Can you forgive me? - 16. kapitola

25. května 2013 v 13:23 | Scriptie*13* |  Can you forgive me?
Chm. Jak jsem slíbila, dnes je tu CYFM?, a snad se bude líbit. I když... vím, že vy radši TBN. XD Ale. Zítra (po veeeelmi dlouhé době) přibude i ATB. A pokud budu mít hodně dobrou vůli, pak bych SZZ vynechala a šoupla vám sem TBN.
A varuji vás. Už zbývá jen pár kapitol. Pak možná přijde druhá série - pokud budete chtít. :)
Omlouvám se za tolik neslušných slov. Bella měla holt neslušnou náladu. :DD

Zkoumavě jsem mu pátrala v obličeji. Hledala jsem něco, co by mi posloužilo jako záchranný kruh a já se konečně rozhodla.
Jenže on si udržoval masku pokerového hráče, což mi to dost stěžovalo.
Povzdechla jsem si a protřela si rukou čelo. Tak dělej, Bells! Rozhodni se už nějak! pobízela jsem se. Bohužel, mě přitahovaly obě situace - být zlá, říct mu, že potřebuju čas. Anebo prostě přiznat, že ho mám strašně moc ráda.
Nevěděla jsem, jak se rozhodnout.
"Bello! Přestaň ho už trápit a skoč mu kolem krku!" ozvalo se mi v hlavé Calebovým hlasem. Polekaně jsem sebou škubla a rychle zkontrolovala štít, jestli drží na svém místě. Pak jsem se zamračeně podívala za Edowo rameno, na místo, kde o několik metrů dál, seděl na větvi velký orel, který mě se nakloněnou hlavou pozoroval.
"Už jsem ti někdy říkala, jak moc tě nenávidím? A co tu vůbec děláš? Neříkej mi, že je tu ještě někdo další!" naštvala jsem se na Cala. Já se tady snažím raionálně uvažovat, a pak si přiletí on, a začne mi kecat nějaké blbosti.
Samozřejmě, že jsem se rozhodla pro možnost, že se mu přiznám, že ho miluji. Jen jsem to chtěla dramaticky protahovat.
Orel se zatvářil trochu vyděšeně.
Ne, prosím, neříkej mi, že je tu ještě někdo...
"Ehm... Bello... Promiň..."
Vrhla jsem po orlovi tak naštvaný pohled, že si toho Edward jistě musel všimnout. Nevím, jestli si myslel, že se tak dívám na něj. Asi jo. Ale já to teď nemohla vnímat. Byla jsem strašně zabraná myšlenkou, jak by chutnal orel s bramborami.
Edward se zatvářil ještě smutněji a zadíval se mi do očí, které se nedívaly na něj, ale za něj. Nejspíš si to uvědomil, jelikož mu smutná maska opadla a nahradila ho zmatená. Periferně jsem viděla, jak se ohlédl přes rameno, aby zjistil, komu věnuji svůj vražedný pohled.
Nikoho podezdřelého si nevšiml, a tak se podíval znovu na mě.
"Bello? Co se děje?"
Trhla jsem sebou a pohled přeměrovala na Edwarda. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.
"Nic. Jen... toho si nevšímej," zavrtěla jsem hlavou. Věnovala jsem orlovi ještě jeden nasr-. Ehm. Naštvaný pohled. Za ním jsem si všimla, jak přistál i černo-bílý sokol.
Zoufale jsem zaúpěla. Zrovna jeho jsem fakt vidět netoužila.
"Nenávidím vás. Počítejte s tím. A vzkaž to i těm, kteří jsou tu ještě s tebou," pověděla jsem Richardovi i Calovi najednou.
"Pojď. Stromy tu mají uši. A nejen stromy," zamumlala jsem a chytila Edwarda za ruku, načež jsem ho začala táhnout na druhou stranu u nich.
"Neznáš nějaký opuštěný-" zadrhla jsem se, jelikož jsem dostala perfektní nápad. Edward se na mě zmateně podíval, protože jsem nedopověděla větu, kterou jsem mu poslala do mysli.
"Naše louka. Běž co nejrychleji," pobídla jsem ho. Rozeběhla jsem se svou nadlidskou rychlostí, která se ale nedala srovnánvat s upíří. Brzy mě předběhl a vysadil na záda. Pak nasadil maximální tempo.
Byl to neuvěřitelný zážitek. Něco úplně jiného, než ve zvířecí podobě.
Doběhl na naší louku, a pak mě pustil. Posadila jsem se doprostřed a on mě následoval. Sedl si vedle mě.
"Asi mi neřekneš, proč jsme najednou museli zmizet," začal mluvit, zatímco jsem se ostražitě rozhlížela, jestli ti dva neměli tu drzost nás ještě pronásledovat. Když jsem si nevšimla ničeho zvláštního, s povzdechem jsem se podívala na Edu.
"Dejme tomu, že nás pozorovali dva největší idioti pod Sluncem," zamumlala jsem bezvýrazně.
"Aha. A ten nahněvaný pohled... nepatřil doufám mě, že ne?"
"Ne."
"To jsem rád," pousmál se. "Jak ses tedy rozhodla?"
"Na něj, Bello!" zazpíval mi v hlavě Nathanův hlas. Podrážděně jsem semkla rty a znovu se rozhlédla.
"Omluv mě prosím, Edwarde. Musím jít... někomu rozbít zobák. A možná i tlamu, pokud jsou tu všichni. Neber si to osobně, když počkáš, budu tu za pět minut," slíbila jsem mu a dala mu lehkou pusu na tvář, aby věděl, že to myslím vážně.
"Mohl bys mi mezitím zajít pro oblečení," navrhla jsem mu tiše a pak vyskočila na nohy. Vykolejeně mě sledoval.
Přeměnila jsem se na vlka, a rozeběhla se do houštin. V hlavě jsem měla myšlenky čtyř lidí. Ricka, Natea, Cala, a Chrise.
Odfrkla jsem si. Chlapi. Taky strkají nos do věcí, do kterým jim nic není.
Vyhledala jsem Chrise s tím, že mu pořádně vyprášim kožich.
"Bello... ušetři nás," prosil Chris a jeho zelené oči na mě se strachem hleděly.
"To nebyl můj nápad! Za to může Richard, byl to jeho nápad!" hlásaly jeho myšlenky. Richard začal Chrisovi nadávat do práskačů, takže Chris mluvil pravdu.
Nahlas, a vražedně jsem zavrčela, až černý vlk naproti mně vyděšeně nadskočil.
"Vylez, ty hnusnej vypelichanče," vrčela jsem myšlenkově.
"Nechci umřít!" skoro plakal Rick, ale snesl se vedle mě.
"Nestrkej svůj zobák do věcí, do kterých ti nic není," zavrčela jsem na něj a sklonila se, až jsem mu viděla do jeho korálkových očí.
"Ústup, kluci! Jdeme domů!" zahlásil Rick a šílenou rychlostí vzlétnul a zmizel v lese. Zadívala jsem se na Chrise, který taky nezahálel, a utekl. Když utíkali domů, drbali mě, jako bych tam vůbec nebyla. Říkali si, že takhle strašidelná jsem snad ještě nikdy nebyla, a další takové pitomosti.
"Tak za A) Hejbněte svým zadkem, nebo už nikdy nespatříte světlo světa. A za B) Jsem tu taky," připomněla jsem se.
Po chvilce jsem byla v mysli sám. Nevydržela jsem to a štěkavým smíchem jsem se rozesmála. Ten jejich strach byl k popukání. Zvlášť, když se takovej přerostlej vlk bál mě, skoro o hlavu menší vlčice.
Vydala jsem se k Edwardovi, který na mě trochu vystrašeně hleděl. V jedné ruce měl kupku oblečení.
"Všechno ti vysvětlím," slíbila jsem mu, vzala do zubů jemné oblečení, a zmizela za velkým keřem. Přeměnila jsem se zpět a navlékla na sebe vypůjčené oblečení. Bylo mi to trochu malé. Nejspíš to bral od Alice.
Vrátila jsem se zpět k Edovi.
"Tos vrčela ty?"
"Hm."
"Proč?"
"Čtyří choří imbecilové mě vyprovokovali," pronesla jsem to, jako by se to stávalo každý den.
"Aha," přikývl trochu roztržitě. "A jak ses rozhodla?"
Chvíli jsem byla ticho, jestli se někdo z nich nevrátil. Pak jsem se rozzářeně usmála.
"No... vzhledem k tomu, že mě to už nebaví, a vzhledem k tomu, že si bez tebe nedokážu představit svůj život a vz-." Přerušilo mě Edwardovo chladné a vroucné objetí, ve kterém jsem se málem udusila.
Když se odtáhl, tvářil se jako nejšťastnější chlap na světě. A to už nebyla přetvářka, ale upřímné štěstí. Díval se na mě, jako bych se právě vyléčila z nevyléčitelné nemoci.
"To myslíš vážně?"
Přikývla jsem a usmála se.
Opřel si čelo o to mé. "Miluju tě."
"Já tebe víc," vydechla jsem.
A nakonec mě šťastně políbil.

Vracela jsem se do svého domu, a usmívala se jak pitomec.
"Jak to dopadlo?" přepadla mě u dveří Beth.
"Hm?" opáčila jsem, stále trochu vedle.
"Koukám, že dobře," rozesmála se Eliz a objala mě.
Na schodech jsem uviděla pohyb. Podívala jsem se tam. Stáli tam moji bratři. Tvářili se zkroušeně, jako by vyvedli největší zločin světa.
"Jak moc se zlobíš?" zeptal Chris.
"Strašně moc," řekla jsem klidně. Podíval se na mě a po tvářil mu přeběhl letmý úsměv.
"Hrozně moc?"
"Hozně moc," zopakovala jsem a pak se taktéž usmála.
Chvilku na to mě držel ve svém medvědím objetí.
"Jsem za teb strašně rád," zamumlal mi do vlasů.
"Já za tebe taky," odvětila jsem a zasmála se.
Po chvilce mě pustil a já se zadívala na ostatní. Kluci tvářili lehce posmutněle, rodiče šťastně, a Elizabeth taky.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | Web | 25. května 2013 v 15:25 | Reagovat

KOnečně!! to vypadá na happy end... teda asi jen částečně :D je to krásná kapi - jako vždycky!! :D
To už píšu asi po šestý za den xD těším se na další kapitolky!! :D

2 milča milča | Web | 25. května 2013 v 17:02 | Reagovat

Wow moc pekne aspon ze Bella povolila :-)

3 Thea Thea | Web | 5. července 2013 v 12:26 | Reagovat

Úzasne! Dúfam že to bude pokračovať :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama