To by nešlo - 13. kapitola

24. dubna 2013 v 15:00 | Scriptie*13* |  To by nešlo
Ti, kteří mají tuto povídku, můžou být šťastní. Tahle povídka se tu bude objevovat docela často. Bohužel, CYFM a ATB trošku pozastavím (kapitoly budou přibývat pomaleji), abych mohla pracovat na tomhle.

"Ehm... Jak's na to přišel?" zeptala jsem se nevinně, snažíc se nedát najevo, jak jsem nervózní.
"Smr-. Chci říct voníš dobrotou. A máš mnohem světlejší barvy očí a vlasů. Kdy se to stalo?"
"Neřekla jsem, že je to pravda," zamračila jsem se. Kde bere jistotu, že to tak opravdu je. A pak jsem to ucítila. To, jak Matt málem řekl, že smrdím dobrotou. On naopak smrděl skoro až zkaženě. Jako by byl nasáklý zkaženými skutky. Na druhou stranu, nebylo to tak hrozné. Promíchávala se v tom i vůně... něčeho, co vonělo jako sedmikráska. Ne, co to melu? Skoro jako šeřík. Bylo to zvláštní, jak se tyhle dva pachy prolínaly. Něco neobvyklého.
Znovu jsem nasála vzduch a ucítila i spousty dalších zápachů a vůní. Cítila jsem třeba dezinfekci. Nebo krev.
Když jsem si znovu prohlédla Matta, který po mé větě zarytě mlčel, všimla jsem si malých detailů, kterých bych si předtím snad ani nevšimla. Teď jsem pochopila, co mysleli tím, že se mi zlepší smysly.
"Ale je to pravda. Teď když slyším, jak vdechuješ vzduch a jak překvapeně se při tom tváříš. Jak zmateně přejíždíš očima po okolí, překvapena, jak vidíš všechno mnohem podrobněji," skonstatoval. Ono se to nezdá, ale má hodně dobré pozorování, uznala jsem v duchu.
"Navíc, už nevypadáš tak hrozně," dodal. A měl pravdu. Za těch pár minut jsem se cítila mnohem lépe. Ne dobře, ale líp. Stále jsem však cítila pulzující bolest z nohy, aniž bych věděla, co s ní mám.
"Hm," zamručela jsem a podívala se jinam. Najednou mě napadlo - co až potkám někoho, jako já? Tahle myšlenka byl tak nečekaná, že jsem se nad ní pozastavila. Co však Charlie myslel tím svým "citem na poznání někoho jako já"?
"Jaký to je?" zeptal se nečekaně a posadil se ke mně. Nedůvěřivě jsem se na něj podívala. Co tím kruci myslí?
"No, jak se cítíš?" zformuloval tu otázku jinak.
"Překvapeně, zmateně, šťastně..." shrnula jsem to.
"Mohla bys být sdílnější," zašklebil se. Poprvé jsem v jeho tváři viděla něco víc.
"Fakt. Je to divný. Podivně mě brní záda," uvědomila jsem si a zavrtěla se.
"To budou křídla," řekl. "Mohl bych je někdy vidět?" zeptal se zvědavě.
"Jasně," odpověděla jsem, naprosto *confused* pozn. autorky:*zmateně*
"No, co dál cítíš?" dožadoval se dalších odpovědí.
"Vůně. Slyším, co se děje vedle v místnosti. Taky... já už nevím," vydechla jsem.
"Tak spi," usmál se vstal. Pak se zarazil a nějak zvláštně se na mě podíval. Jakoby sváděl vnitřní boj. Nakonec mi jen lehce stiskl ruku a odešel.
Slyšela jsem, jak za dveřmi zoufale pronesl "to je v háji," načež klapot jeho bot, zmizel v dáli.
Přišla za mnou sestřička. Vylekaně se na mě podívala. Nakonec se jen oklepala a do toho pytlíčku, který byl do mě nějak zvláštně nabodnut, nědo přisypala.
Najednou jsem pocítila únavu a došlo mi, že tam přisypala něco na uspání. Nedokázala jsem to přemoct a usnula jsem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Clarush* Clarush* | Web | 24. dubna 2013 v 18:03 | Reagovat

Pěkná kapitolka :)

2 Ewiline Ewiline | Web | 24. dubna 2013 v 18:20 | Reagovat

Krásná kapi!! Super! Bude přibývat... častěji :D
Rozhodně je ale neodsuň do úplného pozadí! :(
Všechny tvoje povídky jsou skvělé! :D

3 Livv Livv | Web | 25. dubna 2013 v 22:30 | Reagovat

Kraťoučká, ale hezoučká :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama