Can you forgive me? -8. kapitola

2. března 2013 v 17:23 | Scriptie*13* |  Can you forgive me?
Kapitola v podstatě o ničem. Je i docela krátká, a příště by mi mohl být TBN a pak ATB. :))

Odhodila jsem knížku na místo vedle sebe a zabořila si prsty do vlasů. Teprve teď mi tělem projelo to zjištění, že mě viděl nahou.
Doufala jsem, že tohle se mi už nikdy, nikdy nestane.

Chvíli jsem takhle zůstala. Pak jsem se zase zabořila do knížky a plně se vrhla do fantasy světa.

Po dvouch hodinách...

Zrovna jsem asi po desáté pročítala napínavou scénku, kdy se Kendra plouží pod dusivkami, když se náhle ozve klepání na dveře. Vytěsním to z hlavy a čtu dál.
Jedna se zrovna dostává před její obličej, když klepání na dveře vystřídá hlasité bušení. A znovu a znovu.
Naštvaně jsem knihu odhodila a vydupala před dveře. Otevřela jsem je a tvářila se jako bohyně pomsty.
Před dveřmi stál Rick, Caleb a Nate a všichni se usmívali. To je až příliš podezdřelé.
Přimhouřila jsem oči.
"Co chcete?"
"My-" začal Rick ale zarazil se. Pozorně začichal a jeho oči se zúžily. "Proč tu cítím upíra?" zeptal se a zadíval se na mě.
Nabrala jsem barvu zralých jahod.
"No... Totiž... Vracela jsem se a on... No... on tu jaksi... byl... a nevím co tu dělal," poslední slova jsem zamumlala a zapíchla pohled do podlahy.
"Tys tu měla chlapa a ani se nám nepochlubíš? Tak co, jaký to bylo? Kdo to byl? Která pijavice udělala z moji sestry ženu?" vtrhl do mého pokoje Nate a usadil se na postel, oči doširoka otevřené a dychtivé.
Nejprve jsem nepochopila, o čem to mele, ale brzo mi to došlo a já zrudla ještě víc. Bože...
"My nic... My jsme nic nedělali. Vyhodila jsem ho," zamrmlala jsem.
"Nelži ségra," drkl do mě Rick, když kolem mě procházel a usadil se vedle bráchy.
"Není to náhodou můj pokoj?" změnila jsem téma. Nelíbilo se mi, že byli všichni tři v mém pokoji. Ani za mák.
"Je. No a?" To myslí vážně? No a?
"No a?! To jako fakt? Mám právo na své soukromí. Vy dva, chci říct tři, porušujete zákon soukromého teritoria!" vyjekla jsem. Neměla jsem tušení, jestli nějaký takový zákon existuje, ale nadějí mi bylo, že mi uvěří.
"Nic takového neexistuje, ozval se se smíchem Chris. Vypouleně jsem se zadívala na dveře, jakobych čekala, že sem vtrhne.
"Tos mi pomohl," sykla jsem.
"Ne vážně. Jaký to bylo?" naklonil Caleb hlavu ke straně. Prohrábla jsem si vlasy. S těma je to jako s protivnou babkou.
"Kolikrát mám říkat, že se nic nestalo?!" vyjela jsem na ně. Vypoulili oči.
"Ještě jednou, prosím," zamrkal na mě Rick. Prudce jsem vydechla a zavřela oči. Klídek Bello, to zvládneš. Zhluboka se nadechni a nasaď úsměv a lá Barbie. To znamená úsměv sladký jako dno přelazeného hrnku.
Nasadila jsem ho a otevřela oči.
"Vypadněte z mého pokoje nebo si týden nesednete na svou drzou zadnici," zaštěbetala jsem rozzářeně.
"Jistě, drahá sestro. Bude mi potěšením," usmál se od ucha k uchu Nate po chvíli. V duchu jsem se zamračila. To nebude jen tak.
Posadila jsem se na postel, na které předtím seděli oni.
Vstali a zamířili ke dveřím. Jako poslední šel Rick. Zastavil se a sladce se na mě usmál.
"Nemusíš se stydět za to, že ti to nevyšlo," zacvrlikal. Popadla jsem první věc kterou jsem měla po ruce a mrskla po něm. On však se smíchem zabouchl dveře a polštář narazil do dveří a spadl na zem.
Za dveřmi se ozval smích.
Vyplázla jsem na dveře jazyk a uraženě si pro ten polštář došla. Hodila jsem ho zpět na postel a zažrala se zpět do knihy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 detimesice detimesice | Web | 2. března 2013 v 17:39 | Reagovat

Stihnes do zitra pokracko atb?

2 Ewiline Ewiline | Web | 2. března 2013 v 22:52 | Reagovat

WOW!! nic jinýho asi nedokáže vyjádřit to co si teď myslím... Mám dva bratry - ale mít tři?? to bych nepřežila :P
A kdy bude další kapitola k TBN?? Moc sem si chtěla přečist pokráčko :D

3 Livv Livv | Web | 3. března 2013 v 10:23 | Reagovat

Mě stačí bohatě jen jeden bráška :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama