Ach ta Bella... - 10. kapitola

29. března 2013 v 21:21 | Scriptie*13* |  Ach ta Bella
Speciálně pro Ewiline. ;)
A samozřejmě, i pro ty, jenž to čtou. :)
Nic dlouhého, dlouhá bude příště. Slibuji, jako že se Nikol jmenuju.

Celý den jsem se plahočila za Alicí. Netušila jsem, že když odsouhlasím nákupy, podepíšu si rozsudek smrti.
Nakonec, když Edward Alici připomněl, že mi Carlisle ještě chce odebrat krev, Alice svolila, že můžeme domů. Měla jsem chuť jí skočit kolem krku. Když jsem si ale uvědomila, že to ona mě tu chtěla mučit do zavíraček, prošla jsem kolem ni a nasedla do auta.
Ani jsem si neuvědomila, že jsem usnula, když se mnou někdo prudce zatřásl.
"Bello, už jsme doma," zaslechla jsem Edwardův hlas a já následně zamžíkala víčky. Edward se nade mnou nakláněl, ve tváří stejně pobavený úsměv, jak při cestě tam.
"Aha," zabručela jsem a čekala, až Edward zmizí. On se však k ničemu neměl. Jeho tvář zvážněla a oči nabraly temnou barvu.
Začala jsem přerývavě dýchat.
"Eedwardee!!!" roznesl se vzduchem Alicin pronikavý výkřik. Oslovený stiskl oční víčka k sobě, načež se narovnal a otočil se směrem, tuším, ke dveřím.
"Co je, Alice?" zavrčel.
"Carlisle přijede za tři minuty," zaslechla jsem její nevinný hlásek doprovázený tichým zahihňáním.
Promnula jsem si rukou čelo a pak vystoupila z auta. Znovu jsem se ocitla tváří v tvář domu Cullenových. Ne, ře bych věděla, kde má dům obličej.
"Pojď, přichystala jsem ti pokoj," zašvitořila Alice, která se z ničehonic objevila přede mnou. S vyděšeným vypísknutím jsem odskočila. Podezdřele to připomínalo scénku s tátou.
"Promiň, nechtěla jsem tě vyděsit. A teď už pojď," řekla netrpělivě a popadla mě za ruku, následně mě tahala do schodů. Byla jsem příšerně unavená a sama jsem byla překvapená, že jsem po těch hranatých věcech vůbec vystoupala.
"Jaspereeeee!" zaječela znovu Alice. Proč pořád tak řve? I kdyby to řekla šeptem, stejně by ji uslyšel. Najednou mě pohltila vlna energie a štěstí.
"A to si říkáš můj brácha," zašeptala jsem si pod nos. Věděla jsem, že to uslyší.
"Nebruč, a pojď," zatahala mě silněji za ruku Al. Kupodivu jsem se Jaspěrově moci nebránila, ani štít jsem z něj nestáhla, aby toho nechal. Nevím proč, snad abych si neuřízla ostudu, když bych se tu skácela k zemi. Či snad proto, že jsem se opravdu těšila.
Alice s námi zastavila přede dveřmi, které otevřela a já měla výhled na prostornou místnost, která byla sladěna do levandulově fialové barvy. Ale byl na mě moc velký. Byla jsem zvyklá, na malou místnůstku, a ne na tohle apartmá.
"Díky," hlesla jsem rozpačitě.
A pak jsme natahali všechno oblečení do skříně, která se tu zjevila, nejspíš, když jsem byla s Alicí pryč. Carlisle si musel počkat, ale i na jeho odběr nakonec došlo. Vypadal spokojený, že mu to vyšlo, a jakmile měl to, co potřeboval, se slovy, že se vrátí brzy, zase zmizel. A tak jsem tam zůstala sama, s bratry a Culenovýma, se kterýma byla větší sranda, než jsem předpokládala. Ale nejhorší to bylo s Edwardem. Pořád mě pozoroval svým spalujícím pohledem, ale bavil se s ostatními.
Kolem jedenácté, jsem celá vysílená padla do postele a usnula jak špalek.
Když jsem byla napůl do říše snů, zaslechla jsem Edwardův hlas: "spi, Bell. Krásné sny," a následně něco přéjemně studeného ve vlasech a pak na čele. Ale pak už jsem opravdu usnula.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | Web | 30. března 2013 v 18:26 | Reagovat

Jééé .D díky moc!! Já věděla že má motlitba bude vyslyšena::DD Díky, díky, díky .D
...Ne že bych věděla kde má dům obličej!! To mě fakt dostalo '-' :D
Úplně sem viděla, jak Alice řve... :D Bože... :D

2 Ewiline Ewiline | Web | 30. března 2013 v 20:16 | Reagovat

P.S. Pochopila a dobře :D Ano je to... chlap. Dá se to tak říct :D Ale jak jsem napsala-kapi bude "možná" zítra :D
Spíš určitě, protože na ní právě teď dělám... :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama