Can you forgive me? - 7. kapitola

26. února 2013 v 18:45 | Scriptie*13* |  Can you forgive me?
Další, na přání. xP Kapitolka je krátká, má přesně 500 slov. Jsem na sebe hrdá, že jsem to tak napsala. No, happy reading. :)

Se zaúpěním jsem tašky shodila k té kupě. Beth se opravdu činila.
Nechtěla jsem se ale na bratry vykašlat, a tak jsem se vrátila zpět a naložila si další náklad.
Takhle jsem se prošla asi třikrát, než to konečně bylo všechno.
"Teda Eliz... Ty ses vážně pomátla," prohlásila jsem.
"Tak hele. Co byste beze mě asi dělali, hm? Buďte rádi, že nějaké oblečení máte. Taky byste se mohli procházet nazí," vynořila se náhle Beth přede mnou. V jejím hlase zněla uraženost a malá výtka.
"Ó jistě, vaše módnosti!" poklonil se jí Rick. Odvrátila jsem pohled, aby Beth neviděla že nemám daleko ke smíchu.
"Moc vtipný, ó velký okape!" odsekla mu naštvaně. Sebrala pár kusů nákupu a vyšpala do svého pokoje. Richard se za ní zmateně díval. Pak se obrátil na mě.
"Proč okap?" zeptal se nechápavě.
"Zkus si to říct po zpátku," zahihňala jsem se. Rick nakrčil obočí při přemýšlení.
"Pa - pako! Ona mi řekla, že jsem pako!" zvolal. V tu chvíli připomínal toho člověka, který zvolal: "Heureka!" a něco vynalezl. Nemohla jsem si zrovna vzpomenout co.
Se smíchem jsem přikývla.
"Blesku!" ozvala se Eliz z pokoje.
Taky jsem pobrala pár tašek a vyběhla do svého pokoje. Upustila jsem je a svalila se do měkkých peřin. Do nosu mě uhodila sladká upíří vůně. Edwardova. I za tu chvilku peřiny dokázaly nasát jeho vůni do sebe.
Bleskově jsem vstala a sundala povlečení. Ne že by mi jeho vůně vadila. To vůbec. To snad ani nepřicházelo v úvahu. Šlo o to, že i když jsem ho navenek nenáviděla, v hloubi duše jsem ho milovala. Asi... Moc jsem se v sobě nevyznala.
Byla jsem ale umanutá, že ho nechám pořádně vydusit. I když jsem stále nevěděla, jestli mu odpustím.
Povzdychla jsem si a všechno povlečení jsem si nabrala do ruk a seběhla schody do větší koupelny dole a nacpala plný buben u pračky. Nastavila jsem to, nalila trochu více aviváže a prášek. Aby se ta vůně smyla a mě "netrápily" po nocích.
Nechala jsem to být, ať se to pere. Nakoukla jsem do obývaku. Chris se s Calebem dívali na televizi a zároveň mezi sebou živě diskutovali. Nenápadně jsem proběhla kolem nich a zmizela ve svém pokoji. Ve své bažině.
Přešla jsem ke své knihovničce, a vybrala jsem si Větrnou Hůrku. Popadla jsem ji a hupsla do postele. Zapla jsem si lampičku, i když bych viděla skvěle i bez toho. Snažila jsem se soustředit na děj, avšak písmenka mi nedávala smysl a já stále musel přemýšlet nad opoledním trapasem. Na ty jeho černé oči, které si mě i za tu vteřinu hladově prohlídly.
Musela jsem se oklepat, jak mě v zátylku zamrazilo. Už jsem se nedívala na knížku, nýbrž skrz ni. V hlavě se mi znovu odehrál celý moment.
Odhodila jsem knížku na místo vedle sebe a zabořila si prsty do vlasů. Teprve teď mi tělem projelo to zjištění, že mě viděl nahou.
Doufala jsem, že tohle se mi už nikdy, nikdy nestane.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Livv Livv | Web | 26. února 2013 v 20:04 | Reagovat

Cha, ty mě vždycky překvapíš hláškami :D
"Moc vtipný, ó velký okape!" :D

2 Ewiline Ewiline | Web | 27. února 2013 v 18:36 | Reagovat

Souhlasím s Livv... Máš SUPER hlášky - a mám takový pocit, že sme ještě ani neslyšeli všechny :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama