To by nešlo - 19. kapitola

29. května 2013 v 16:27 | Scriptie*13* |  To by nešlo
Úůůu! Blíží se druhé kulatiny! Na té si dám obzvlášť záležet. Ale teď už ke kapitolce... Je dlouhá, má přesně 1 293 slov a já doufám, že se bude líbit. :)


Na obědě jsem konečně potkala Matta. Všimla jsem si i jeho rodiny. Povídali si spolu, jen ten můj se díval nezúčastněně kolem. Pak si mě všimnul a usmál se na celé kolo. Oplatila jsem mu to.
"Tady je asi někdo nadšený z tvé přítomnosti," drkla do mě April a tiše se zasmála. Po prvním rozhovoru o jejím snu už nebylo ani památky. Šly jsme spolu i na ostatní hodiny, které jsem občas měla i s Oliverem, Taylorem, Rocky nebo Mikem.
"Hm. Jo, no. Kdo by to asi mohl být?" nadhodila jsem a pak se ušklíbla. April jen zakroutila hlavou a vydala se k osamocenému stolu, u kterého seděl stejně osamocený Oliver.
Vydala jsem se k Mattovi s tím, že bych mohla poobědvat s nimi.
Jenže oni byli pravděpodobně jiného názoru. Michael mě pohrdavě sjel pohledem a vstal, že si půjde sednout někam jinam. Rachel se na mě trochu křečovitě usmála, a spěchala za svým bratrem. No a Taylor je Taylor. Ani se nehnul a očima doprovázel ty dva. Pak je přenesl na mě a usmál se.
"Jé, ahoj tycosukradla-"
"Jo, ticho. My víme, co se snažíš říct," přerušil ho honem Matthew dřív, než řekl celou tu otřesnou přezdívku. Nebo že by to bylo prosté konstatování?
Tay se zašklebil. "Ok. Čau, ty Pozemský opeřenče."
"Ještě lepší," usmála jsem se hořce a sedla si vedle nich.
"Kde máš ten blivajs?" zajímal se hned Tay.
"Pokud blivajsem myslíš školní oběd, tak tě musím zklamat, ale žádný nemám," pokrčila jsem rameny.
"Skvěle. Tak si pošušňej na té mé. Snad ti bude chutnat," načež mi přes stůl šoupnul tác, na kterém ležela cola s pudinkem a salátem. Přejela jsem to ostrým zrakem a pak si k tomu ještě přivoněla.
"Neotrávil jsem to," zasmál se Taylor.
"Jen aby," řekla jsem.
"Neboj. Hned po tom, co bych se to dozvěděl, vrazil bych mu nos mezi oči a pohřbil zaživa, nebo bych ho ještě před tím pořádně vykuchal, ať mu snížím bolesti. Co říkáš?" zeptal se Matt jako by se ptal, zda-li si nedám čaj. Čili, strašně klidně.
"Ah… Dobře," vykoktala jsem.
"Ó, díky, malý bratře, že jsi ke mně tak laskavý. Neděs však svoji dívku, cožpak nevidíš, že jsi ji vystrašil?" optal se Taylor Matta strašně zastarale. Teď mě však napadlo: kolik jim je let? Tay snad žil v šestnáctém století, či co.
Lžičkou jsem šťouchla do pudinku, a pozorovala, jak se třese a pak to přestává. Pak jsem lžičku do onoho pudinku zabořila a nabrala si, načež jsem s tím směrovala do pusy.
"Netřeba se báti, velký bratře. Své dívce bych nekřivil ni vlásek, pro tvoje vědění. Dovoluji si ovšem doufat, že ty se velmi velkého věku neožiješ," odvětil Matthew tím otřesným, zastaralým jazykem.
"Jaká čest, dovoluji si doufat v to samé, co ty. Nyní bych se však raději věnoval přítomné Angele, by se necítila odstrčeně," namítl Tay.
"Ovšem, pravdu díš můj bratře," pokýval hlavou Matt a otočil se na mě.
"Dřív, než na mě začneš mluvit tou hatmatilkou, nezapomeň, že já se narodila v jednadvacátém století," řekla jsem rychle, než se stačil nadechnout ke svému proslovu.
"Netřeba se obávati, sličná slečno," zasmál se Tay.
"Jako mluvit do zdi," povzdychla jsem si a naplno se dala do pudinku.
"Pakoni," zavrtěl nad Taylorem hlavou Matt, načež se na něj zazubil.
"No dovol. I já mám větší inteligenci, než ten tvůj pakůň," vyprskl.
"Opravdu? To jsem si nevšiml," pronesl sarkasticky druhý. Byli s tím už otravní, ale nechala jsem je, ať se vyhádají jak chtěj.
"Ne? Bych neřekl," odfrkl si posměšně Tay. "Se svým ptačím mozečkem si neměl šanci si toho všimnout," pokračoval.
"Jo? Takže já mám ptačí mozeček? A co máš ty, hm? Mozek Frankesteina?" ušklíbl se Matt.
"Chtěl jsi říci, Einsteina, ne?"
"Ne, věř mi, že ne. Na toho nikdy mít nebudeš."
"Myslíš?"
"Ne. Já si to nemyslím. Já to vím."
"Ahá, pan Chytrej. No, alespoň mi nikdy nepraskne hlava, nad vším tvým 'věděním'"
"Jako by snad mohla."
"No a ne snad?"
"Ne."
"Zkoušel jsi to?"
"Ne."
"A umíš říct i něco jiného než jen ne?"
"Jo."
"Jaký pokrok!"
"Nech si ty kecy pro sebe."
"Víš, v tom je ten problém. Nechávám si je pro tebe."
"Nenávidím tě."
"Taky tě miluju!"
"Už jste skončili?" vložila jsem se do jejich debaty. Hádali se jako malí. Stačilo jim ubrat pár staletí a do ruky jim dát autíčko. Dokonalé.
"Ne," odvětil prostě Tay.
"Ano," přikývl naopak Matt ve stejnou chvíli. Vyměnili si nakrknutý pohled. Hned na to mě Matt vzal za ruku, vstal, a mě táhl za sebou. Stihla jsem ještě chňapnout po lahvi od coly, než mě vytahal z jídelny. Mířil se mnou na naší společnou hodinu.
"V pohodě?" zeptala jsem se starostlivě, když jsem s ním srovnala krok.
"Hm," zabručel.
"To znamená ano, nebo ne?"
"Hm," zabručel znovu.
Nechala jsem ho být. Pokud se semnou nechce bavit, budiž. Nebudu ho k ničemu nutit. Na druhou stranu, chápala jsem ho. Nechtěla bych mít takovýho bratra, jako má on, a přesto chtěla. Aspoň bych se měla s kým hádat.
"Promiň mi to. Je šíleně otravný," promluvil po chvíli.
"To nevadí. Už jsem si zvykla," usmála jsem se, ve snaze mu zvednout náladu.
"Na to si nezvykneš nikdy," ušklíbl se. Cože? On není totálně zničený? Hm… Tak asi ne, no. Navíc, nebyla to taková hrozná hádka. Byla to vůbec hádka? Neřekla bych.
Vstoupili jsme do třídy, a já si všimla stejného učitele, který učil mě a April dneska ráno.
"Kdo je to?" kývl k němu hlavou Matt.
Pokrčila jsem rameny. "Neposlouchám školní drby."
"Nezdá se mi," zamumlal si pod nos, a aniž by z něho spouštěl oči, pomalu se posadil do lavice.
Učitel k nám zvedl své zeleno-modré oči, a na tváři se mu objevil letmý úsměv. Za chvilku onen úsměv zamrzl a překvapeně vypoulil oči. Hned na to se sklonil ke své práci.
"Co ti na něm vadí?" špitla jsem k Mattovi.
"Nevím. Ale… asi jsem paranoidní," zavrtěl ale nakonec Matt.

Pohled nikoho
Zapsal se na místo učitele, i když pochyboval, že ho vezmou. Vždyť se blížil konec školy.
Navíc, pokud chtěl zjistit, kdo je těmi Pozemskými anděly, musel se nějak dostat do školy. Na studenta byl moc starý, a tak byl učitel dokonalý job.
Když nastoupil hned na první hodinu, všiml si jich. Jedna měla takové zrzaté vlasy, druhá špinavě blonďaté. Ony samozřejmě nic netušily, nemohly.
Na svůj dar přišel asi dva roky po tom, co se z něj stalo tohle. Ten dar byl, zamaskování své podstaty. Nejdříve byl dost naštvaný, teď se mu to ale hodilo.
Naprosto nepozorovaně ty dívky sledoval. Nevšímaly si ho, a dál si tiše špitaly mezi sebou. Po chvilce utichly a plně se věnovaly jeho přednášce.
Nakonec znovu uviděl tu blondýnku s nějakým klukem. Měl radost, že tu dívku znovu vidí. Nemohl si pomoci, ale když si přečetl její křestní jméno, málem se složil smíchy. Takové příhodné jméno, pro někoho jako ona.
Jenže pak se pořádně zaměřil na toho kluka. Radost ho ihned přešla on dělal, že si najednou potřebuje zapsat něco strašně důležitého.
Poslouchal jejich krátkou konverzaci. Musel se pro sebe usmát, když se znovu dověděl, jako geniálně funguje dar.
Vrtalo mu ale hlavou, proč to Satanovo dítě žije v pospolu s tou dívkou. Všiml si ještě, jaký důvěrný vztah k sobě mají. Docela ho to vyděsilo.
Přimělo ho to znovu zavzpomínat na ten příběh, který mu kdysi vyprávěla matka - taky byla Pozemský anděl.
Byl to příběh o nešťastné lásce mezi naprosto odlišnými lidmi. Přišli jim na to, a chtěli je usmrtit oba dva - vždyť to bylo nepřístojné! Oni ale požádali o měsíc, ve kterém se pokusí jeden druhého opustit. Rada nakonec svolila. Jenže to netušila, že to byl pouze čas pro ty dva zamilovance, aby si našli nějakou jinou cestou.
A nakonec opravdu našli.

Aron se oklepal a jakmile zazvonilo, začal se svoji výukou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 milca milca | Web | 29. května 2013 v 16:40 | Reagovat

Hajzlik jeden!!
Ja hned vedela ze na nem neco nehraje.
Jink supr kapi a tesim se na dlsi :-D

2 Livv Livv | Web | 1. června 2013 v 19:48 | Reagovat

Hůůůů :D Dobře se to začíná zamotávat. Já ale pořád nemůžu z toho oslovení :D Tycosukradla... atd. atd. :D :D

3 Ewiline Ewiline | Web | 2. června 2013 v 19:08 | Reagovat

Aron...? Jujda zase se to zamotává :-P  :-D  :-D A jak řekla Livv - ty oslovení sou boží!! :D :D
Ne počkat... Všechno na tom je boží - moc hezká kapi... Docela mě to i pobavilo ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama