Vize budouctnosti / FF - Twilight

17. dubna 2013 v 14:11 | Scriptie*13* |  Jednorázovky
Je tu první jednorázovka. Bohužel (nebo bohudík?) na téma Twilight. Tenhle nápad mi do hlavy zasadila Mili, čili detimesice (můžu ti říkat Mili?). Nápad mi přinesla na stříbrným podnose až pod nos. :) A mně to nedalo spát, abych se nepokusila napsat. Takže tahle povídka je speciálně pro ni. Samozřejmě pak i pro Ewil, Livv a Clarush*. A pro všechny, kdo si to přečte.
Enjoy it. :D

Jak moc se asi změní život Mary Alice Brandon, když dostane zásadní vizi?

Běžela lesem. Neobvykle rychle, na člověka až moc rychle. Černé, krátké vlasy, rozježené do všech stran, jí vlály ve větru. Najednou se prudce zarazila, jako by jí najednou vrostly nohy do země. Její krvavě rudé oči nabraly nepřítomný pohled. Dívčí ostré a zároveň jemné rysy ztuhly. Pak se jí po bledém obličeji rozlil nádherný a úlevný úsměv.
Právě totiž dostala vizi - vizi budoucnosti. Viděla se, jak má kolem boků ruku vysokého blondýna, který měl na rukách spoustu půl měsíců, značící kousnutí od upírů. Kolem nich bylo dalších pět lidí. Dvě ženy, a tři muži. Co bylo ale zvláštní, všichni měli zlaté oči.
Muže, který jí držel kolem pasu oslovili "Jaspere," a v tu ránu vidina zmizela.
Dívka se podívala dál do budoucnosti, předem rozhodnutá, vydat se rodinu najít. Zahlédla sebe, jak skáče na pumu, načež do ni zarývá své ostré zuby. Dívčiny oči v té vizi najednou ještě víc zezlátly, jak byla sytá.
A jí to najednou došlo. Musí lovit zvířata! Pozastavila se však nad tím mužem, který jí v jedné z vizí šeptal do ucha slovíčka lásky. Rozhodla se, že nejdřív musí najít jeho, až potom tu zvláštní rodinu zlatookých.
Nevěděla, kde ho najít. Proto se pokusila podívat i do jeho budoucnosti.
Černooký, vysoký muž, s delšími blonďatými vlasy vcházel do menší hospody. Hospoda se nacházela kdesi v pustině, přesto tam však bylo spousty lidí. Muž se rozhlížel po lidech, nebylo pochyb, kam jeho oči směřují - na lidskou tepnu. Hledal kohokoli, kdo byl ochoten s ním zajít ven.
Oběd na sebe nedal dlouho čekat. Jedna žena se mu naservírovala pod nos. Blonďatý muž se pro sebe usmál, vzal ji za ruku a táhl ji ven, za roh hospody. Tam se jí ihned vrhl na krk, kam se jí přisál a začal lačně pít. Z mužovy tváře byly patrné známky bolesti. Jako by ho něco bolelo. Ale co?
Černovlasá dívka se probrala a zaklepala hlavou. Tahle událost se měla stát za několik dní. Vydala se najít hospodu, kde na ni bude čekat její vyvolený, aniž by to on sám čekal.
Nejdřív se však vydala ochutnat svou novou stravu.
***
Zastavil se před menší hospodou, která zaváněla alkoholem, ale i něčím jiným. Sladkým, pro lidi nevnímatelné.
Vešel dovnitř, a ihned se rozhlédl po návštěvnících. Většinou opilci, a lehké ženy. Jedna z nich by mohla postačit, pomyslel si plavovlasý muž. Přesto však měl z toho okamžiku strach. Bál se, že na něj znovu dolehne strach jeho oběti. A bolest.
"Konečně," ozvalo se za ním vysokým, přesto příjemným hlasem. Muž se zmateně otočil. Uviděl před sebou nádherné děvče, s krátkými černými vlasy, které měla rozježené do všech stran. Dívka se samolibě usmívala.
Blonďák poznal, že nebude obyčejný člověk. Ať už kvůli její vůni, nebo kvůli tomu, že neslyšel její srdce a neměl na ni chuť. Zvláštní byly její oči - zlaté. Ne černé, ne červené, ale karamelově zlaté.
"Nechal jsi mě dlouho čekat," zamrkala na něj a ještě více se usmála. Muž nechápal, o co jde, ale usmál se též. Nejspíš kvůli jejím rozjařeným pocitům, které zaútočily i na něj.
"Jsem Mary Alice Brandon, zkráceně Alice," představila se a přicupitala k němu blíže.
"Jasper Whitlock," odpověděl okouzleně. Nevěděl, jak a proč, ale byl touto bytostí naprosto omámen. Poprvé od doby, co se z něj stalo monstrum, pocítil příjemné chvění v oblasti srdce.
"Vím, že jsi zmučen pocity svých obětí," ztišila hlas a tvář jí zvážněla, "ale já znám jiný způsob obživy. Pojď," vzala ho jemně za ruku a vytáhla ven. Běžela s ním do lesa, a tam mu ukázala, že už nemusí žít s pocitem viny, že zabil člověka. Ukázala mu nový jídelníček.
Po pár měsících, na něj vybafla, že už jsou připraveni, a můžou jít. Jasper však nechápal o čem je řeč, přesto jí věřil. Za tu dobu, k ní pocítil něco, co zatím k nikomu - ani Marie.
Vydali se na cestu. Běželi, jelikož Jasper ještě nebyl přivyklý na tento jídelníček a měl nízké sebeovládání.
Zastavili se až před velkým domem, skoro vilou. Jasper cítil, že v něm žijí upíři a začal se bát, jestli náhodou nevěřil Alici bláhově.
"Neboj," zašeptala a vydala se zaklepat. Za pár chvil se otevřely dveře a na prahu stala žena, s medovými dlouhými vlasy a zlatýma očima.
"Dobrý den, Esme" pozdravila slušně Alice a usmívala se jako sluníčko. Jasper se k Alici pomalu přiblížil, připravený jí chránit.
Žena ve dveřích zalapala po dechu a vykulila oči. "My se známe?"
"Osobně ne. Vlastně, Vy a Vaše rodina mě neznáte. Já už o vás něco vím," prozradila Alice a spiklenecky na ni mrkla.
"Co se děje?" objevil se za Esme blonďatý muž.
"Dobrý den, Carlisle," zacvrlikala znovu Alice. Carlisle se zamračil, ale pokynul, aby šli dovnitř.
Dům byl prostorný a velký. Ale zrovna teď na chodbě stál černovlasý a svalnatý mladík, který se tvářil nepřístupně. Vedle něj, velice krásná, ale i velice zamračená blonďatá žena.
Jasper byl naprosto vedle, nevěděl, který bije.
Naopak Alice, věděla přesně, co a jak. "Kde je Edward?" zeptala se, když se rozhlížela.
"Ty ho znáš?" zeptala se podezřívavě blondýna.
"Ano. Jen on mě ne. Nechcete se raději posadit? Převyprávím vám to," navrhla Alice a vydala se do obýváku, jakoby tam bydlela.
"A neopovažujte se něco namítat. Máme zlaté oči, to by vám jako důkaz mělo stačit," ozvalo se ještě.
Přítomní upíři byli snad ještě víc vedle než Jazz, který, chudák, nevěděl, jestli má jít za Alicí, nebo prostě jen stát.
"Pojď za mnou," řekla se smíchem Alice. Jasper už byl zvyklý, na její věštecké řeči, ostatní však ne.
"A vy taky. Edward se vrátí za dvě hodiny, tak abych mu stačila zabrat pokoj," objevila se znovu Alice ve dveřích do obývacího pokoje, pokynula všem upírům, aby ji následovali, a pak si posedali na pohovky. A Alice se jala vypravování jejich příběhu.
***
Cullenovi zjistili, že není čeho se bát. Uvěřili jí vše, jelikož, přesně jak řekla, za dvě hodiny se v domě objevil Edward a byl zcela překvapen, co se stalo po dobu jeho nepřítomnosti.
Když se vydal do svého pokoje, jeho pokoj už nebyl jeho pokojem. Byl úplně jiný, a přestavěný.
"Jé, ahoj Edwarde. Věci máš v garáži," pozdravila ho Alice. Edward stal chvíli jako opařený, pak se však naštval. Nějaká přistěhovalka mu přeci nepřevezme pokoj.
Otevřel pusu, že jí něco peprného řekne. Nečekal ale, že to, co chtěl říct, se objevilo v Alicině hlavě.
"Ty-ty vidíš budoucnost?" zeptal se zmateně.
"Jo. Stejně jako ty čteš myšlenky," odvětila, jako by se nechumelilo.
"Ale to neznamená, že mi jen tak vezmeš pokoj!"
Alice mu v myšlenkách ukázala, jak jsou Edwardovy věci v garáži. Edward se rozhodl, že jí vyhodí její věci z okna, což samozřejmě Alice ihned viděla a tak mu ukázala, jak mu trhá knihy. To Edwarda rozzuřilo ještě víc, a už se viděl, jak jí trhá oblečení - každá ženská je na své oblečení háklivá, no ne?
Tahle myšlenková přestřelka trvala asi tři minuty, než Edward poraženě ustoupil, a šel se přestěhovat do pokoje pro hosty. Stále si však v duchu opakoval: moudřejší ustoupí. Možná pro to, aby nedal najevo, že ho ve skutečnosti Alice opravdu porazila. No povězte, nebyl by horor, kdyby vás někdo poslal do nevěstince, pod pohrůžkou roztrhání všech knih a rozdupání veškeré hudby??
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 mili mili | Web | 17. dubna 2013 v 15:28 | Reagovat

Pani je to XD :-D :-)...proste skvely!!
Jo muzes mi tk rikat Nikol :-).
Btw poprve jsem se napsala pod svym menem :-)
To chce oslavu XD

2 Livv Livv | Web | 17. dubna 2013 v 19:36 | Reagovat

To se mi páčí! :)

3 Clarush* Clarush* | Web | 18. dubna 2013 v 6:12 | Reagovat

Pěkný :)

4 Ewiline Ewiline | Web | 18. dubna 2013 v 17:59 | Reagovat

Je to úžasná jednorázovka!! :D
A když to stihnu (spíš jo) dala bys sem nějakou kapi?? Třeba TBN... nebo co máš připravený... HLAVNĚ NĚCO!! :D :-D  :-D  :-D

5 Ewiline Ewiline | Web | 18. dubna 2013 v 18:01 | Reagovat

Hups :D Napsalo to, že není povoleno vkládat "duplicitní komentáře" - co to znamená???? :o

6 Ewiline Ewiline | Web | 18. dubna 2013 v 19:23 | Reagovat

Tak po... třetí :D
JOOO prosíííím dneska!! :D Vééééélký očíííí!! :D o-o
Vymítač už tm je :D

7 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 15. února 2014 v 23:12 | Reagovat

Jéé, Twilight. :D Ach, ta nostalgie... TA poslední scéna mě totálně odrovnala :D Moc hezká povídka. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama