Can you forgive me? - 10. kapitola

10. března 2013 v 13:30 | Scriptie*13* |  Can you forgive me?
Jé! Slavíme první kulatiny. :') To je dojemné... Proto jsem se rozhodla [čti: pokusila se] napsat delší kapitolu. Držte mi palce, ať to vyjde. :DD
P.S. Tohle je zlomová kapitola. Tipla bych, že povídka bude mít ještě asi deset kratších kapitol. A pak bych napsala druhou část. Nejste proti?

Celý den jsem se Edwardovi vyhýbala jako čert kříži. Pohybovala jsem se po špičkách a za každým rohem se rozhlížela, jestli ho neuvidím.
Někdy jsem štěstí měla, jindy ne. Ale jediný, co mě mátlo, bylo, že ať už byl Edward kdekoli, neviděla jsem ho s Jennifer. Na druhou stranu, když jsem viděla ji, a ona viděla mě, tvářila se jako bůh pomsty. Což jsem taky nechápala.
Vůbec, celý den jsem nemohla pochopit, proč se Edward tvářil jako hromádka neštěstí a Jenn... no, jak jsem již řekla. Jako bohyně pomsty.
"Copak, Bells?" přispěchala ke mně Elizabeth. Právě jsem se vracela z Chemie a měla jsem namířeno na oběd.
"Nic. Co by mělo být?" zeptala jsem se nevinně a stejně sladce jsem se usmála. Dělalo mi to menší potíže, ale rozhodla jsem se, že se na ten incident prostě zapomenu.
"Jseš nějaká zamlklá..." poznamenala a zkoumavě se na mě zadívala.
"Fakt?" dělala jsem hloupou.
"Ne asi," protočila oči.
"Mám hlad. Kde jsou vůbec kluci?" změnila jsem téma. Beth pokrčila rameny a omluvně se zašklebila: "nemám tušení."
"Aha. Hm." zamručela jsem.
"Co si dáš?" zeptala se mě, když jsme byly u pultu a čekaly frontu na jídlu. Byla docela dlouhá, protože teď končila většina studentů. A navíc, tady prodávali něco, čemu se dalo říkat jídlo.
"Nevím. Asi minerálku a... třeba jablko nebo něco takovýho. A ty?"
"Colu a pizzu," odvětla s úsměvem.
Ještě že jsme měly štěstí, že naše tělo všechen tuk, který sníme, spálí při proměně
Každá si zaplatila jídlo ze svého a pak jsme si to namířily k našemu stolu. Kluci už tam překvapivě byli a se smíchem si o něčem povídali. Rick vzal mrkev, ze svého salátu a mrskl ji po Nathanovi. Ten se zašklebil, setřásl ji z vlasů a hodil po něm naoplátku kousek okurky. Rick ji chytil do pusy a snědl ji. S vítezným výrazem se na něj podíval.
"Jako malí," poslala mi Beth myšlenku. Neřekla to nahlas, protože se nejspíš bála, že by ji slyšeli a všechen jejich oběd skončil na jejím oblečení.
"Čau kluci," podzravila jsem je a sedla si na židli vedle Chrise. Ten si v pohodě povídal s Calebem a nehrozilo od něj, že by po nás začal házet jídlo.
Přikývl na podzrav.
"Hoj," usmála se Beth a posadila se vedle mě.
"Kolik máte ještě hodin?" zeptal se nás Rick který si z hlavy sundával zeleninový salát. Nate se totiž naštval a vysypal mu na hlavu celý obsah svého oběda.
"Já už můžu domů," pokrčila jsem rameny.
"Já taky," odpověděla Eliz.
"Já, Rick a Nate máme ještě dvě," zahlásil mrzutě Caleb.
"No a já mám ještě jednu," zahlásil Chris s úsměvem.
"Vy se máte," zaskuhral Rick. Na vlasech mu zbývala ještě jedna přilepená okurka, ale on si ji nejspíš nevšiml. No já mu to říkat nebudu.
"Viď?" přitakala jsem a kochala se výhledem na jeho zamračenou tvář.
Snědla jsem své jablíčko, které bylo kyselé jako citrón, a vypila polovinu láhve s vodou.
"Dámo a pánové, děkuji za příjemný pokec, ale já už asi půjdu domů," řekla jsem a vstala. Vzala jsem si svou tašku a vypochodovala z jídelny. Na parkovišti jsem zmizela v lese a rozeběhla se plnou rychlostí k domu.
Najednou jsem za sebou zaslechla tiché šustění listí. Jako by mě někdo pronásledoval. Zamrzla jsem na místě a ohlédla se. Přikrčila jsem se v bojové pozici a tiše zavrčela. Nebála jsem se, že by to mohl být člověk. Žádný normální by mě totiž nedohonil.
"Kdo je to?" zavrčela jsem to ticha lesa. Chvíli bylo ticho, pak se ale mezi stromy objevil Edward. Ztuhla jsem a narovnala se. Naklonila jsem hlavu k pravému rameni a přimhouřila oči.
"Co potřebuješ?"
"Chtěl jsem se ti... omluvit za včerejšek," zamumlal. "Pořád ses mi vyhýbala a já neměl šanci si s tebou popovídat," řekl a přistoupil o tři kroky blíže. Byl ode mě asi tři metry.
"Tak ses mi omluvil, ale já už budu muset jít," vykrucovala jsem se a udělala pár kroků do zadu.
"Ale ještě jsem řekl, že si s tebou potřebuju popovídat," odpověděl naléhavě přistoupil ještě blíž. Poodstoupila jsem a narazila do stromu. V duchu jsem si zanádávala na pitomý strom.
"Bello," pověděl s takovou něžností, až se mi zadrhl dech. Namáhavě jsem k němu zvedla zrak. Jeho oči byly plné něhy a... lásky...
"Nechápu, jak jsi mohla být tak hloupá, a uvěřit mi na moji historku s tím, že tě nemiluju. Lhal jsem ti, abys byla v bezpečí a měla šanci na lepší život. Jenže teď vidím, že jsem tě stejně neochránil a stala ses sučástí nadpřirozena. Ale Bello. Já tě nikdy, nikdy nepřestal milovat. Ani nevíš, jakou bolest mi působilo, nechat tě tu. A jakou radost mi udělalo, když jsem tě viděl ve škole. Živou, zdravou a krásnější než kdy dřív. Vím, že na tom nemám právo, ale mohla bys mi to odpustit?"
Jeho slova byla tak procítěná a v očích tolik naděje, že jsem nepochybovala, že mluví pravdu. Ale mé mrtvé srdce stále trochu pulsovalo bolestí, kterou mi kdysi způsobil. Nevěděla jsem, zda-li bych mu měla odpustit, či ne.
Jeho tvář, byla tak blízko, že jsem cítila jeho chladný dech na tváři. Oči byly náhle trochu tmavší a jeho rty ještě blíž.
Nebyla jsem schopna uvažovat, můj mozek zkratoval. Ovládaly mě dlouho potlčované city k němu.
A náhle, ani jsem to neočekávala, mě políbil na rty. Podlomily se mi nohy, avšak on mě chytil přitáhl si mě k sobě.
Jeho rty, byly přisáté k těm mým, a já si užívala ten pocit blaženosti. Dokud jsem však neucítila jeho jazyk. V tu chvíli se mi v hlavě rozblikalo varovné světélko a já se od něj odtrhla.
Chvíli jsem byla trochu mimo, ale pak mi to všechno dosedlo na své místo a já pocítila děs.
"Proč - Proč jsi to udělal?" zašeptala jsem zlomeně. Stále se mi díval do očí, a tak se mi trochu hůře přemýšlelo.
"Protože tě pořád mi-" Připlácla jsem mu ruku na pusu a vyjekla: "Neříkej to!"
"Věděl jsi, žes mi ublížil. A ubližuješ mi stále," šeptla jsem a měla na krajíčku.
"Prosím. Ty zase neříkej tohle. Bolí to."
"A mě to taky bolelo. Když si odešel. Když jsem tě viděla s tvou... dívkou a taky teď tohle," řekla jsem. Bolest se začala měnit v zuřivost.
"Bello," zašeptal. V jeho očích bylo vidět, že mu tímhle ubližuji, ale právě teď jsem nebrala ohledy. Stejně jako on kdysi nebral na mě.¨
Slzy se mi spustily po tvářích. Odstrčila jsem ho od sebe a proměnila se ve vlka. Rozeběhla jsem se pryč a věděla jsem, kam teď.

Edward

Její kaštanový ocas během páru vteřin zmizel v houští. Mohl jsem se za ni rozeběhnout, věděl jsem však, že bych jí tím radost neudělal.
Ale nelitoval jsem ničeho, co jsem provedl, či udělal. Jen toho, že jsem ji před lety opustil. Ale přesto to bylo svým způsobem dobře. Alespoň může žít napůl lidský život.
Bylo mi také líto toho, co mi říkala a teď ten útěk. Cítil jsem se ale docela povznašejíce.
Když uběhlo pár minut, já stále stál na svém místě, přemýšlel jsem, jestli jít za ní, či domů. Rozhodl jsem se pro druhou možnost.

Rick

Škola byla hrozná. Záviděl jsem Belle a Eliz, že mohla jít domů. Já jsem klukama musel zůstat trčet ve škole.
Naštěstí jsmě byli na cestě domů Chrisovou Toyotou, který byl tak hodný, že na nás počkal.
Před domem jsem vystoupil a hnal se domů. Co mě však překvapilo, bylo, že jsem neslyšel Bellu. Jen Beth a Kate. Vběhl jsem do domu a prohledal všechny místnosti.
"Kde je Bells?" zeptal jsem se Kate. Zamračila se.
"Ona nešla s vámi?"
Zakroutil jsem záporně hlavou.
"Možná bych se po ni měl podívat," navrhl Chris, já jsem ho však rychle zastavil: "ne, asi spíš já. Co když dělá něco nemravného. Navíc se měním v sokola. Ten je mnohem nenápadnější než vlk."
"Asi máš pravdu," přitakal po chvíli. Zavýskl jsem si a rozeběhl se. Za běhu jsem se změnil v orla a hned se skácel k zemi.
Překvapila mě neočekávaná suma lásky a hrozivé bolesti. Spousta myšlenek, vzpomínek, snů a obrazů. Mísily se v tom i pocity.
V hlavě se mi míhala jedna myšlenka za druhou. Jak mě Edward líbá, a jak jsem při tom šťastný. Pak hrozná zuřivost a bolest.
Pochopitelně to nebyly moje myšlenky, ale Belly.
"Co je, Ricku?" zeptal se starostlivě Nate. Postavil jsem se na dvě a zatřásl hlavou. Když bych byl zticha, možná by mě Bells ani neuslyšela.
Zavrtěl jsem hlavou a otevřeným oknem vylétl ven. Nemusel jsem ji hledat dlouho.
Ležela ve své vlčí podobě pod jedním stromem. Zhluboka oddechovala a já poznal, že spí. Usadil jsem se na jí nejbližší větev naslouchal jejím snům
Z toho mišmaše jsem poznal, co se děje: Edward Bellu políbil, a jí se to líbilo. Ale postihla ji bolest a tak utekla. Ale v jejích pocitech jsem našel cosi víc: ona ho stále miluje. Jen si to nechce přiznat. Přesto jsem se však na Edu naštval a rozlétl se směrem ke Cullenovým.
Doufal jsem, že ze mě spadl štít. Když je totiž Bella velice rozrušená, štít ze všech padá, kromě ni samotné.
Vlétl jsem do pokoje, kde jsem tušil Edwarda. Byl tu a zrovna si četl. Potlačil jsem všechny myšlenky a dal o sobě vědět. Zdvihl pohled.
Edwarde? zkusil jsem to. Překvapeně zvedl obočí.
Tady Rick, dodal jsem.
"Co se stalo?" zeptal se.
V myšlenkách jsem si představil zroucenou Bellu pod stromem, podbarvený mým hněvem. Doufal jsem, že mi nikde neuletěla myšlenka o tom, že ho stále miluje.
Oops...
"Bella mě stále miluje?" zašeptal nevěřícně, a jeho zachmuřená tvář za kterou jsem mohl já, se projasnila. Já si nadával do blbů. Bella mě zabije.
"To si piš," zasmál se. Překvapeně jsem zvedl oči k němu. Nikdy jsem ho neslyšel se takhle upřímně usmát.
Stejně jsem se ale bál Belly.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Livv Livv | Web | 10. března 2013 v 15:45 | Reagovat

Ano, délka se povedla! :)
Já nic proti nemám ;)

2 Ewiline Ewiline | Web | 10. března 2013 v 20:04 | Reagovat

Délka - super!! :D Máš pravdu s tou zlomovou kapitolou. A ani já nic proti tomu, abys to psala takhle :D

P.S. Asi sem úplně blbá - dá se říct že mám po včerejšku okno na poslední dva měsíce - ale nějak sem "pozapomněla", že tady máš taky Nathana... Twl já sem fakt blbá!! Promiň :D
Btw v PBV, Jace má tuším hnědé vlasy :D

3 detimesice detimesice | Web | 11. března 2013 v 8:03 | Reagovat

super!! a ted atb

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama