To by nešlo - 14. kapitola

25. dubna 2013 v 15:00 | Scriptie*13* |  To by nešlo
Pro Ewil: Neboj, na tamty nezapomenu. Jen je odsunu do pozadí. :) A dík. To potěší. :D
Jo a opakuji: teď mě tady moc nečekejte. Tuhle povídku jsem psala už ve středu, aby to tady tolik nezelo prázdnotou. To znamená, že tu moc nebudu.

Angel a její křídla... :D

Už to bude asi týden, co mě propustili z nemocnice, ve které jsem zůstala asi tři dny.
Nečekala bych, že to někdy řeknu, ale všechno bylo jiné. A... zvláštní. Slyšela, viděla a i cítila jsem věci, o kterých jsem nedávno neměla ni tucha.
Rogersovi... už se se mnou moc nebavili. Provázeli mě neutrálními pohledy, pokud se na mě vůbec někdy podívali. A Matt, jako jediný se se mnou bavil. Stále se dožadoval těch křídel. Celý týden jsem mu říkala, aby počkal, že to neumím. Takže mi dal ultimátum do neděle. Což je dneska. Měl se stavit odpoledne, kolem druhé. To znamená, že za půl hodiny.
Byla jsem celá nervózní. Neměla jsem totiž nejmenší tušení, jak je mám otevřít. Avšak, pravda, celou dobu jsem cítila skoro až nepříjemné brnění v zádech.

Pobíhala jsem po domě, a uklízela, porovnávala další takový blbinky. Máma s tátou byli - překvapivě - v práci, takže jsem měla dům pro sebe. Každou vteřinou jsem se dívala na hodiny, a divila se, proč ty hodiny stojí. Šly tak strašně pomalu.
Nakonec jsem si šla číst, abych to měla rychleji za sebou.
Kupodivu se to podařilo. Půlhoďka uběhla velice rychle, když jsem byla ponořená v příběhu.
"Crrr!" rozezvonil se domem nepříjemný zvuk zvonku. Vlastně, vše, co se podobalo zvonku ve škole či budíku, bylo nepříjemné.
Nervózně jsem si uhladila triko a seběhla schody. Otevřela jsem dveře a spatřila usmívajícího se Matta. Tenhle výraz měl poslední dobou nějak často. Nevěděla jsem proč, ale nebylo to špatné. Předtím se furt tvářil jak kakabus.
"Ahoj," pozdravil jako první. Kývla jsem s úsměvem na oplátku a poodstoupila ode dveří, aby měl volný průchod. Vešel dovnitř a rozhlédl se po domě. Uznale pokýval hlavou.
"Máš to tu hezký," pravil a já se usmála.
"Jsem ráda, že se ti tu líbí. Máš hlad? Žízeň?" ptala jsem se jako správná hostitelka.
"Ani ne. Díky," odvětil. Vyšla jsem do obýváku, a on mě následoval.
"Tak se ukaž," vyhrkl najednou a když jsem se na něj podívala, vypadal jako malý kluk, který se těší na dárky. Nechápala jsem ale, co je na tom tak... hustýho? Nevěděla jsem, proč do mě celý týden hustil jednu a tu samou věc.
"Kolikrát ti mám říkat, že nevím jak?" zeptala jsem se a zvedla obočí. Ne, že by se mi to podařilo. Zvedla se, bohužel, obě dvě.
"Zkus se prostě uvolnit, zaměř se na to brnění," pobízel mě.
"Ty asi nedáš jinak pokoj, co?" povzdechla jsem si.
Ušklíbl se, a zavrtěl hlavou.
"Fajn," zabrblala jsem a udělala tak, jak mi radi. Zavřela jsem oči. Soustředila jsem se na to pulsování v zádech, a pokusila se jakýmsi způsobem to tam uvolnit. Aby se mi uvolnily všechny svaly. Když se nic nedělo, představila jsem si k tomu, jak se mi ze zad vinou křídla. Všechno dohromady.
Najednou jsem pocítila silný tlak. Trochu to bolelo. Bylo to něco nečekaného, takže jsem musela bolestně syknout. Cítila jsem, jak mi cosi raší ze zad a zaradovala se, že by to mohla být ono. Jenže to na zádech stále rostlo. Najednou ty křídla byla těžká, a já měla co dělat, abych se nepřevážila. Namáhavě jsem hekla a pokusila se narovnat.
"Jsou nádherná," vydechl Matt. Otevřela jsem oči a pokusila se na ně podívat. Viděla jsem však pouze modrou šmouhu, jak jsem se při tom otáčela-
Nakonec jsem se vydala k zrcadlu na chodbě. A ztuhla jsem. Vypadala jsem jinak. Ty křídla... byla obrovská, ze světle modrého peří. Připadala jsem si, jako by mi narostly dvě ruce navíc. Pokusila jsem se jimi lehce zamávat - a opravdu. Křídla se jemně zachvěla.
"To je krutý," zašeptala jsem, neodtrhávajíc od nich zrak.
"Chceš si je vyzkoušet?" zašeptal mi ucha Matt a já si ho všimla v zrdcadle. Usmíval se.
"Jo!" přikývla jsem nadšeně a rozeběhla se ven. Neodhadla jsem rozpětí dveří, takže jsem se do nich nevešela a narazila do nich, jak se křídla rozplácla o vedlejší stěny.
Za mnou se ozvalo se za mnou. Naštvaně jsem zasyčela a opět se vyhrabala na nohy. Teď jsem se pokusila ty křídla přitáhnout k tělu, abych se jimi protáhla.
Vyběhla jsem ven. Ještě štěstí, že bydlím kus od města.
"Pojď, ať si nás nikdo nevšimne. A ať si neublížíš," chytl mě Matt jemně za ruku a táhl hlouběji do lesa.
Jeho dotek byl neskutečně příjemný, až mě to samotnou překvapilo.
Objevili jsme se na malé mýtince, a já si všimla, že i Mattovi se rozvinuly křídla. I on je měl velká, dokonce snad ještě větší než moje. A byly zlaté.
"Víš jak se létá?" zeptal se mě.
"Jo, vim. Lítám už od malička," odsekla jsem. Pokusila jsem se zamávat křídly, jako bych máchala rukami. Bylo to zcela instinktivní. Akorát že já jsem se opravdu vznesla. Překvapeně jsem vypískla a ztratila koncentraci. Znovu jsem dopadla na nohy.
Znovu jsem zamávala křídly, tentokrát jsem se však soustředila. Byla jsem dobrých deset metrů nad zemí, a Matt poletoval kolem mně.
"Dobrý. To bych měla. Jak se mám pohybovat ve vzduchu?" zeptala jsem se ho.
A následující snad tři hodiny jsem se učila létat. Bylo to něco neuvěřitelného. Cítit vítr ve vlasech a při tom necítit pevnou půdu pod nohama. Byl to nádherně osvobozující pocit. Dokázala bych létat snad věky, kdybych neztrácela energii.
Doma jsem se ještě spolu se svým společníkem učila křídla zatahovat. To bylo mnohem těžší, než je vytahovat. Ale zvládla jsem to.
Vyprovodila jsem Matta, se spousty "díky", provedla noční hygienu, a nakonec usnula jako špalek v posteli.
Zdálo se mi o nějakém divném klukovi a holce, které jsem v životě neviděla. Oba měli křídla, a zdravili mě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Clarush* Clarush* | Web | 25. dubna 2013 v 15:41 | Reagovat

Páni kouzelné :) Taky bych brala takový křídla :-D

2 Livv Livv | Web | 25. dubna 2013 v 22:33 | Reagovat

Léééétající Čestmíííír (ne, sorry, Matt a Angel :D) :D

3 detimesice detimesice | Web | 26. dubna 2013 v 14:56 | Reagovat

[2]:Livv, dobrý nápad :D :D
jinak super :))

4 Ewiline Ewiline | Web | 26. dubna 2013 v 17:00 | Reagovat

[2]: Ech?? :D
Je to super kapi Script... Křidýlka... :D

5 Ewiline Ewiline | Web | 29. dubna 2013 v 21:17 | Reagovat

Jak někdo nevyžene?? :D
Spíš "nesežere" !! :P :D

6 Nogard Nogard | Web | 1. května 2013 v 16:27 | Reagovat

Ahoj, k LOMM jsi mi napsala, že je ten děda divnej, tak se ptám myšleno jak?? jestli jako že je takovej divnej a tajemnej to je účel, jestli jako divnej že je špatně napsanej tak je to moje chyba :D prosím odpověz mi :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama