Ach ta Bella... - 7. kapitola

6. března 2013 v 16:21 | Scriptie*13* |  Ach ta Bella
Ke konci opravdu smysluplná konzervace. Či konverzace? xD

Byla jsem pořád trošičku mimo z té informace. Moje mysl nemohla stále zpracovat to, že si někdo pořídí boty za pět tisíc, a pak to vyhodí. Jenom kvůli tomu že už vyšly z módy.
"Tak jdem, ne? Ještě ti do pusy vlítne moucha," zasmál se Edward a drkl do mě. Zamrkala jsem a narovnala se. "Fajn," kývla jsem.
Vyšli jsme kupředu. Stále jsem cítila menší obavu z toho, jak to bude probíhat. A taky z toho, že budu v autě zavřená s Edwardem.
"Až po tobě," usmál se na mě zářivě, když mi otevíral dveře od Volva. Zarazila jsem se. Nebyla jsem zvyklá na to, že se ke mně chovali jako k dámě. Doma jsem si vždycky všechno musela sama vybojovat a vůbec. Občas jsem si připadala jako kluk.
"Ehm… Díky," hlesla jsem po chvíli a zaplula na místo spolujezdce. Zapnula jsem si pás, a když se posadil i Ed, začala jsem si nervózně žmoulat lem trika. Dívala jsem se všude možně, jen ne na něj.
Měla jsem ho na dosah. Jen natáhnou ruku a dotknout se té jeho… Ne! Nemysli na to!
"Jaká se ti tu líbí," promluvil první Edward. Kupodivu jsem nikde neviděla Alicinýho kanárka či Emmův Jeep. Nejspíš věděl, kam jet.
"Eéé?" vydala jsem ze sebe velice inteligentně. "Ty se mě ptáš na počasí?" dodala jsem honem, aby si nemyslel, že jsem duševně chorá.
Zasmál se a podíval se na mě. A já začínala být v koncích. Takhle bych klidně zůstala na věky věků. Pak se mi ale v hlavě rozblikala žárovka.
"Dávej pozor!!!" vyhrkla jsem a rychle se podívala na silnici. Prudce trhl volantem. Asi to nečekal, ale rychle to vyrovnal do jednoho pruhu.
"Já myslel, že když žiješ v rodině upírů, víš, že my nemůžeme nikdy nabourat," prohodil nevěřícně.
"To ještě neznamená, že se cítím bezpečně, když se na mě díváš při jízdě. Navíc, kluky jsem peskovala tak dlouho, že když jedou se mnou, nedívají se jinam, než na cestu. A i kdybys narazil třeba do stromu, ty bys vyšel úplně v pohodě. Ale já jsem i z části člověk!" odvětila jsem uraženě.
"Tak fajn. Jak se ti tady teda líbí?"
"To bych se měla spíš ptát já tebe, ne? Ty jsi přistěhovalec, nová star. Já a má rodina jsme forkské obyvatelstvo už omrzeli. I když…" zašklebila jsem se, když jsem si vzpomněla, jak mě nedávno nějaký kluk pozval na večeři. Větu jsem nechala nedokončenou.
"Aha."
"A jak se ti teda tady líbí?"
"Slunce tu svítí jednou za uherský rok, spousta zvěře… Nemám si na co stěžovat," usmál se a znovu se na mě podíval.
Stačilo, abych se zamračila a pohled stočila k čelnímu sklu. On rázem pochopil a honem se podíval na cestu. I tak jsem si všimla, že se otráveně ušklíbl.
"Nedělej mi tu grimasy! Bráchové by ti pěkně zmalovali tvůj obličej, kdyby zjistili, žes mě vystavoval nebezpečí!"
"Já? Já že tě vystavoval nebezpečí?"
"Ne. Ten mravenec, kterého si právě přejel. Jasně že ty!" odpověděla jsem na jeho chytrý dotaz. To jsem si myslela, že upíří jsou chytří!
"Hele!"
"Co?"
Zamračil se, ale nepodíval se. Plus pro něj.
"Ty seš tak strašně ironická!"
"A ty tak strašně staromódní," napodobila jsem jeho hlas.
"Alespoň mi to myslí," odvětil s úšklebkem.
"Dovol, abych se zasmála. Tobě, že to myslí? Tak to jako pardon, ale kdo tady před minutou nevěděl, o kom mluvím? Když jsme tu jen ty a já?"
"Tak za a) nebyla to minuta. Ale přesně padesát pět vteřin," ohradil se.
Protočila jsem oči.
"Dobře, pane kalkulačko. Kde máte za bé?"
"Jsem Edward. Za bé, se někam podělo," odpověděl ve stejném duchu. Ježiš, to je konverzace.
"Fajn, Edwarde," na jeho jméno jsem dala důraz.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | Web | 6. března 2013 v 17:55 | Reagovat

Konzervace.... Ježííííš - málem sem spadla ze židle:D
Doufám že sem brzy dáš další Script :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama