nějakého sportu, který zrovna dávali.
"Kde je Mike?" zeptal se Matt dřív, než jsem to stihla udělat já.
Rachel sebou lehce škubla a trošičku rotzřeseně zamíchala směs.
"Musel... musel jít něco zařídit," vyblekotala. Zkoumavě jsem se na ni podívala. Nezdálo se mi to. Něco tajila. Jenže to nebyla moje věc, i když bych si přála vědět, co tak strašného musel jít Michael zařídit.
"Aha," nadhodil lehce ironicky Matt, ale nerozebíral to.
"Co to voní?" změnila jsem téma.
"Boloňský špagety," odpověděla. Hm, to bude dobré! Už se těším!
"Pojď, dáš si ke mně věci," vzal mě za ruku Matt a odtáhl do pokoje. Tašku s pyžamem a spodním prádlem jsem položila k jeho skříni, kartáček jsem hodila do kelímku v jeho koupelně. Zmínila jsem se, že každý pokoj má svou osobní koupelnu?
"Co budem dělat?" zeptala jsem se zvědavě.
"Můžeme hrát šachy," navrhl. Skepticky jsem se na něj podívala.
"To jako vážně?" otázala jsem se.
"Když vidím, jak se na mě díváš, tak to asi nebude zrovna skvělý nápad," zazubil se. "Zahrajem si Activity. Třeba se nám podaří přemluvit i Rocky a Taye."
A taky že podařilo. Losovali jsme, s kým budeme v týmu, a k mému (ne)štěstí jsem byla s Taylorem.

Ve stejnou dobu, v restauraci Mozzabar

Hnědovlasý mladík nervózně poposedával na židli u stolu, který byl v odlehlém koutu. Rozhlížel se, jako by na něco či někoho čekal.
Najednou se uvolnil, s pohledem přilepeným k dalšímu muži. Měl blonďaté vlasy a hnědé oči. Tvářil se odtažitě, přesto se posadil k hnědovlasýmu mladíku.
"Jmenujete Michael Rogers?" otázal se slušně blonďák.
"Ano. Vy jste, předpokládám, pan Aron Steinberg?"
Přikývl a posadil se k Michaelovi. "Proč se mnou potřebujete mluvit?"
Michael váhavě polknul, podrbal se ve vlasech. "Víte... znáte Evangelínu Evansovou?"
"Jistě. Vždyť ji učím. Proč se ptáte?"
"Co, co se stane, když se Pozemský anděl zamiluje do Temného?" zeptal se váhavě Mike.
Aron ztuhnul, hlavou se mu prohnalo dnešní poledne a zároveň maminčin příběh.
"Měli by být oba dva zabiti. Je to proti přírodě. Měli být od dávných věků nepřátelé."
"Oba dva?"
"Oba dva," ujistil ho Aron. "Máte na mysli ji a Matthewa, že?"
"A-ano," přikývl Mike nervózně. "Ale proč?"
"Jelikož by mohli změnit celou budoucnost, ostatní andělé by to od nich okoukali a také by to zkoušeli. Ale hlavně by se to nelíbilo jak Satanovi, tak Bohovi," odvětil stroze Aron.
"Nešlo by to udělat tak, že byste Matta ušetřili?"
Aron se uchechtnul. "Sobecký, jako vždy, že? Záleží ti jen na své rodině. Nenapadlo tě, jak by se Matthew cítil, kdyby zjistil, že jsi mu zabil děvče?"
Michael sebou trhnul. Uvědomoval si to moc dobře. Ale ta holka ohrožovala jeho jedinou rodinu. Nemohl dovolit, aby se kvůli ní a Mattově slabosti rozpadla.
"Děkuji za důležité informace. Bohu se určitě budou líbit," oznámi škodolibě Aron, a než si Michael stačil uvědomit, jak moc to podělal, Aron mu zmizel před očima.
Mike chívli zíral na již prázdné místo na židli než si ruce v zoufalém gestu zabořil do vlasů. Co to jen provedl? Jen ho ujistil v tom, co už dávno věděl. Že Angel a Matt jsou spolu. A co samozřejmě udělá Aron? Vyklopí to Bohu, a určitě celé Velké šestnátce.
Uvědomil si, že bude trpět nejen Angel, ale i Matt. A to všechno kvůli jeho sobeckosti.
Co teď?
Vypochodoval z restaurace vyběhl svou normální rychlostí do lesa. Co nejhlouběji, aby mohl být sám.
Chvíli seděl na stromě a litoval se, než ho popadla zuřivost na sebe, na Arona a na celý svět. Výsledkem toho bylo úmrtí poloviny lesních zvířat, které byli ošklivě rozdrápany a zbaveny vnitřností. Ve zprávách to pravděpodobně označí jako útok hladových šelem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | Web | 30. června 2013 v 18:46 | Reagovat

Ježiši Kriste, ti to podělali!! Doufám, že Bůh nemá rád žalobníčky!! :( Ó Bóže!! Dej sem brzy další Scriptie ;)
P.S. Vůbec nejsi pitomá!! :D Ještě jednou to řekni...!!! Tak to tě vlastně pravděpodobně neuslyším, ale já si to ohlídám ;)

2 milča milča | Web | 30. června 2013 v 20:19 | Reagovat

No twl!!!
Tn Bůh mě fkt sere :P.
Jn doufam, že to dobře dopadne :)
Btw škoda že bude konec -_-´

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama