3. kapitola - To by nešlo

22. února 2013 v 22:57 | Scriptie*13* |  To by nešlo
Tahle kapitola vyšla úplně jinak než měla. Postavy si dělaly, co chtěly, a mě nezbylo nic jiného, než to napsat. Uch... Nemám ráda, když mám předem připravené, co se stane, a nakonec to skonči nějak jinak. Třeba tady mělo děvče prozradit, co je zač a tak. A co se nestane.




3. kapitola - Ona není normální

Rozeběhl jsem se do Michaelova pokoje, a vtrhl do dveří bez klepání. Naskytla se mi scéna, jak dívka sedí přikrčená ke zdi, v očích strach a děs. Michael, kousek od ní, se snažil tvářit přívětivě.
"Co se děje?" zeptal se Taylor, který se zjevil za mnou. Dívčiny oči se přemístily na nás a já zahlédl na jejím čele krůpěje potu.
"Nevím, pročišťoval jsem jí ránu a chtěl ji to obvázat, když se z ničeho nic probudila a vyjekla. Pak se natiskla ke stěně a odmítá se mnou mluvit," odpověděl.
"Nezabíjejte mě prosím," šeptalo děvče tiše, se slzami v očích. Všichni na ni zmateně a překvapeně pohledli. Včetně mě.
"My ti nechceme ublížit," zašeptal konějšivě Michael a udělal krok k ní.
"Nepřibližuj se!" vyjekla a ještě víc se přitiskla ke zdi. Mike se se staženým obočím zastavil.
"Ty víš, co jsme?" zeptala se ji na rovinu Rocky.
"Tuším," odvětila. Všichni se na ni nechápavě zadívali.
"Jak?" zmohl jsem se.
"Proč to chcete vědět?" řekla napjatě.
"Abychom zjistili, kdo ti to pověděl, že Matte?" obrátil se na mě Taylor.
"Nikdo mi to neřekl," osopila se na něj.
"Dokaž to!" řekl přidrzle Tay. Mámit z lidí tímhle způsobem informace mu vždycky šlo.
Děvče otevřelo pusu, že mu to asi řekne, ale rychle ji zaklaplo a odmítavě zakroutila hlavou.
"Takže si jí to řekl. Seš skvělej," obrátil se na mě Taylor. Chtěl jsem se bránit, ale Tay na mě mrkl a ústy naznačil, že mám mlčet. Poslechl jsem ho.
"Když myslíš," odpověděla tiše.
Taylor se na ni překvapeně otočil. Bylo málo lidí, kteří zjistili to má za lubem a neodpověděli mu.
"Ale teď vážně. Když nám to řekneš, neublížíme tvé rodině," řekl Taylor hrozivě.
"Taylore!!!" hekla Rocky. "Takhle ničeho nedocílíš," zašeptala na naši frekvenci.
"Jak se jmenuješ?" zeptala se jí mile Rachel.
"Evangelína, zkráceně Angel," odpověděla. Ztuhli jsme. To zní zatraceně moc nebesky.
"A dál?" dožadovala se odpovědí.
"Do toho ti už nic není," odvětila Angel.
"Tak nám alespoň řekneš, jak o nás víš?" pokračovala Rocky milým hlasem.
Angel si nás všechny prohlédla od hlavy až k patě. Na chvíli se zdála být mimo. Po tváři jí běhaly různé emoce. Nikdo se neodvážil přerušit ticho, tak moc jsme toužili po tom, zjistit co je zač.
"Zaká - Nemůžu," opravila se honem.
"Kdo ti to zakázal? Nikdo tu není," vyzvídala dál. Angela nafoukla tváře, dobře si vědoma svého přeřeku.
"Budou se na mě zlobit," řekla zlomeně.
"Kdo?"
"Oni."
"Ale kdo?" ptala se dokola Rachel. Poznal jsem, že jí to začalo lézt na nervy. Stejně tak i Taylorovi, který se zuby nehty držel, aby nezačal se svoji metodou.
Já jsem byl mírně rozpolcený. Nechtěl jsem jí ubližovat, ale zároveň jsem strašně moc toužil po odpovědích. Byla první člověk vůbec, který o nás alespoň tušil a byl stále mezi živými.
"Můžu jim to říct?" zamumlala téměř neslyšně a její oči opět nabraly nepřítomnosti. Tohle začínalo být divné. Buď jí strašilo ve věži, nebo se s někým pomocí myšlenek dorozumívala.
"Máte mě prý nechat jít," řekla.
"Kdo to vzkazuje?"
"Do toho vám nic není." Angelin strach odešel, jako by dostala znovu síly a byla připravena se bránit.
"Nepustíme tě, dokud nám neřekneš, co jsi a kdo po tobě vzkazuje tyhle věty," zasyčel Taylor, který toho začínal mít dost.
"Taylore," napomenul ho autorativně Michael. Tay se na něj zle podíval, a radši odešel.
"No?" podívala se na Angel Rocky.
"Ne. Když vám to řeknu, zabijete mě," odpověděla.
"A to ti nabulíkoval kdo?" dorážela Rachel.
"And-oni," řekla a vzápětí pevně stiskla víčka.
"And, and, andělé?" vyhrkl náhle Mike.
"Ne!!!" vykřikla. Příliš rychle. Ona si to uvědomila taky a tak se kousla do rtu.
"Polovinu pravdy už známe, chceme slyšet i ten zbytek," řekl přísně Mike.
"Když oni se na mě potom budou zlobit," řekla tiše a složila hlavu do dlaní.
"Andělé? Ty dobráci? Ty se neuměj zlobit," ozvalo se ze zdola se smíchem.
"Budou zklamaní," poopravila se, a ani jí nebylo divné, že to Tay všechno slyšel.
"A jak často se ozývají?" vložil jsem se do toho po dlouhé době.
"Když mi hrozí nebezpečí. Občas si se mnou jen tak podívají a učí mě spoustu užitečných věcí." V jejím hlase zněla zjihlost.
Zvedla hlavu.
"Prosím, nechte mě jít. Nedozvíte se to. Možná někdy," začala prosit. Začínalo mi ji být líto.
"Tak jí pusťte, ne?" ozval jsem se. Rocky a Mike se na mě se zvednutým obočím podívali.
"Nějak si změknul, ne?" zaslechl jsem za sebou Taylora. Nechtěl jsem jim přiznat, že jsem pro ni začínal mít slabost. Nevěděl jsem proč, ani jak, ale stalo se.
Angel se na mě vděčně podívala. Neskutečně mě to zahřálo u srdce.
"Ještě řekni, že pro ni máš slabost, a jdu si hodit mašli," zašklebil se Tay.
Mlčel jsem. Když bych řekl ne, stejně by si to vyložil po svém, tak proč se namáhat.
"Angel, Angel. Vidíš, co jsi provedla? Úplně jsi ho tou svou nevinností omámila," pronesl tragicky Taylor.
Zavrčel jsem.
"Neznáte slitování. Nemůže být omámen," řekla Angel potichu.
To se mě dotklo. A zdá se, že i všech ostatních.
"Proč to říkáš?" zeptal se ji Michael. Ang na něj pohlédla.
"Proč byste mě tu jinak věznili jen kvůli informacím? Proč byste mě tu věznili jen pro své dobro, pardon, chci říct zlo," odpověděla na jeho otázku otázkou a nevesele se zasmála.
Ta holka možná měla pravdu.
"No dobře, připrav se ale na to, že tě nespustíme z očí," řekl po chvíli ticha Mike.
Evangelína pomalu vstala a podezřívavě si nás změřila.
"To nebude jen tak," řekla a zkoumavě se na nás zadívala.
"Jdi, jinak si to ještě rozmyslíme," procedil skrz zaťaté zuby.
Děvče poslechlo, proplížilo se kolem nás a nespouštělo z nás oči. Seběhla schody. Všichni jsme se vydali pomalu za ní.
"A zajdi si s tou rukou do nemocnice," houkl na ni Taylor. Angela se na něj překvapeně podívala, obočí jí vylétlo vzhůru.
"Démon, a stará se o moje zdraví. To není normální,"mumlala si pro sebe, když se otáčela.
"Nebo nechceš vyléčit tady?" zkusil to naposledy Michael. Angel záporně zakroutila hlavou a vydala se ke dveřím. Stiskla kliku, ale dveře se neotevřely. Zkusila to ještě dvakrát, pak se otočila na nás, na tváři odevzdaný výraz.
"Co chcete?" řekla unaveně, jako by ji už unavovaly ty otázky.
"Kdo ty dveře zamknul?" řekl Michael přísně, nevnímaje dívčinu otázku.
Z rohu se ozval ďábelský smích.
"Přece tu hezkou tvářičku nenecháme odejít, když ví naše tajemství? A nakonec, jak to, že už ji nic nebolí? Když tě Matthew přinesl, vypadala si, že jsi na tom dost bledě. Navíc se bratříčkuješ s opeřenci. Ty nebudeš jen tak, obyčejný škvrně. Ty budeš něco víc?" Taylor se na ni zkoumavě zadíval.
Zaslechl jsem, že Angel nasucho přehltla.
I já jsem uznal, že to Taylor přehnal. Jediný, co jsem nechápal, bylo, že když Tay tolik nenávidí Nebeské anděly, či opeřence, jak jím s oblibou říkal, tak proč je prostě nezabíjí. Nikdy se nám s tím nevěřil. Měl jsem ale pocit, že to bylo kvůli tomu, že prostě nenáviděl Satanáše za to, co mu provedl.
"Nic mi nebylo. Matthew se nemusel obtěžovat. Zvládla bych to sama," odvětila rázně.
"Ležel na tobě strom, měla jsi zlomenou ruku, a ty říkáš, že by ses z toho dokázala vybrat sama? Nejsi superman," obrátil jsem se na ni. Neměl jsem rád, když někdo pomlouval mé dobré skutky. Taky bych se mohl sebrat, a celé tohle městečko vyhladit.
"Už ji zlomenou nemám. Vidíš?" zamávala na mě svou dříve poraněnou rukou. Překvapeně jsem zamrkal. Přísahal bych, že ji měla zlomenou. I její srdce bylo mnohem rychleji.
"Co ty jsi zač?" vyprskl opovržlivě Taylor.
"Ne co, ale kdo. Jsem někdo, kdo tě nemusí zajímat. Někdo, kdo rozhodně za celý svůj krátký život, udělal víc dobrých věcí, než ty za celá staletí," odpověděla. Kam se děla ta ustrašená malá holka z horního patra? Rozhodně byla příjemnější, než tahle, sebevědomím nabytá dívka. Obdivoval jsem ji však za to, že se mu dokázala vzpírat.
"To bych se divil. Kolik ti je? Sedmnáct? Šestnáct? A mně? Dobrých tři sta let mi bude určitě," odsekl. Dovoluji si tvrdit, že tohle hádání se ho baví.
"Je mi sedmnáct. Ale já dobrý skutky dělám už… deset let. A udělala jsem nejméně jeden denně. Kdy ty jsi s tím začal? Kolik jsi jich udělal, hm?" Angel si založila ruce na prsou. Sebevědomí z ní přímo sálo.
Taylor se naštval. Poznal jsem to podle zaťatých čelistí a jemné rudnutí očí.
"Ty. Ani. Nevíš. Kolik. Bolesti. Jsem si, musel vytrpět. A teď si sem nakráčíš, jako nějaká primadona, a vypustíš ze svých úst něco takového? Radši se mi kliď z očí, jinak bych tě opravdu zabil," syčel Tay. Neměl daleko od výbuchu.
Dveře cvakly, když je Tay pomocí své magie otevřel. Uměl ovládat telekinezi.
Zadíval jsem se na Angel. Neznatelně zavrtěla hlavou. Myslím, že odpovídala svým andílkům. Nad tím slovem jsem se zašklebil.
Ale ona neodcházela. Bojovně vystrčila bradu. Vypadalo to, že se chce nechat zabít.
"Měla bys opravdu jít. On je toho schopen," zašeptal jsem směrem k ní. Nevím proč, ale nesnesl bych, že by ji on měl zabít.
"Bratr má pravdu. Vypadni. Mám ti to říct anglicky? Nebo snad rusky?" zavrčel.
"Nejdřív anglicky, potom rusky," navrhla, jako by se nechumelilo. Ta holka si šla vážně na smrt.
"Dobře. Get out. To bylo anglicky. Uchadi z etoj komnaty. To bylo rusky. Rozuměla si konečně? Nebo jsi tak hloupá a natvrdlá, že si tomu nerozuměla?" procedil Tay.
"Odejdi. Opravdu odejdi. Jinak ti něco udělá," naléhal jsem na ni. Ostatním to bylo zřejmě jedno. Netušil jsem, že jsou tak bezcitní.
Evangelína měla šanci utéct, ale co ona neudělá, Ona ho ještě vyburcuje. Ech...
BTW.: Rusky umím, a anglicky jen z části. Takže vím, co jsem napsala.
Kdo by nerozuměl:
Get out - Vypadni
Uchadi z etoj komnaty - Neohrabaný pokus psát na české klávesnici rusky. Znamená to: Odejdi z téhle komnaty/pokoje.

EDIT - 23.2.12 - Díky za připomínku, Ewiline. :3
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Livv Livv | Web | 22. února 2013 v 23:17 | Reagovat

Hůůů, to je hustý :) Začíná se mi to celkem líbit...

2 Ewiline Ewiline | Web | 23. února 2013 v 13:31 | Reagovat

Vážně kam na ty nápady chodíš?? :) Btw máš dobrý že píšeš průběžně, to se mi asi nepodaří... :)
P. S. v té, jak bych tomu řekla, příloze? pod článkem máš předposlední slovo komanty / místo komnaty :-D

3 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 22. července 2013 v 19:25 | Reagovat

Opět super! :D jde se dál x)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama