To by nešlo - 21. kapitola

23. června 2013 v 11:53 | Scriptie*13* |  To by nešlo
Heh... Ta Angelina schopnost je divná. Asi jsem se ("trošku") unáhlila. No... uvidíme, jak to bude probíhat. Ani já to totiž nevím... :) *tajemný úsměv*
Moc se omlouvám, že to sem dávám až dnes, ale moje mamka mi nařídila, že půjdeme k její kamarádce, a že se v devět vrátíme. Pchá! Vrátily jsme se v půl druhý ráno!!!

Matt zabrzdil před jejich domem a mě se zmocnila nervozita. Co si o mně pomyslí? Ukradla jsem jim bratra, a teď si to nakráčím do jejich domu, jako by se nich nestalo?
"Neboj," špitl mi Matt do ucha a lehce mě vzal za ruku. Povzbudivě mi ji stiskl, což jsem mu oplatila.
Pokusila jsem se ze sebe vyloudit nějaký úsměv, ale pochybuji, že se mi to podařilo.
Dveře se rozlétly, aniž bychom se jich dotkli, a v nich stál Michael. Zachmuřeně mě přejel od hlavy až k patě, a Mattovi věnoval podrážděný pohled.
"Eh, no, víš co? Mně to vlastně nevadí, klidně se na to vykašli," vyhrkla jsem a otočila se na patě, abych zmizela v autě.
Jenže jsem narazila do Mattovy hrudi. Když jsem zvedla obličej, pobaveně se usmíval.
Rezignovaně jsem si povzdychla, a otočila se zpět, čelem k tomu prokletému domu. A mně se vybavila vzpomínka, jak jsem tu byla poprvé, a jak jsem sehrála tu šílenou hysterickou scénku, a pak se chovala jako hrdinka, jen díky tomu, že mi andílci posílali silnou energii, abych se jim postavila.
Mimovolně se mi na tváři zjevil jemný úsměv.
"No vidíš," zašeptal mi můj kluk, a usmál se.
Vešli jsme do baráku a já se rozhlédla. Vůbec nic se nezměnilo. Stále příjemně světlé, což mi stále nešlo do hlavy, a prostorné.
Všimla jsem si pohybu, a tak se na to zaměřila. Byl to Taylor, vesele se zubil a mával mi. Překvapeně jsem zvedla obočí, a trošku zaraženě mu mávnutí oplatila.
Rachel jsem slyšela z, pravděpodobně, kuchyně, jak tam něco tiše probírá s Mikem. Na jednu stranu, jsem si přála vědět, o čem se baví, ale nechtěla jsem jim brát soukromí. Teda, ne, že bych něco slyšela.
"Ahoj, Opeřenče," zahlaholil vesele Tay. Ulevilo se mi, že už nepoužívá to "tycosukradlasrdcemýmubráchovi." To bylo horší.
"Nazdar," zašklebila jsem se na něj.
"Co vás sem přivádí?" zeptal se zvědavě a postavil se.
Než jsem stačila byť jen otevřít pusu, Matt už mu odpovídal:
"Angee nechtěně objevila svou schopnost, a tak nás napadlo, jestli bys ji nechtěl dělat pokusného králíka."
Taylor se na mě zkoumavě zadíval. Pak se však usmál tak, že se mu málem roztrhla. "Souhlasím."
"Bude to bolet," varovala jsem ho, ač jsem měla radost, že to přijmul.
"Nevadí," pokrčil rameny Tay.
"Díky," usmála jsem se na něj zářivě.
"Za málo," pokýval hlavou.
Chvíli bylo ticho, dokonce i Rocky s Mikem zmlkli.
"Takže... jdem na to?" ozvala jsem se jako první.
"Jasně," přikývl Taylor a zazubil se.
Protáhl se kolem nás ven, nejspíš na zahradu. Když se za nim vydal Matt, tak i já jsem je následovala.
Došli jsme k zadku domu. Tím myslím tu druhou stranu od stěny, na které jsou dveře.
"No, útoč!" pobídl mě Tay, a mírně se rozkročil.
Nervózně jsem střelila pohledem k Mattovi, jenže ten se jen usmál.
Pokoušela jsem si představit, jak ho biju, ale nic se nedělo. Na Taylorovi bylo vidět, jak ho to začíná nudit.
Zavřela jsem oči, a zkoušela to vidět před očima.
Zaslechla jsem tichý šepot, jakoby strohou výměnu názorů. Dovršilo to ostré "ne!"
Otevřela jsem víčka a zmateně pozorovala vzteklýho Matta a samolibýho Taye.
"Co se děje?" zeptala jsem se.
"Tay si myslí, že když tě naštve, půjde ti to líp. A věř mi, že nemá zrovna nejlepší nápad k naštvaní," odpověděl Matt.
Podezřívavě jsem se na Taye zahleděla. Čím mě chce asi vyhicovat?
"Evangelíno," začal, a já se lehce zachvěla, načež jsem se zamračila. Proč mi tak říká?
"Ptala ses ho už, kolik měl... dívek?"
Zalapala jsem po dechu a vykulila oči. Uslyšela jsem, jak se někdo ostře nadechl.
"Věř mi, že jich bylo hodně. Hodně moc. Měl skoro každý týden jinou. Žije skoro pět set let. Zkus si to představit. S kolika asi už musel spát," broukal tajemným a podmanivým hlasem Taylor. Byla jsem dezorientovaná, v hlavě mi vybuchl rej myšlenek. Bleskově jsem se pokoušela přepočítat, kolik jich muselo být.
Ale nešlo to. Bylo to prostě moc.
"A každou nechal být. Když ho omrzela, prostě se jednou, a už navždy, neukázal. Nenapadlo tě, že bys mohla být jednou z nich?" šeptal, zatímco se ke mně pomalu přibližoval. Zmatenost nahradil vztek. Zloba na Taylora, protože mi říkal takové hnusné věci. Neříkám, že to nebyla pravda, ale vadil mi způsob, kterým to říkal.
Začínala jsem pomalu, ale jistě vidět červeně.
"Nenapadlo tě," pokračoval, "že prostě jednoho dne zmizí? A ty budeš sama... a pak ti přijde svatební oznámení. Pozvánku na Mattovu svatbu, kterou nebude mít s tebou, ale s někým jiným. S nějakou jinou..."
Nějakou jinou, ta dvě slova mi vibrovala v hlavě a já probodávala Taylora rozhodně strašně vzteklým pohledem. Měla jsem chuť mu něco zlomit, nebo mu nějak ublížit.
Dívala jsem se do jeho očí, a čekala, až se mi konečně podaří dát mu neviditelnou pěstí. Do slabin. Tak moc jsem bublala zlobou.
Ten moment jsem poznala. Vyvalil oči a němě otevíral pusu. Jeho ruce vystartovaly k oněm místům, podlomila se mu kolena a chvíli na to ležel na zemi a potichu úpěl.
Zlost ze mě vyprchala. A já si uvědomila, co jsem udělala.
Zamžikala jsem, jakobych se právě probudila a přiběhla k Tayovi, Tvář měl narudlou, jak se snažil nesténat nahlas.
"Promiň, promiň, fakt mě to mrzí," mumlala jsem stále dokola, když jsem u něj klečela a neměla nejmenší tušení, co dělat. Mám ho pohladit po hlavě? Nebo ho obejmout?
"Angee," zašeptal mi u ucha Mattův hlas.
Ani jsem si neuvědomila, že mám v očích slzy, dokud jsem nezačala vidět rozmazaně. Nebyly to slzy smutku, ale spíš ponížením, vztekem (tentokrát na sebe), a tím, že jsem někomu ublížila.
"Neplač," zamumlal a ze zadu mě objal. "Nic se mu nestalo. Za chvíli ho to přejde. Ale byla's fakt děsivá. Měl jsem pocit, že ti naprosto nelidsky zmodraly oči. A pak se najednou Taylor skácel jako pytel hrušek," uchechtl se.
Na jednu stranu jsem nechápala, jak se může zrovna teď smát, na druhou stranu jsem byla ráda, že se mě snaží rozveselit.
"Co se stalo?" zaslechla jsem Michaelův hlas. Chtěla jsem se otočit, a říct mu to, ale Mattovy pevné paže mi to nedovolovaly. Byla jsem přišpendlená k zemi.
"Taylor byl a stále je lehkomyslný, a tak se nechal skolit Angelinou schopností," vysvětlil stručně můj zajatce.
Tay se najednou prudce nadechl, a začal vydávat takové divné zvuky, a ještě se u toho otřásal.
Natočile jsem hlavou ke straně, a očima se zmateně podívala na Matta. Co je to s ním?
"Kdyby-kdyby ste se viděli!" zakvílel Tay, a mně došlo, že se směje. Šokovaně jsem pootevřela ústa, a dívala se na něj jako na zjevení. I Matt se začal třást, pravděpodobně smíchy.
Zamračila jsem se. Mně to totiž vůbec k smíchu nepřipadalo.
"Idiote! Víš, jak jsi mě vylekal?" řekla jsem mu naštvaně, přesto jsem byla ráda, že to nebylo tak zlé.
"Neříkám, že jsem to nepředstíral. Fakt to bolelo," udělal strhaný obličej, "ale když to přestalo, zadíval jsem se na vás. Vypadala jsi, jako bys spáchala vraždu, a to mě rozesmálo"
Posadil se, a pak se na mě zaksichtil. Ukázal mi palec nahoru."To jsem fakt nečekal," řekl, a jedním pohybem se postavil. Matt se se mnou taky postavil, a pak mě pustil.
"Ale příště jí prosímtě naštvávej nějakými jinými věcmi. Bál jsem se, že spíš zaútočí na mě, než na tebe," ušklíbl se Matt. A mně došlo, že bychom si o tom měli promluvit. Nebo bych to měla nechat být?
"Co dalšího by ji asi naštvalo, než zveličené, a ošklivé pravdy jejího kluka?" usmál se Tay, a já mimovolně ztuhla. To byla pravda? Ale... Vlastně, proč mě to vůbec překvapuje. Je starej bůhví kolik staletí, tak si nějak musel zpříjemnit věčnost. Však to také nebyl nějaký hodňoučký anděl, který by čekal na svou pravou.
"Jenže... víš, třeba už ji to nenaštve," prohodil Matthew, který si, doufám, nevšiml mé chvilkové nepřítomnosti.
"Jo? A kde bereš tu jistotu?" obořil se na Matta Tay.
"Nechcete toho nechat?" ozvala Rocky. Otočila se na Taye. Zkontrolovala ho pohledem. "Už jsi v pohodě, viď?" zašklebila se.
"Tos fakt udělala ty?" otočil se ke mně Mike, a já byla na chvilku ochromená a ohromená tím, že na mě promluvil.
"No, ehm, ano," vydala jsem ze sebe.
"Hm," zamyslel se, a já se bála, nad čím asi může dumat.
"Víš, napadlo mě... no, jestli bys třeba nechtěla bydlet s námi?"
A já znovu otevřela pusu šokováním. Pak jsem ji zaklapla a zkoumavě se na něj zadívala. Proč by mi teď nabízel azyl? Proč zrovna teď, až když jsem objevila onu schopnost? Že by mě chtěl, abych se jich kdyžtak zastala a uštědřila útočníkům pořádnou ránu?
Ozvalo se ostré syknutí, které vydala Rachel. Tvářila se trochu namíchnutě.
A najednou začala syčet a prskat. Michael se narovnal, a odpověděl jí stejně. To je jako nějakej jazyk, nebo co?
Pohledem jsem střelila k Mattu, který se tvářil stejně zmateně jako já.
"Oni si povídají?"
Zaváhal, ale pak pomalu kývnul.
"Co je to za jazyk?"
"Vypadá to jako jeden z jazyků, kterým mluvili ti nejstarší a původní Temní andělé. Jen nechápu, kde se to naučili. Vím, že jsou mnohem starší než já, a že bydleli spolu, ale..." větu nechal nedokončenou.
Rozhovor mezi Mikem a Rocky skončil. Rachel se tvářila lehce lítostivě, jako by jí bylo něco líto a mrzelo ji to. Michael, se jako vždy, tvářil nijak.
"Tak co?" pobídl mě pak.
"Řekni ano!" zašeptal mi u ucha nadšeně Mattův hlas. Trošku jsem se zachmuřila, jelikož jsem nevěděla, proč chce, abych tu bydlela s nimi.
"Budu moci být spolu s tebou a rodinou dohromady," vysvětlil. Aha. Zase on. Sobec. Ale pak jsem si uvědomila, že kdybych chtěla, aby byl jenom se mnou v mém domě, byla bych taky sobecká. A to já nechtěla.
"Tak jo," kývla jsem nakonec.
Rachelin smutný výraz se změnil na skoro až tragický, a zmizela v domě. Michaelovi cukl koutek rtů, jako by se chtěl usmát, ale nevěděl, zda je to slušné. Nakonec mu zůstala maska pokerového hráče, a zmizel za Rachel v domě.
Otočila jsem se čelem k Mattovi.
"A teď co?" zašklebila jsem se.
Dal mi jemný polibek na ústa. "Provedu tě po domě. Tentokrát, bez křiku a strachu," usmál se, načež mě vzal za ruku a táhl zpět k domu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | Web | 23. června 2013 v 13:29 | Reagovat

Tak tohle bylo fakticky divné... :D Ale teď si nejsem jistá jestli je dobře nebo špatně, že se k nim Ang nastěhuje... Proč se Rachel tvářila tak "lítostivě" nebo "tragicky"?? To jí prostě vadilo že bude mít v domě holku co pohledem mlátí lidi nebo v tom je něco víc?? :O Óooo já chci další Scriptie!! :D :*

2 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | Web | 23. června 2013 v 14:04 | Reagovat

Kedy bude nová kapča SZZ? :D

3 milca milca | Web | 23. června 2013 v 17:54 | Reagovat

Zkracene: POKRACKO!!! :-P;-):-D:-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama