To by nešlo - 17. kapitola

17. května 2013 v 22:17 | Scriptie*13* |  To by nešlo
Fajn, speciálně pro Ewilku. :DD Abys nedostala infarkt. A ano, máš pravdu. Brzy, docela brzy se něco stane. Co, to neřeknu. To bude překvapení. Můžete však počítat s dobrými... deseti, možná více, možná méně kapitolami. Pokusím se to však prodloužit. Jo, a ještě se omlouvám, pokud v předešlém dílu byly špatně mezery - mezerník jaksi blbne. Ale teď to bude v poho. ;)
A myslím, že je to celkem dlouhé. Pracovala jsem na tom po celou dobu, co jsem sledovala Flynna a i část Dannyho parťáků (viděla jsem sice jen dvojku, ale okamžitě se mi to zalíbilo. :))

Po hodině jsme šli ruku v ruce s Mattem domů. Říkala jsem mu sice, ať se klidně nají, že počkám nebo pojedu sám, ale on to rázně zamítl. Jindy bych se hádala, proti němu jsem ale neměla šanci. Podíval se na mě tak přísně, že jsem pusu raději zaklapla. Kruci, začíná na mě mít nějaký divný vliv.
"Kde máš rodinu?" zeptala jsem se zvědavě, když jsem se rozhlížela po parkovišti.
"Asi jeli domů," pokrčil rameny a vzal mě kolem pasu. S úsměvem jsem mu též svoji ruku obmotala kolem pasu. Mířili jsme k mému autu, jelikož jinak by musel Matt pěšky. Nebo křídly, ušklíbla jsem se v duchu.
Otevřela jsem mu dveře spolujezdce, ale on se na mě tak zděšeně podíval.
"Co je?"
"To nemyslíš vážně?! Fakt si myslíš, že si sednu vedle tebe, zatímco budeš řídit?"
"Jo?" protáhla jsem to do otázky.
"Ne. Řídím. Dej mi klíčky," natáhl ke mně ruku.
"No tak to tedy ne," zamračila jsem se na něj. "Moje auto, takže řídím já," řeka jsem rázně a klíče od auta sevřela ještě pevněji.
"No tak to tedy jo. Dej mi to, prosímtě," udělal na mě psí oči.
Vyplázla jsem na něj jazyk. "Tůdle."
Obešla jsem ho a sedla si na místo řidiče. Matthew se však k ničemu neměl. Stál tam jak tvrdé Y a zíral na mě.
"No co je?! Chceš jít snad pěšky?" osopila jsem se na něj zamračeně.
Zachmuřeně zavrtěl hlavou a stejně naštvaně si kecl na sedadlo vedle mě.
"Jeď," zamumlal a zapl si pás.
"Bože, ty toho naděláš," zavrtěla jsem hlavou a nastartovala. Vyjela jsem.
"K nám, nebo k vám?"
"Jeďme k tobě," odpověděl.
Přikývla jsem a prudce zabočila.
Před naším barákem jsem zastavila a vystoupila. Vytáhla jsem klíče od domu a odemkla. Ohlédla jsem se po Mattovi. Šoural se za mnou.
Protočila jsem oči. "Chlapi," zamumlala jsem potichu.
"Cos' to řekla?" ozval se hned můj kluk a doběhl mě. No vida, konečně zareagoval.
"Ale nic," zachechtala jsem se. Vešla jsem do domu a počkala, až vejde i on.
"Ukázala bys mi prosím, jak měníš image?" zeptal se nečekaně až jsem sebou cukla.
"Cože?!"
"Jestli bys mi ukázala, jak se mění vizáž," slabikoval slova, jako bych byla mentálně retardovaná.
"Nejsem blbá," odsekla jsem, "ale jen jsem byla překvapena."
"Prosím!"
"Ještě nikdy jsem to nedělala," namítla jsem trošku rozechvěle. Jak to mám, sakra, udělat? V životě jsem to nedělala, jak si myslí, že to mám udělat?!
"Tak to zkusíš. Zavolej si tu svou kamarádku, určitě ti pomůže," přemlouval mě.
Probodla jsem ho zlostným pohledem, pak si ale rezignovaně povzdechla.
"No jo no," zamumlala jsem.
"Fakt? Super," zajásal a objal mě. Vtiskl mi letmou pusu na pravou tvář, levou, a nakonec i na rty. Tam se zdržel nejdéle. Spokojeně jsem zavrěnla. Takovéhle odměny si nechám líbit.
Jasně jsem cítila, jak se mu pusa zkřivila v úsměvu a odtáhl se. Omámeně jsem zamrkala, ale pak se vzpamatovala a zaostřila na jeho tvář.
Usmíval se, div se mu ta jeho pusa neroztrhla.
"Tak do toho," pobídl mě.
"Hm," zabručela jsem. "Jak si mě představuješ?"
"Zkus mít třeba... modrý vlasy, a šedivý oči," navrhl. Vykulila jsem překvapením oči.
"Nic složitějšího tě nenapadlo?" řekla jsem sarkasticky. Jen se schovívavě usmál a vydal se do obývaku. Pche, už mu ani nemusím říkat, aby se choval jako doma - on se tak totiž už choval.
Dost nahlas jsem si povzdychla, aby mě slyšel, vydala se za ním. Došla jsem do obývačky a posadila se vedle něj. Věnovala jsem mu ještě jeden nevraživý pohled, zavřela oči a pak se dala do přemýšlení. Takže, jak bych mohla měnit podobu? Co kdybych se soustředila třeba na své vlasy? Jo, začnu tímhle.
V plné síle jsem se pokoušela pocítit kořínky svých vlasů. Představila jsem si, že jsem vypila třeba borůvkový džus. Ta barva mnou prostupuje hlavou - na chvíli jsem se málem pozvracela, jak to bylo živé - a že se dostává až k vlasům. Džus se vpíjel do každého jednotlivého vlasu na mé hlavě. Prostupuje až do samého konce, a zůstává tam. Cítila jsem to skoro doslova.
Řekla bych, že to je dobrý. Teď oči. Co je šedivé? Co kdybych si oči třeba odbarvila? Jako se to dělá s vlasy. A pak bych vzala ze svého těla vitamín jménem železo, a představila si to jako opravdové železo. To by šlo!
Dala jsem se do toho. Promítla jsem si v hlavě, že se z mých očí ztrácí veškerá barva. Úplně doslova. Barva se z očí vpíjela do hlavy, kde se přeměnila na něco dobrého, co by mi mohlo pomoci. Pak jsem si představila, že ono železo nabírá ocelové barvy, a vměstňuje se hlavou do mých očních bulev. Místo modrohnědých duhovek, abych měla ocelově šedé.
Když jsem cítila, že je to všechno, otevřela jsem oči a podívala se na Matta. Překvapenám vydechnul a pootevřel ústa. Pak se šíleně rozesmál. Čemu se směje? A to se mi to vážně povedlo?
"Je to super, to pozorovat. Jak se ti vlasy pomalu přebarvovaly, no prostě úžasný," povídal rozjařeně.
"Tak to je dobrý. Podívám se do zrcadla," oznámila jsem a vydala se do chodby. Tam jsem zalapala po dechu.
Ano, podařilo se mi to. A nejen to. Jak jsem si představila, že se barva mých duhovek vpíjí do těla, tak se mi zbravila pokožka. Nebyla jsem světlá, nýbrž modrá, jako Avatar. Sem tam i do hněda. A měla jsem borůvkově modré vlasy, a ocelově šedé oči. Byla jsem... jiná? Nebo divná?
"Jseš nádherná," zašeptal s úsměvěm Matthew, a objal mě zezadu kolem boků.
"Říká ten, který nevypadá jako hybrid," dopověděla jsem sarkasticky.
Najednou mě něco napadlo. Co kdybych vyzkoušela...?
Zlověstně jsem se usmála. Pak jsem se ale podívala na sebe. A nesouhlasně se zamračila. Modrá barva vlasů nesedí k modré kůži. Rychle jse si představila, jak se mi vlasy barví na černo, a oči na žluto. Kupodivu, se mi to skutečně podařilo. Teď, jsem teprve vypadala jako skutečný Avatar. A ještě hvězdičky na obličeji. To už ale bohužel nešlo.
Tak jo. A teď...

Matthew

Pyšně jsem se díval na moji dívku, jak se se zájmem prohlíží. Moje malá Avatarka. Šťastně jsem se usmál. Je jen moje, nikomu ji nedám.
Ang se najednou začala tvářit nějak nepřítomně a já se začal obávat co se to děje.
Z ničehonic jsem si v zrcadle všiml, jak se mi od kořínků začínají zbarvovat vlasy do červena, a oči do... cože? Modra? Chvíli jsem byl mimo, probudilo mě až hlasitý dívčí smích. Podíval jsem se na Angel a viděl, jak se svíjí smíchy. Cs. Taky bych jim tu mohl vytřít podlahu, když se na ni podívám. Jenže ona je spíš roztomilá.
Na oko uraženě jsem si založil ruce na hrudi a otočil se k ní zády. Odkráčel jsem, že půjdu ven, pak jsem si však uvědomil, co že to mám vlastně na hlavě.
"Ale no tak," protáhl jsem.
"Copak, nezdá se ti něco?" zasmála se.
"Ne, vše je ok. Až na mé vlasy a oči, že," řekl jsem ironicky.
"Ale no tak," zopakovala moji frázi se stejnou intonací.
"Ty třeštiprdlo," zasmál jsem se láskyplně a vrátil se k ní. Vzal jsem ji jemně za bradu a lehce políbil na rty. Angel mi zapletla ruce do vlasů a polibek prohloubila.
Cítil jsem se úžasně. Takový pocit jsem ještě nikdy neměl. Teď jsem teprve věděl, o co jsem celá ta léta přicházel.
Odtáhl jsem se a zadíval se jí do zrovna kočičích, žlutých očí.
"Asi tě miluju," zamumlal jsem. Jí se rozzářily oči a šťastně se usmála.
"Já asi taky."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | Web | 18. května 2013 v 17:54 | Reagovat

Wow!! Díky moc Scipt!! :D :D je to úžasná kapi, hlavně to měnění podoby se mi nejvíc líbí!! (když nepočítám to vyznání lásky?:)
Jééžííííš!! Stane?? Co se stane?? :/ aby si na ně ta šestnácka nedošlápla!! Bože!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Ale amok a infarkt se odkládají na příští týden;)

2 Clarush* Clarush* | Web | 19. května 2013 v 11:39 | Reagovat

Krásná kapitolka. :) Taky by se mi líbilo umět takhle měnit podobu :D

3 milča milča | Web | 19. května 2013 v 17:09 | Reagovat

Tk to by asi chtel kazdy Clarush :-)
Jinak kapca:
1) jedna z nejlepsich
2) zajimalo by me co se stane ;-)
3) kdy bude dalsi?? :-):-):-D

4 sasenka333 sasenka333 | Web | 23. května 2013 v 13:05 | Reagovat

aj ja by som chcela vedieť kedy bude ďalšia aj 16 aj 17 úúúplne úžasné kapitoly... dúfam že sa o nich 16-tka nedozvie sú spolu zlatý zlatučký :)

5 Livv Livv | Web | 25. května 2013 v 17:38 | Reagovat

Barvičkýýý :D Miluju barvičky! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama