Can you forgive me? - 11. kapitola

18. března 2013 v 19:21 | Scriptie*13* |  Can you forgive me?
Po delší době jsem se opět dokopala k napsání další, kratší kapitoly... :) Omlouvám se za délku, ale víc ze mě nevymáčknete.

Bella:

Probudila jsem se ve své vlčí podobě. Nejdříve jsem nechápala, co tady dělám. Brzy na to se mi však objevily útržky vzpomínek. Zase mě zachvátila bolest.
Navíc jsem ani nevěděla, co je za den. Poznala jsem však, že bude něco kolem šesté, jelikož se začínalo stmívat. Vyhrabala jsem se na všechny čtyři a dala se do běhu směrem domů. Cestou jsem se snažila uzamknout v sobě zase dlouho uzavíranou bolest.
O pár desítek vteřin jsem se měnila zpátky a otevřeným oknem skočila do svého pokoje. Ulevilo se mi, když jsem zaznamenala, že by tu byl nějaký nevítaný host.
Ponořila jsem se do šatníku a vytáhla kalhoty a tričko. Pak jsem se podívala na hodiny. Půl sedmé, toho samého dne. To znamenalo, že všechno se to stalo dnes.
"Heleme se, kdo se vrátil," ozvalo se ze dveří. Když jsem tam pohlédla, uviděla jsem Nathana a vedle něj Ricka. Bylo mi záhadou, proč se však Rick snaží zakrýt strach. Nebyl problém to poznat. Vyděšené oči, škubající koutky, jak měl problém nechat je volně se rozlít po obličeji.
Přimhouřila jsem oči: "co se děje?"
"Nic, co by se mělo dít?" ozval se honem Rick. Další poznávací značka - dělá že nic.
"Chováš se podezřele," zamumlala jsem. Co se mohlo stát, že se takhle Richard chová??
"Fakt?" No neříkala jsem to?
"Jo," odvětila jsem.
"To se ti asi jen zdá," mávl nad tím nervózně rukou.
"Jasný. Proto děláš, že nic, v očích máš hrůzu a koutky ti cukají," shrnula jsem všechny znaky.
Rick vykulil oči a prohrábl si vlasy. "Řeknu ti to, až se budeš cítil líp," prohodil. Tahle slova mě ještě víc utvrdila v tom, že to nebude jen tak.
"Mně už je líp."
"Není. Až budeš mít dobrou náladu," poopravil to. Uznala jsem, že zrovna teď jsem náladu dobrou moc neměla. Spíše pochroumanou a zraněnou.
"Fajn," vydechla jsem. Neměla jsem na to náladu.
"Fajn?! Jenom fajn?! Žádné vyhrožování?" podivil se.
"Můžu s tím začít, jestli chceš," pokrčila jsem rameny a s úšklebkem jsem sledovala, jak vehementně vrtí hlavou.
"No proto," usmála jsem se.
"Kde jsi byla?" ozval se Chris, který si procpal cestu mezi Natem a Rickem.
"V lese."
"A proč?"
"Pro slepičí kvoč. Aby kvočna nekvokala, protože nemá proč," odpověděla jsem kousavě.
"Dobře. Beru to, jako že se o tom nechceš bavit."
"Ne asi," protočila jsem oči. Věděla jsem, že se chovám pěkně protivně, ale to ono samo.
"Tak my radši půjdem," zahlásil Chris a vypařil se ze dveří. Kluci ho napodobili a brzy na to jsem byla ve své bažině sama. S povzdechem jsem se svalila na postel a oči upřela do bílého stropu.
Popadla jsem knížku a pokusila se začíst. Písmenka mi však skákala před obličejem, takže jsem neměla šanci.
"Do háje," zamručela jsem a složila knihu vedle sebe.
Doufala jsem, že se Edward jen tak neobjeví. Pokud ano, vykopala bych ze dveří. Tedy, pokusila bych se o to. Neslibuji úspěch.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | Web | 18. března 2013 v 20:41 | Reagovat

Krásná!! :D ale krátká... - já mám co říkat viď?? :D
Btw já se taky někdy chovám takhle... i když já si pod vousy šeptám nějaké ty nadávky... ale pšt!! :D
Kdy bude TBN?? :(:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama