Can you forgive me? - 12. kapitola

24. března 2013 v 16:22 | Scriptie*13* |  Can you forgive me?
Nudila jsem se. A to vám přineslo ovoce, jelikož, jak již název vypovídá, přináším další kapitolu CYFM? :)

Druhý den ráno, jsem se probudila nepřirozeně brzo. Dneska byla zase škola. Z toho plyne setkání s Edwardem. Ó Bože, za co mě trestáš?
Snažila jsem se ještě usnout, ale marně. Byla jsem dokonale probuzená. S povzdechem jsem vstala z postele a vydala se do koupelny. Dala jsem si pořádně dlouhou sprchu a vyčistila si zuby. Znovu jsem se zadívala na svůj odraz v zrcadle. Vypadala jsem... strhaně. Jako bych celou noc probrečela.
Měla jsem výraznější kruhy pod očima, na obličeji téměř neviditelné růžové fleky a vypadala jsem o několik let starší.
Opláchla jsem si obličej studenou vodou, usušila si ho a vydala se zpět, do pokoje. Zaslechla jsem budík z vedlejšího pokoje. To znamenalo, že už je sedm hodin. Nevyšší čas na převlečení a na snídani.
Vybrala jsem si něco nevýrazného. Byla jsem sladěna do černé a bílé.
Seběhla jsem schody do kuchyně. Nikdo tu ještě nebyl. Nejspíš proto, že všichnii teprve stávali. Dala jsem si rychlou snídani a sedla si k televizi.

Když už byli všichni hotoví a připravení, neutekl jim můj bezvýrazný obličej. Co mi ale stálo vrtalo hlavou, byl Rickův vinný pohled. Jakoby udělal něco, za co by si zasloužil smrt.

Ve škole jsem se více-méně zpravila. Žádnou hodinu jsem neměla s Edwardem, což bylo výrazné plus. Nálada se mi zvyšovala, že jsem se dokonce i smála. Dokud jsem nepřišla na oběd a nespatřila ho. I on si mě všiml.
Smích mě rázem přešel a znovu se na mě vylila všechna bolest, jako by mi někdo na hlavu vylil kýbl ledové vody.
Usmál se na mě, jako by se včerejšek nikdy nestal, jako by bylo všechno v naprostém pořádku. Jenže tak to třeba vnímal on. Mě tím ublížil, a to, jak se choval, mě akorát ještě víc popudilo.
Zamračila jsem se na něj a spolu s Beth se vydala k našemu stolu.
"Proč se na něj mračíš?" zeptala se mě hned.
"Proto," zavrčela jsem. Zvedla jsem svůj hot-dog a zakousla se do něj. Jedla jsem pomalu a skoro až automaticky.
Něco mi unikalo. Edward vypadal šíleně šťastný, jako by se mu splnil jeho největší sen. Jeho oči zářily a smály se, ústa v křivém a nádherném úsměvu. Nechápala jsem jeho chování, ale byl takhle krásný. Byl úplně jiný, než když jsem ho viděla prvně. Tehdá byl ještě celý mrzutý, smutný a nabručený. Teď? Svítí jako slunko.
"Nevíte, proč se Edward tak culí?" zeptala jsem se ostatních, když už ten jeho úsměv začínal být nesnecitelný. Ne snad proto, že by nebyl krásnej. To byl. Ale šlo o to, že jsem měla náladu na bodu mrazu a Ed mi ji nijak nezvyšoval.
"No, Ricku?" dloubl do Ricka Nate. Ihned jsem se na Richarda podívala. Nervózně se porbal v kadeřích, nasucho polknul a pokusil se o úsměv.
"Co se děje?" zeptala jsem se znovu obezřetně. Tohle se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo.
"No... Víš... Až budeš mít dobrou náladu," vykrucoval se.
"To jsi mi říkal i včera," zavrčela jsem.
"To jo, ale ty nemáš dobrou náladu," odporoval.
"Ty mi ji nijak nzvětšuješ," zabručela jsem.
"No vidíš," zašklebil se vítězně. Jeho rozpačitost byla tatam.
"Radím ti dobře. Řekni mi to. Jinak si s tebou hodím přátelskou řeč na parkovišti," řekla jsem, už nahněvaně.
"Ale-"
"Žádně ale," přerušila jsem ho. "Řekni mi to, nebo ti bude obličej hrát všemi barvami," vyhrožovala jsem.
"Dobře," rezignovaně si povzdychl, "slib mi ale, že mi neutrhneš hlavu po tom, co ti řeknu."
Ani tahle věta se mi nelíbila. Ale neslíbila jsem mu nic.
"Slib mi to!" požadoval po mně slib.
"Ne. Nevím totiž, jestli se mi to, co mi chceš říct bude líbit."
"No právě!" zvolal zoufale. Pak si ale zhluboka povzdechl. "Pojď raději na to parkoviště. Nechci nás prozradit." Vstal, a vydal se směrem ven. Chvíli jsem nechápavě seděla. Pak jsem se podívala na Eda. Tvářil se soucitně, jakoby věděl, co Ricka čeká.
Následovala jsem Richarda ven, vstříc novému zjištění.

"Andělíčku, můj strážníčku. Opatruj mou dušičku, opatruj ji ve dne v noci..." slyšela jsem ho, jak si pro sebe mumlá. Nejspíš se mi chtěl svěřit s něčím hodně vážným.
"Bello. Předem ti řikám, že to bylo nedopatření, že jsem si neuhlídal myšlenky. A říkám ti, že tě mám moc rád," řekl a zavřel oči. Zhluboka se párkrát nadechl a vydechl a pak se mi podíval do očí: "Bello, Edward ví, že ho miluješ."


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Livv Livv | Web | 24. března 2013 v 21:22 | Reagovat

Ten konec... Ten se mi líbí nejvíc, nevím proč :)

2 Coco Coco | Web | 27. března 2013 v 17:24 | Reagovat

Páááni to je nádhera! Chvíli jsem si řikala co to bude :D co jí asi tak řekne :D hele přečetla jsem si jen tak náhodou tuhle kapitolu a došlo mi, že si to musím přečíst celé! Krása! :P

3 Ewiline Ewiline | Web | 28. března 2013 v 13:31 | Reagovat

Sladké ovoce!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama