Svět za zrcadly - 1. kapitola

21. května 2013 v 15:50 | Scriptie*13* |  Svět za zrcadly
Tákže. Máme tu první kapitolku. :) Snažila jsem se, aby byla dobře propracovaná a tak. No, snad se vám bude líbit.
VAROVANÍ: povídku nedoproručuji pro lidi, kteří jsou hodně důveřivý. Může se stát, že se budete bát zrcadel (stejně jako v mém případě. XD)

1. kapitola
Kim vstávala brzo, aby měla čas, se připravit. Musela si vymyslet stylový účes, make-up a oblečení. Rodiče neměla doma, jak si brzy zvykla. Vždy jí však doplňovaly peníze na kreditku, kterou u sebe neustále nosila.
Dala si rychlou sprchu, vyčistila si zuby a pak si vypláchla pusu.
Své blonďaté vlasy si rozčesala drahým kartáčem, a chvilku přemýšlela, co s nimi. Zkusmo si je vytahovala do ohonu, či do dvou. Nakonec se však rozhodla pro obyčejný culík nahoře. Aspoň nebude učitelka nadávat, že nemá stažené vlasy.
Popadla svoji kosmetickou taštičku a vytáhla z ní oční stíny. Jedny z nejlepších, jak jinak. Namalovala si víčka stíny, prodloužila už tak husté řasy a leskem lehce přejela rty.
Vše opět uklidila do své tašky a zapnula zipem. Pak se na sebe podívala do zrcadla. Uznala, že vypadá dobře. Dlouhé, plavé vlasy měla stažené vlasy ve vyšším ohonu. Měla levandulové stíny, které se od oka zesvětlovaly, a husté řasy. I když to tak nevypadalo, řasenky použila málo. Měla je husté a dlouhé už od přírody.
Nakonec se vrátila zpět, do svého velkého, fialového pokoje, a postavila se před dveře do šatny. Otevřela je, a celý svůj šatník se jí zjevil před očima. Spousty šuplíčků, skříněk a ramínek s oblečením, ve kterém by se snad nikdo nevyznal. Kromě Kim. Tuto šatnu měla už dobrých deset let, a za tu dobu se vůbec nic nezměnilo. Tedy, když nepočítáme oblečení.
Kim dobrou chvilku přemýšlela, co by si na sebe vzala, přičemž očima přejížděla po policích. V duchu si dělala módní přehlídku. Nakonec se však rozhodla pro černé bokové džíny, bílé triko s americkou vlajkou, červeno-bílou mikinu, a bílé conversky. I když byla typickým vzorem pro většinu holek na škole, conversky byly její oblíbené boty. Měla snad od každého druhu, zrpavidla však kotníkové.
Dala si lehkou snídani, a pak rychle vyrazila ven. Nejdřív přes sebe přehodila černou šusťákovou bundu.
Na ulici bylo příjemné ticho, syrový vzduch ji štípal v plicích a jemný mráz zase na tváři. Mohla jet sice autem, ale měla to za rohem, a tak se raději vydala pěšky.
Nezúčastněně si prohlížela okolí. Ve většině domech bylo už rozsvíceno, jelikož spousta lidí spěchala do práce a děti do školy.
Zastavila se na konci ulice a začala se rozhlížet. Ona a její kamarádka Kassandra tu měly sraz. Každé ráno na sebe čekaly.
"Baf!" ozvalo se za Kim, která vylekaně odskočila.
"Kass!" řekla Kim výhružně, když si všimla, kdo na ni vyskočil.
"Ale no tak, Kimberly. Neříkej, že ses vyděsila," zasmála se Kass a její černé vlasy se rozevlály v poryvu silného větru.
"Jo, vyděsila," odsekla plavovláska a vydala se ke škole.
"Kim? Kim! Počkej! No tak, nedělej uraženou," volala za ní její černovlaská kamarádka. Kim se ohlédla, zašklebila se, ale nakonec se zastavila.
"Díky," řekla ironicky Kassandra, když ji doběhla.
"Nemáš zač," usmála se sladce Kim a vykročila do školy.
"Co nového?" zeptala se Kim Kass.
"Nic," zabručela Kim v odpověď. "Rodiče jsou pryč, takže jsem tam sama," pokrčila rameny.
"Aha," pokývala hlavou Kassandra.
Obě dívky vkročily do školy, a na svou první hodinu. Nikdo se spolužáků si samozřejmě neodpustil kradmý pohled k jednomu z nejpopulárnějších lidí na škole. Kim, Kass, samozřejmě roztleskávačky a školní hráči fotbalu byli na škole hodně oblíbení.
Celý den byla Kim středem pozornosti. Náležitě si to se svou kamarádkou užívala, odpovídala na jejich všetečné dotazy a rozdávala úsměvy na všechny strany.

Po škole se Kim a Kassandra vydaly do města. Slíbily si, že se zajedou podívat, co nového je v obchodech. Kim se hlavně chtěla podívat, jestli nemají nové conversky. Kass se její posedlostí vždy strašně smála.
"Nemají. Škoda," pronesla trochu posmutněle Kim, když vyšla z obchodu s botami s plnýma rukama tašek.
"Fakt si myslíš, že je vyrábějí rychlosti blesku?" ušklíbla se Kass, když ji následovala.
Obě došly ke Kassandřinýmu autu, kam si složily náklad.
"Kam teď?" zeptala se plavovláska své kamarádky.
"Mohly bychom zajít do restaurace. Nebo se jen tak projít," pokrčila rameny tázaná.
Kim se zamyslela, a pak jí hlavou probleskl nápad, který se s odleskem odrazil v jejích očích. Ďáblesky se usmála.
Kass se na Kim zvědavě podívala. Věděla totiž, že když se zatváří tímto způsobem, většinou to nevěstí nic dobrého. Posledně se opily do němoty, a nebýt hodného barmana, nejspíš by se probraly v nějaké temné uličce.
"Co... co tě napadlo?" zeptala se opatrně.
"No, mohly bychom zajít na nějakou diskotéku," řekla Kim nevinně. Zato černovláska se zamračila. Nechtěla skončit jako minule. Ne, že by si neuměla užívat. Uměla. Ale nechtěla skončit pod obrazem, jako minulý týden.
"Jseš si jistá, že je to dobrý nápad?" ptala se dál Kassandra.
Teď pro změnu nakrčila obočí Kim. Co by na tom bylo špatného? Tak si zajdou na nějakou diskošku, zatrsají si, něco málo vypijou, a možná... možná si i najde nějakého hezounka... Kim se pro sebe ušklíbla.
"Proč ne," zamrkala s úsměvem Kimberly.
"Fajn," zamumlala si pod nos Kass a protočila oči. "Jenže bychom nejdřív měly dovést to oblečení domů," dodala, když si všimla, jak se její kamarádka začíná usmívat.
"Ok," přikývla a skočila do auta na místo spolujezdce. S popohánějícím pohledem se zadívala na Kass.
"Už jdu, už jdu," pronesla otráveně, když si sedala za volant.
"Jedem!" zvolala Kim a připoutala se. Řidička pohyb zopakovala a vyjela směr svůj a Kimiin dům.
Kim se zadívala z okna. Věděla, že je čeká asi čtvrthodinová cesta, pokud budou dodržovat předpisy. Což bylo v případě Kass naprosto zřejmé. Nemohla pochopit, jak je schopná to s ní vydržet. Vždyť byly jako oheň a led. Kim - nespoutaný živel, který nejde uhasit, a pořád má pro něco nadšení. Skoro by se dalo říci, že je rebelka. Naopak Kass, taková klidná, poslušná, rozumná a chytrá. Jedna z mazánků učitelů. A přesto nebyla nesnesitelný šprt.
Ale byla ráda, že ji má. Ona tu byla vždy pro to, aby ji usměrňovala a klidnila vždy, kdy se příliš rozjela. Kvůli tomu na ni však byla často protivná, i když v duchu a nevědomky jí děkovala
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 milča milča | Web | 21. května 2013 v 19:37 | Reagovat

Wow to je uzzasna kapca :-)
Kdy ze bude dalsi?
Btw vymitac se po m nepise s tvrdym y :-)
Ps. Sbohem me krasne zrcadlo ;-)
       uz se nikdy neuvidime :'(

2 Clarush* Clarush* | Web | 21. května 2013 v 21:25 | Reagovat

Krásná kapitolka. Ptám se jako milča - kdy bude další ? Jsem napnutá :D A páni.. koukám, že tu máš ikonky na pár povídek z našeho blogu :D Tos mi udělala radost :3 A Nogardovi taky :3 :D

3 Ewiline Ewiline | Web | 22. května 2013 v 19:48 | Reagovat

Je to sůůůůůůůůper!! :D Moc se mi to líbí, doufám že sem dáš brzo druhou kapi!! Fakt se ti to povedlo... xD jako vždycky ne?? Ani nevíš jak jsem zvědavá na další... Když jsem si tohle dočetla začalo mi to šrotovat, o čem asi tak může být hlavní děj... :D
P.S. Já jsem strašně blbá xD (překvapivě) ani jsem ti nepoděkovala žes pochválila ten vzhled :D Díky moc!! A zároveň se omlouvám... :-)

4 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | 22. května 2013 v 21:08 | Reagovat

Bože :O Vyzerá to zaujímavo :D

Inak, rada by som spriatelila :-) Napíš mi potom na blog či súhlasíš :)

5 Lucy Lucy | Web | 9. září 2013 v 16:00 | Reagovat

Vypadá to opravdu dobře! Je to skvěle napsané, i když stejně jako Ewiline musím přemýšlet nad hlavním dějem...:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama