To by nešlo - 7. kapitola

21. března 2013 v 18:54 | Scriptie*13* |  To by nešlo
Dokopala jsem se. Třikrát hurá. xD
A ano, rozhovor mezi nimi a Angel oddaluji. Nevím totiž, o čem bych měla psát. Nebo takhle: nevím, jak to napsat. Doufám, že mě políbí Múza, Athéna a Apolón dohromady.

Nebudeme si nic nalhávat. Do školy se ani jednomu z nás nechtělo. Ani Michaelovi. Jenže ten si ve tváři udržoval masku poker-face. Ale já ho stejně prokoukl. Na setkání se netěšil tolik, aby nám byl vzorem.
Já si v duchu okusoval nehty, protože kdybych to udělal doopravdy, Rachel by mi pleskla jednu přes ruce. A bolelo by to víc než jindy, protože teď byla na nervy.
"A co jí řekneme? To si tam jen tak napochodujeme a řekneme ,Čau, ty jsi určitě Nephilim, co? Pojď jdem si pokecat. Neboj, neublížíme ti.' To jí chceš říct?!" Taylor měl nervy v čudu. Ale snažil se to nedávat moc najevo.
"Ty jseš taky chytrej," zahučel Mike. Byl za volantem a mně neušly jeho bílé klouby, jak usilovně drtil volant.
"Tím, že se tady budete hádat, tak tomu moc nepomůžete," zabručela Rachel vedle mě.
Dál jsme jeli mlčky. Už se před námi rýsovala budova školy. Ach jo, to bude zas den. Jakoby nestačil střet se Satanem, ještě budu muset čelit vystrašenému (nebo možná seběvědomému) pohledu Angel.
Zastavili jsme a vystoupili. Pokud se nemýlím, šli jsme sem teprve podruhé a oni o nás pořád drbali. Těch jsem si však nevnímal. Mě teď zajímala jen jedna tvář a jen jedny oči. Nemohl jsem je však nejít. Buď se nás tak bála, že se s námi nechtěla setkat. Nebo jsme ji byli tak lhostejní, že zůstala uvnitř. Obě dvě mi varianty mi působily stejnou bolest.
"Kdepak jí máme, našeho opeřence?" zamnul si ruce Tay a rozhlédl se. Neušlo mi, že některá děvčata se chopila příležitosti trošku si stáhla trička, aby ukázaly svoje vnady.
"A nebo jí necháme na potom. Já svého anděla už našel," řekl po chvilce a ihned zamířil k jedné z dívek. Pyšně se usmívala a dívala se kolem, aby se ujistila, že všichni vidí, jak právě k ní míří slavný Taylor Rogers.
"S ním je taky radost pracovat," zašklebila se Rocky a preohrábla si vlasy.
"Ve skutečnosti je vlastně dobře, že odešel. Alespoň ji už tak nevyděsí," ozval jsem se vložil si ruce do kapes. Neskutečně mě užírala představa že mě, tedy nás, pošle k vodě.
"Jenže ona ho vyprovokovala," zastal se Taye Michael.
"Víte co? Pojďme už, ať to máme za sebou," zahlásila Rachel a vyrazila ku předu. S povzdechem jsem ji následoval.

Celou dobu, jsem se ve škole ploužil jako bych šel na popravu. Raději jsem se ani nerozhlížel, jestli neuvidím Angee. Nestálo mi to za to zklamání.
Na obědě jsem ji uviděl. Seděla se svými kamarádkami u stolu a něčemu se smála. Vypadala tak nádherně a uvolněně. Jen si nás ale všimla, úsměv jí ztuhl na rtech a jen se přemáhala, aby od nás odtrhla pohled. Pak se dál bavila se svými kámoškami. Všiml jsem si ale, že trochu křečovitě. Docela mě to mrzelo.
"Tím še se na ní budeš dívat, toho moc neuděláš," drkla do mě Rocky, když kolem mě procházela. Protočil jsem oči a následoval ji. Sedli jsme si k tomu samému stolu jako včera. A my tak měli dobrý výhled na Angel, abychom ji kontrolovali.
Ale já v duši nějak nechtěl, abychom ji jenom kontrolovali.
"A co teď? To budeme jen koukat?" zeptal jsem se.
"Já nevím.Možná bychom si s ní měli promluvit," navrhl Mike.
"Možná jo," souhlasila neochotně Rachel. "A kdy si ji odchytíme?"
"Až se bude vracet domů," rozhodl pevně Michael.
"Už to vidím: ,Hej ty! Jo, ty holko, která se baví s anděly. Co si zač a co od nás chceš?'" ušklíbla se Rachel. Občas mi připomínala Taylora. Proč vlastně?
"Ne, to ne. Jen ji v klidu oznámíme, že si s ní potřebujeme promluvit," odvětil, jako by to byla ta nejjednoduší věc pod sluncem.
"A ty si vážně myslíš, že s námi půjde?" odsekl jsem pro změnu já.
"Nebude mít na výběr," řekl Tay, který se náhle zjevil na poslední volné židli. Měl pomuchlanou a nedoplou košili, rozcuchané vlasy a přerývavě oddechoval.
"Copak jsi asi dělal, ty neřestníku," zasmála se Rocky.
"Coby. Zkoumal jsem anatomii ženského těla," ušklíbl se Tay.
"Jo, to je sice skvělý, ale my teď řešíme něco mnohem důležitějšího," řekl mrazivě Michael.
"Satane! Co s tím máte? Tak jí budeme hlídat. To přeci nemusí být tak těžké. Pokud něco potřebujeme, vytáhneme to z ní," a přitom si vytáhl z kapsy kapesní nůž, a jemně si s otevřeným ostřím přejížděl po ukazováku. Tyhle pohyby mě šíleně deprimovaly.
"Takhle z ní nic nedostaneš. A když umře, nebude se to Satanášovi líbit," namítl jsem, a doufal jsem, že mi v hlase nezní zouflaství. Tay se zastavil a zadíval se na mě zpod přimhouřených očí.
"Ty jí bereš víc než jen hlídaného vězně," konstatoval.
"Nene," odsekl jsem ledově. V duchu jsem měl zmatek. Nevěděl jsem, co je to za pocity.
"Lžeš," řekla Rachel. Zapomněl jsem na její dar - umí poznat pravdu*.
"Ne! Jo! Já nevím," povzdychl jsem si a vrazil ruku do vlasů. Byl jsem sám zmatený a jak jim to mám říct? Když ani já sám nevím, co cítím?
"No, ale pokud jo, máš problém," broukl Taylor.
Měl pravdu. Pokud jí beru víc než hlídanou osobu - a já o tom přestávám pochybovat - tak mám problém. Pořádnej problém. To jestli se doví Lucifer...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Coco Coco | Web | 22. března 2013 v 14:27 | Reagovat

Krásný díl! Opravdu, těším se na pokračování! :)

2 Livv Livv | Web | 22. března 2013 v 20:17 | Reagovat

Moc jsem se na TBN těšila :) Super! :)

3 Ewiline Ewiline | Web | 23. března 2013 v 21:15 | Reagovat

Krásný!! Díky moc za kapču - rychle další :D

4 Terien Terien | 5. února 2014 v 17:04 | Reagovat

Fajn, tak teď už nebudu moct přečíst nic, protože všechno budu srovnávat s touhle povídkou...♡♥♡!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama