To by nešlo - 11.kapitola

18. dubna 2013 v 19:50 | Scriptie*13* |  To by nešlo
Huh... Dobrá tedy, smiluji se nad vámi a přinesu vám novou kapitolu TBN. Plánuji, že ten název změním, protože mi k tomu moc nesedí. Mno, uvidíme. :)
Speciálně pro Ewil, abych splatila dluh. :D
Jo a tahle kapitola je hodně důležitá pro průběh příběhu.

ANGEL:

Druhý den ráno, jsem se kupodivu probudila odpočatá. Ale zvláštní bylo, že se mi nezdál žádný sen, nic. Jen klidný, bezesný spánek.
Uvědomila jsem si, že mám osmnácté narozeniny. Dnes bylo 11.11.
Vyhrabala jsem se z postele, vykonala ranní hygienu a dala si snídani. Rodiče doma nebyli; celý dny tráví v práci. Dříve mi bylo smutno, ale za ten čas jsem si už zvykla. Bylo mi však líto, že mi nezanechali ani blahopřání k narozkám.
Když jsem se oblékla a otevřela dveře, překvapilo mně bílo. Venku byl sníh. Divný. Sníh v listopadu? To není normální. Tady je vůbec štěstí, když nějaký sníh napadne.
Raději jsem si sedla do auta a vyjela směrem ke škole. Na vyměňování kol jsem už neměla čas, tak mi nezbývalo nic než se jen modlit, abych nenabourala.
Jela jsem pomalu a opatrně. Dům mám trochu dál od města, u lesa. Ráda jsem se tam chodila procházet, jenže teď to bylo na pytel. Všude sníh, namrzlá silnice...
Trochu jsem přidala plyn, abych do školy nepřijela pozdě. To by si učitel pak smlsnul.
Nakonec jsem jela devadesátkou, což nebylo zas až tak hrozný.
Dokonce jsem si pustila rádio a pobrukovala si do rytmu písničky, která právě hrála.
Najednou mi něco tmavýho skočilo před auto. Úlekem jsem zpanikařila, a volant rychle strhla na druhou stranu, přičemž jsem narazila do blízkého stromu.
Zasáhla mě ostrá bolest u spánku a hned na to jsem se propadla do bezvědomí.

MATT:

Ani na druhou hodinu nepřišla. Začínalo mi to děla starosti. Angel, vždy pozorná žačka, která mě dokonalou docházku, dnes nepříjde? To nejde dohromady.
Na třetí hodinu přišel učitel později, v obličeji celý zdrcený. Myslel jsem, že mu prostě vadilo, že musí přijít na hodinu, dokud nám neoznámil hroznou zprávu:
Angel havarovala, a byla přenesená do nemocnice
V tu ránu jsem strnul. To není možný. Nemůže to být pravda, prostě ne! Proč ji ty její vypelichanci nevarovali? Myslel jsem, že dokážou předpovídat?! Začalo mi být úzko, když jsem si uvědomil, co to znamená. Může umřít!

Po skončení hodiny jsem nasedl do auta, ignorujíc, že mám před sebou ještě několik lekcí. Bylo mi to úplně šumák. Musel jsem ale vidět Angel. Jak na tom je, a jak velký jsou její šance na přežití.
Ne! Takhle nemysli! Ona to přežije, určitě jo, okřikl jsem se v duchu a jako blesk vyrazil k blízké a zátoveň jediné nemocnici ve městě.

V nemocnici mě udeřil pach krve, až jsem cítil, jak mi narudly oči. Teď ne, musíš najít Ang, připomněl jsem si, zaklepal hlavou a vyběhl dovnitř.
U pultíku jsem pohovořil s tou paní, a použil na ni svůj šarm, aby mě pustila za Angee.
Když jsem dorazil na její pokoj, vyděsil jsem se. Ang byla mrtvolně bílá, napojená na spoutu hadiček, a nebýt toho pípacího stroje, myslel bych si, že už je po smrti.
Byla celá potlučená, pravé oko měla namodralé a na levém spánku nějakou náplast.
Z toho pohledu na ni, mě zasáhl chlad. Uvědomil jsem si totiž, jak málo stačí, abych ji ztratil. A zrovna v té chvíli jsem si také uvědomil velice důležitou věc, která se sourozencům rozhodně nebude líbit - že bych bez ni nepřežil.
Tohle uvědomění na mě tak silně zasáhlo, že jsem sklouzl na židli, která byla vedle lůžka, na kterém ležela, a pár vteřin tupě zíral do bílé zdi.
Pak jsem se však probral, a opatrně vzal Angel za ruku. Byla ledová, a v loketní jamce byla zapojená jehla. Ale ani její ruce se nevyhnuly nějaké šrámy. Měla ji pořezanou.
Dveře se otevřely a donitř někdo vešel. Nemusel jsem se na něj dívat; slyšel jsem ho.
"Dobrý den pane..."
"Rogersi," doplnil jsem ho a vzhlédl k němu.
Přikývl. "Ona je nejspíše Vaše dívka, že? Mám pro Vás velmi špatnou zprávu. Její šance na přežití jsou velmi malé, přesto se však pokusíme uděla, co je v našich silách. A teď Vás poprosím, jestli byste nemohl jít pryč. Musím udělat ještě nějaké testy a vyměnit... no, nějaké věci."
Nejspíš nechtěl, abych věděl, co s ní budou dělat. Já zase nechtěl jít pryč.
"Pane Rogersi," zamumlal netrpělivě prošedivělý pan doktor.
Nezbylo mi nic jinéhom než ji tam nechat. Měl jsem sto chutí vzít toho dědka pod krkem a požadovat po něm slib, že jí uzdraví, i kdyby to měla být jeho poslední věc v životě. Nakonec jsem to ale neudělal. Jen jsem vyvrávoval z mísnosti a opřel se o stěnu.
Poslouchal jsem, jak jí sundavá naplasti a dává nové. Jak jí vyměňuje ty pytlíky a vyndavá jehly. Na místo nich dává jiné.
¨Neměl jsem na to, a tak skutečně vyrazil pryč.
A ten den to bylo poprvé, co jsem se modlil za něčí život.

ANGEL:

Bolest byla hrozná, tma nekonečná. Bloudila jsem tím nekonečným, temným labirintem, ve snaze dostat se ven, na světlo! Uvidět slunce a pocítit jeho paprsky na své kůži. Týhle černi jsem měla už plné zuby.
Nevěděla jsem jak dlouho jsem tam byla uvězněná. Čas, jakoby přestal existovat. Myslela jsem si, že smrt je mnohem příjemnější.
Najednou hustou tmu rozřízl prudký záblesk světla. Mířilo na nějaké dveře. Byly bílé, se zlatou klikou a stříbrně ozdobené.
Na nic jsem nečekala. Jestli tohle je jediný východ, kterým se můžu z téhle práznoty dostat, nezahálela jsem, a vběhla dovnitř.
Jenže uvnitř nebyl ráj, žádná pláž, nic. Byla to obrovská, zářivě bíla místnost, která jakoby neměla konce.
Uprostřed byl půlkruhový stůl, za nimž stálo šestnáct nadpozemských bytostí. Všichni byli světlovlasí a světloocí. Ze zad jim rašila různobarevná křídla, také ve světlých barvách. Jednoho z nich jsem poznala z Charlieho vyprávění. Byl to archanděl Michael.
A poznala jsem ještě jednoho člověka. Čistého, jak nejčistší kříšťál. Vládce všeho a všech. Byl to sám Bůh.¨
Zalapala jsem po dechu a vyvalila oči. Kde jsem se to ocitla? To snad nemůže být opravdové.
Všichni se naráz usmáli. Promluvil třetí napravo od Boha.
"Vítej, Evangelíno. Mé jméno je Raphael. Jistě Tě zajímá, proč jsi se tu objevila. Důvod je takový, že si dnes dovršila své plnoletosti," odmlčel se. Měl pravdu, ale jak to souvisí s tím, proč tu jsem?
"A už od tvého narození, jsi byla předurčena stát se jedním z nás. Z andělů. Bohužel, na archanděla tě ještě pasovat nemůžeme. Nepochybuji však, že to nebude dlouho trvat," usmál se laskavě. A mně to rázem došlo. Všechny kousky skládačky do sebe přesně zapadly. Proto, me už od malička Stella, Charlie a Ariel učili všechny ty věci. Proto mám takové jméno. To všechno proto, abych se jednoho dne stala jedním z nich.
"Musíme Tě však varovat. Tvá práce bude na Zemi. Budeš však samozřejmě moct dostat se do Bílého království, aby sis popovídala se svými strážnými anděly," usmál se jiný anděl, až se mi kolem očí udělaly vějířky.
"Prodiskutovali jsme, všech nás patnáct s tím souhlasí, i Vyšší Jednota. Budou ti přidělena křídla, zesvětlen oči i vlasy. Budeš mít nové a nadpřirozené schopnosti, které má každý anděl, plus nějakou specifickou pro tebe. Budeš mít i vylepšené smysly. Prosíme Tě, používej své schopnosti moudře," ozval se další anděl.
"Až tleskneme, propudíš se zpět, ve svém těle. Máš nějaké dotazy?" promluvl na mě svým hlubokým, přesto sametovým a nádherným hlasem Bůh.
Byla jsem úplně mimo, a tak se nezmohla na nic jiného, než na pouhé zavrtění hlavou.
Andělé na sebe kývli a všichni naráz tleskli.
Uf, jsem zničená. Psala jsem to asi hodinu. Doufám, že se líbilo. A mám důležitý dotaz:
Má to skončit dobře, nebo špatně??
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mili mili | Web | 18. dubna 2013 v 20:23 | Reagovat

Dobre!!:-)

2 Ewiline Ewiline | Web | 19. dubna 2013 v 15:32 | Reagovat

Moc se omlouvám že to čtu až dneska!! Si Zlato s velkým Z Scriptie!! :D D9ky moc je to naprosto úžasná kapča!! :D
Ohledně tvé otázky... Angel nezemře že ne?? Jiný špatný konec... Mno... Tk něco mezi... Nic proti ale žádné "... a žili šťastně až do smrti." Ale to mi na tebe stejně nesedí...
Takže - já bych dala něco mezi - ne úplně tragický ale ne zase úplně šťastný... No snad si to pochopila :D :-D

3 Ewiline Ewiline | Web | 19. dubna 2013 v 19:55 | Reagovat

Tk to ani náhodou!!! Žádný umírání!! Teda, jako-... v určitý míře!! :D

4 Clarush* Clarush* | Web | 19. dubna 2013 v 20:18 | Reagovat

Pěkný :-D

5 Livv Livv | Web | 22. dubna 2013 v 19:44 | Reagovat

Budu zmetek - špatně... :D
Ale nevím jak to uděláš, pokud teda Evangelína neumře... Napadlo mě, že třeba se stane andělem a nebude se moci vrátit na zem a být s Mattem... Hmm hmm :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama